Církev nechce nikomu nic vnucovat, ale chce žít svobodně

1.12.2006 

Homilie v katedrále Ducha svatého v Istanbulu

Drazí bratři a sestry,
Těší mne, že se na závěr své pastorační cesty do Turecka, setkávám s katolickou komunitou v Istanbulu a spolu s ní slavím eucharistii na poděkování Pánu za všechny jeho dary. Rád bych pozdravil především konstantinopolského patriarchu, Jeho Svatost Bartoloměje I., jakož i arménského patriarchu, Jeho Blaženost Mesroba II., ctihodné bratry, kteří se s námi chtěli spojit v této slavnosti. Vyjadřuji jim svou hlubokou vděčnost za toto jejich bratrské gesto, které je ke cti celého katolického společenství.
Drazí bratři a synové (děti) katolické Církve, biskupové, kněží a jáhni, řeholníci a řeholnice, věřící laici, patřící k různým komunitám tohoto města a k různým ritům Církve, všechny vás s radostí zdravím a opakuji vám slova svatého Pavla Galaťanům:?Milost a pokoj vám od Boha, našeho Otce, i od Pána Ježíše Krista!? (Gal 1,3). Chci také poděkovat zde přítomným občanským autoritám za jejich zdvořilou pohostinnost, zejména těm, kteří umožnili, aby se tato cesta mohla uskutečnit. Nakonec zdravím představitele dalších církevních společenství a jiných náboženství, kteří chtěli být mezi námi. Jak nepomyslet na různé události, které ztvárnili právě tady naši společnou historii? Zároveň cítím vinnost připomenout zvláštním způsobem množství svědků Kristova evangelia, kteří nás pobízejí ke společné práci na jednotě všech jeho učedníků v pravdě a v lásce!

V této katedrále Ducha Svatého bych rád vzdal díky Bohu za všechno to, co učinil v lidských dějinách a na všechny svolávat dary Ducha svatosti. Jak nám připomněl nyní svatý Pavel, Duch je trvalým zdrojem naší víry a naší jednoty. Vštěpuje nám opravdové poznání Ježíše a klade nám do úst slova víry, abychom mohli uznat Pána. Ježíš přece řekl Petrovi po vyznání víry u Cesareje: ?blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec? (Mt 16,17). Ano, jsme blažení když nás Duch Svatý otevírá na radost z víry a když nám dává vstoupit do velké rodiny křesťanů, své Církve, tak mnohotvárné v různosti svých darů, funkcí a činností, a zároveň jedna, ?poněvadž je to stále jeden a tentýž Duch, který působí ve všech?. Pavel dodává: ?každý dostává darem projevy Ducha s ohledem na dobro všech?. Projevy Ducha, život podle Ducha, neznamená žít pouze pro sebe, ale znamená to učit se neustále se přizpůsobovat samotnému Ježíši Kristu a stát se v jeho následování služebníkem svých bratří. To je velmi konkrétní učení pro každého z nás, biskupy, Pánem povolané provázet svůj lid a stávat se služebníky v jeho stopách; platí to také pro všechny Pánovy služebníky jakož i pro všechny věřící: obdržením svátosti Křtu jsme byli všichni ponořeni do smrti a zmrtvýchvstání Páně, ?byli jsme napojeni jediným Duchem?, a život Kristův se stal naším životem, abychom žili jako on, abychom milovali naše bratry tak, jako nás miloval on (srv. J 13,34).
Před dvaceti sedmi lety v této katedrále můj předchůdce Boží služebník Jan Pavel II. vyjádřil přání, aby na úsvitu nového tisíciletí mohla ?povstat Církev ve znovunalezené plné jednotě, aby lépe svědčila uprostřed protivenství světa o transcendentní lásce Boha, který se zjevil v Synu Ježíši Kristu? (Homilie v katedrále v Istanbulu, č.5). Toto očekávání se ještě neuskutečnilo, ale touha papeže je stále tatáž a nutí nás, všechny Kristovy učedníky, abychom vykročili s našimi těžkopádnostmi a našimi nedostatky na cestu, která vede k jednotě, nepřetržitě jednali ?s ohledem na dobro všech? a kladli ekumenickou perspektivu na první místo našich církevních starostí. Potom budeme žít skutečně podle Ježíšova Ducha ve službě dobru všech.

Shromážděni toto dopoledne v tomto domě modlitby zasvěceném Pánu, nemůže se nám nevybavit další krásný obraz, který používá svatý Pavel, aby mluvil o Církvi: obraz o budově z kamenů vzájemně spojených, přiložených jedny k druhým, aby vytvořili jedinou budovu, a jehož kamenem úhelným, na kterém všechno spočívá je Kristus. On je zdrojem nového života, který nám byl dán Otcem v Duchu Svatém. Právě přečtené evangelium svatého Jana říká: ?Proudy živé vody z něho potekou?. Tato pramenitá voda, tato živá voda, kterou Ježíš slíbil Samaritánce; proroci Zachariáš a Ezechiel ji viděli téci z chrámu, aby oživila vody Mrtvého moře: podivuhodný obraz příslibu života, který Bůh vždycky činil svému lidu a který Ježíš přišel naplnit. Ve světě, ve kterém lidé mají tolik těžkostí rozdělit se mezi sebou o pozemská dobra a který se začíná právem znepokojovat nad nedostatkem vody, tohoto tak cenného dobra pro život těla, se Církev ukazuje bohatou na dobra mnohem větší. Kristovo tělo dostalo za úkol ohlašovat jeho evangelium až na konec země (srv. Mt 28,19), to znamená oznamovat mužům a ženám této doby Dobrou zprávu, která nejen osvěcuje, ale mění jejich život, a míří až k přemožení samotné smrti. Tato Dobrá zpráva není pouhým Slovem, ale je Osobou, je to Kristus sám, vzkříšený a živý! Voda, která spolu se svátostnou milostí vytryskla z jeho otevřeného boku na kříži se stala pramenem, z něhož prýští ?proudy živé vody?: dar, který nikdo nemůže zadržet a který dává život. Jak by si křesťané mohli držet to, co dostali, pouze pro sebe? Posláním Církve není dožadovat se moci, ani domáhat se bohatství; jejím posláním je darovat Krista, účast na Kristově životě, nejcennějším dobru člověka, který nám sám Bůh dává ve svém Synu.

Bratři a sestry, vaše komunity znají pokornou cestu za každodenního doprovodu těch, kteří nesdílejí naši víru, ale prohlašují, že ?se drží víry Abrahámovy, a klaní se jako my Bohu jedinému a milosrdnému? (Lumen Gentium, č.16). Víte dobře, že Církev nechce nikomu nic vnucovat, a že žádá jednoduše možnost žít svobodně a zjevovat Toho, kterého nemůže skrýt, Ježíše Krista, který nás miloval až k smrti na kříži a který nám dal svého Ducha, živou přítomnost Boha uprostřed nás a v hloubi nás samých. Buďte stále otevřeni k Duchu Kristovu a buďte proto pozorní k těm, kteří žízní po spravedlnosti, pokoji, důstojnosti, uznání pro sebe i pro své bratry. Žijte mezi sebou podle Pánova slova: ?Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.? (J 13,35). Bratři a sestry, svěřme v tuto chvíli naši touhu sloužit Pánu Panně Marii, Matce Boží a Služebnici Pána. Ona ve večeřadle prosila spolu s prvotní komunitou v očekávání Letnic. Spolu s ní nyní prosme Krista Pána: Sešli tvého Svatého Ducha, na celou Církev; kéž přebývá v každém svém údu a učiní z nich posly tvého evangelia! Amen

Přeložil M. Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.