18.11.2006 

Biskupové Spolkové republiky Německo pokračovali tento týden ve své návštěvě Ad limina Apostolorum. Dnes se Benedikt XVI. setkal v apoštolském paláci s další 38. člennou skupinou biskupů v čele s kolínským arcibiskupem kardinálem Meisnerem. Ve své promluvě k nim poukázal Svatý otec na smysl biskupských návštěv Ad limina, které mají posílit společenství s Petrovým nástupcem i sborem biskupů a pomoci k tomu ? jak řekl Benedikt XVI. ? ?abychom mohli být posouzeni jako věrní a moudří správci dober, která nám Pán svěřil?.

?Aby mohla být Církev věrná Pánu a tedy sobě samé, musí být trvale obnovována. Ale jak to uskutečnit? K odpovědi na tuto otázku musíme především zkoumat vůli Pána, Hlavy Církve, a jasně uznat, že každá církevní reforma se rodí ze seriózního úsilí o hlubší poznání pravd katolické víry a z neustálé touhy po mravním očištění a ctnostech. To je výzva, která platí nejprve pro každého jednotlivce a potom pro celý Boží lid.?

Benedikt XVI. upozornil na to, že hledání reformy může snadno sklouznout do vnějšího aktivismu, pokud dotyčný nevede autentický duchovní život a neustále neprověřuje motivace svého jednání ve světle víry. Citoval potom svatého papeže Řehoře Velikého, který klade před biskupy jakési zrcadlo ve svém spise Regula pastoralis: ?Biskup by neměl pro svou vnější činnost odhlížet od vnitřního života (...) Často se díky svému vysokému postavení domnívá, že stanul výše (...) Zvnějšku se mu dostává nepřiměřené chvály, ale vnitřně ztrácí pravdu?. Jde tedy o to ? pokračoval pak Benedikt XVI. ? a je to i každodenní úkol každého křesťana ? odhlížet od vlastního já a vystavovat se Ježíšově milujícímu a interpelujícímu pohledu. Svatý otec hovořil také o přirozené potřebě institucionálního a strukturálního plánu. Církevní instituce, pastorační plány a právní struktury jsou do jisté míry prostě nezbytné. ?Někdy jsou prezentovány ? řekl doslova ? jako něco podstatného, což pak znemožňuje nahlédnout to, co je podstatné doopravdy. Odpovídají však svému autentickému významu pouze tehdy, jsou-li poměřovány a orientovány kritériem pravdy víry. Benedikt XVI. se pak dotknul oprávněných obav některých biskupů před proměnami pastoračních struktur podle potřeb současné situace, zmínil snižující se počty kněží i praktikujících věřících, což si vyžaduje modifikaci či restrukturalizaci pastorační péče, která s sebou někdy nese určité zatemnění významu postavy kněze.
Benedikt XVI. se zmínil o ?široké a otevřené oblasti laického apoštolátu, kterého je naléhavě zapotřebí? a zmínil hlásání radostné zvěsti, katechezi dětí i dospělých, charitativní služby, práci ve sdělovacích prostředcích, a sociální nasazení na ochranu lidského života, za sociální spravedlnost a v kulturní sféře.

?Opravdu nechybějí úkoly pro ochotné katolické laiky, ale možná dnes někdy chybí misijní duch, kreativita a odvaha vydávat se novými cestami.?

Benedikt XVI. se také vyjádřil k tématu mimořádné liturgické služby akolytátu, tj. služby podávání sv.přijímání, k níž se pojí i služba lektora nebo vedení bohoslužby slova, a řekl doslova, že ?vykonávání takovýchto úkolů si nelze nárokovat jako by to bylo nějaké právo, ale musí být vykonávány v duchu služby?.
Potom se Benedikt XVI. věnoval čtyřem jednotlivým okruhům: hlásání víry mladým lidem dnešní doby; charitativním církevním dílům; manželství a rodině a nakonec ekumenismu.
V souvislosti s tématem mládeže, která hledá Boha, přestože žije v sekularizovaném světě, zmínil Benedikt XVI. potřebu mnohostranné odpovědi ze strany Církve.

?Světové dny mládeže předpokládají, že se mladí v prostředí, kde žijí, zejména ve farnosti, setkávají s vírou. Je zde proto důležitá, například ministrantská služba, která uvádí děti a mladé do kontaktu s oltářem, se slovem Božím, s vnitřním životem Církve. Důležitou cestou je také práce s chóry, kde se mladí lidé učí vnímat krásu, žít ve společenství a zakoušet radost z účasti na mši, a dostává se jim tak formace víry.?

V souvislosti s tímto tématem pak Benedikt XVI. přešel k problematice manželství a rodiny v dnešním světě, ve kterém je postupně zatemňován řád a význam manželství, jak je dán samotným Božím stvořením, přičemž se vychází z toho, že ?člověk může silou prázdné svobody definovat sám sebe podle svého zalíbení. Tím jsou otřeseny základy, na nichž stojí existence člověka i společnosti a pro mladé se stává těžkostí zavázat se definitivně, protože mají strach z definitivnosti, která se jim zdá neuskutečnitelná nebo odporující svobodě?.

?V této situaci je proto nutné pomáhat mladým, aby uměli říkat definitivní ?Ano?, které není v rozporu se svobodou, ale představuje její největší příležitost. V trpělivém společném soužití po celý život dosahuje láska své opravdové zralosti. A v tomto prostředí lásky po celý život se i děti učí žít a milovat.?

Na závěr své promluvy Benedikt XVI. vyzdvihnul, že ?Církev v Německu disponuje opravdu velkými duchovními a náboženskými zdroji? a řekl, že spolu s biskupy sdílí pevnou naději, že ?se stane ještě více misionářskou a bude nalézat způsoby, jak předávat víru budoucím generacím?.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.