10.11.2006
?Nemít strach před konfrontací se sekularizovanou společností? ? to bylo nosné téma promluvy Benedikta XVI. ke 34 biskupům Německa v rámci jejich návštěvy ad limina. Papež ve své asi 15 minutové promluvě nejprve vylíčil duchovní atmosféru, panující v Německu, i v celém západním světě, a poukázal na to, že mnozí věřící propadli malomyslnosti a rezignaci, což jsou postoje, které znemožňují svědčit o Kristově evangeliu, které osvobozuje a zachraňuje.
Není nakonec křesťanství jen jednou z mnoha nabídek, které mají stimulovat naši vnímavost? Toto je otázka, kterou si mnozí kladou, ale zároveň, tváří v tvář křehkosti a prchavosti většiny těchto nabídek, se mnozí vracejí, ptají se a s nadějí hledí ke křesťanskému poselství a přitom od nás očekávají přesvědčivé odpovědi. Myslím, že Církev v Německu by měla uznat tuto situaci a přijmout ji jako prozřetelnostní výzvu a odvážně jí čelit. My křesťané nemusíme mít strach z duchovní konfrontace se společností, za jejíž zdánlivou intelektuální nadřazeností se ve skutečnosti skrývá strach před posledními otázkami existence. Odpovědi, které čerpá Církev z evangelia Logosu, který se stal Člověkem, prokázaly svou platnost během dvoutisíců let duchovních diskusí a jejich hodnota je trvalá. Posíleni tímto vědomím, jsme schopni v dialogu čelit komukoliv, kdo se ptá po důvodech naší naděje (srv. 1 Pt 3,15). Platí to také pro naše vztahy k příslušníkům jiných náboženství, zejména muslimům, kteří žijí v Německu a k nimž chováme úctu a vstřícnost. Právě oni, kteří jsou tak důrazně atakováni ve svých přesvědčeních a obřadech, mají právo na naše pokorné a rozhodné svědectví o Ježíši Kristu. K tomu je zapotřebí velkého úsilí, má-li být takové svědectví věrohodné. Je proto nutné, aby na těch místech, kde existuje početná muslimská populace, byli k dispozici katoličtí partneři k dialogu, vybavení potřebnými jazykovými znalostmi, jakož i znalostmi náboženských dějin, které je uschopní vést s muslimy dialog. Je jasné, že takový dialog předpokládá, především hluboké poznání vlastní katolické víry.
Benedikt XVI. pak přešel k otázce náboženské výchovy a vzdělávání a v souvislosti s přípravou seminaristů na jejich budoucí kněžskou službu zdůraznil potřebu věrného předávání pokladu víry, jak je podává církevní magisterium. Tato věrnost ? řekl Benedikt XVI. ? je také výzvou k intelektuální poctivosti všem, kdo z pověření Církve vyučují na akademické půdě. Biskupové mají za úkol udělovat nihil obstat (schválení k tisku) pouze po svědomitém zkoumání.
Benedikt XVI. se pak věnoval i otázce formace budoucích kněží v seminářích a připomněl, že vzhledem k rostoucímu počtu kandidátů ke kněžství, kteří přicházejí z prostředí, které není tradičně katolické, je absolutně nutné zavést přípravný tzv. nultý ročník, během něhož se ověří jejich povolání, přičemž zdůraznil, že - na druhé straně - všechny tak zvané skupinové dynamiky a hry, a jiné psychologické experimenty, jsou k tomuto účelu málo vhodné a mohou vyvolat spíše nervozitu a nejistotu.
V závěru pak Benedikt XVI. vyzdvihl velký potenciál a hluboké duchovní kořeny Církve v Německu jak při šíření víry, tak při poskytování humanitární pomoci lidem v nouzi, a vyjádřil svou naději v další pokračování autentické obnovy života z víry ve své vlasti.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.