21.10.2006 

V sobotu dopoledne navštívil Benedikt XVI. Papežskou Lateránskou univerzitu u příležitosti zahájení nového akademického roku a inaugurace některých nově zrekonstruovaných akademických prostor. Papežská lateránská univerzita zahájila již 234. akademický rok od svého založení. U vchodu do hlavní budovy, kam Benedikt XVI. přijel autem, přivítali Svatého otce velký kancléř univerzity kard. Camillo Ruini spolu jejím rektorem biskupem Rino Fisichellou a zástupem studentů, mezi nimiž nechyběli ani seminaristé z České republiky z nedaleké koleje Nepomucenum, kteří na Lateránské univerzitě rovněž studují. Hned po vystoupení z auta se Benedikt XVI. obrátil improvizovanými slovy k přítomným:

?Jsem rád, že jsem zde na Lateránské univerzitě, na ?mojí? univerzitě, protože je to univerzita římského biskupa. Vím, že se zde hledá pravda, a tak se koneckonců hledá Kristus, protože On osobně je Pravdou. Kráčet směrem k pravdě, snažit se lépe poznat pravdu ve všech jejích výrazech je skutečně službou zásadně církevní.?

Benedikt XVI. se potom v doprovodu kard. Ruiniho a Mons. Fisichelly odebral do zrekonstruované knihovny, která uchovává více jak 600 tisíc titulů s více než dvaadvaceti tisíci spisů datovaných v rozmezí 16. až 18.století. Knihovnu, pojmenovanou po blahoslaveném papeži Piu IX., pak Benedikt XVI. za přítomnosti mnoha studentů požehnal a odebral se pak do nové Aula Magna s kapacitou 500 míst, kde jej čekali profesoři a studenti. Na úvod promluvil rektor univerzity Mons. Fisichella:

?Akademický senát jednohlasně rozhodl, aby tato Aula Magna nesla ode dneška provždy vaše jméno. Díky, že jste svolil, aby se tak stalo.?

Nová Aula Magna byla otevřena po takřka dva roky trvající rekonstrukci, která se začala těsně poté co zde tehdy jestě kard. Ratzinger prezentoval knihu Evropa, její minulost a budoucnost, a přitom citoval slova, která se stala pro mnohé lidi nejen podnětem k zamyšlení, ale i životním programem: veluti si Deus daretur - ?žít jakoby Bůh existoval?. Ve své dnešní promluvě se Benedikt XVI. k tomuto momentu vrátil:

?Rád vzpomínám na svou poslední návštěvu na Lateránu a chtěl bych navázat na tehdy probírané téma jakoby od té doby čas ani neplynul, ale byl jen na okamžik přerušen. Akademický kontext vybízí zcela zvláštním způsobem k tomu, abychom znovu otevřeli téma krize kultury a identity, která v posledních desetiletích vystupuje před našimi zraky nikoli bez známek určité dramatičnosti. Na univerzitě se totiž střeží bohatství tradice, která přetrvává staletí; může v ní zazářit plodnost pravdy, je-li prostě a s otevřeností přijata ve své autenticitě. Na univerzitě se vytvářejí nové generace, které očekávají seriózní a náročnou nabídku schopnou odpovědět na nepomíjivou otázku po smyslu vlastní existence. Toto očekávání nesmí být zklamáno. Současný kontext, zdá se, dává přednost umělé inteligenci, která stále více dominuje experimentální technice a přitom se zapomíná na to, že každá věda musí přece vždycky především chránit člověka a prosazovat jeho směřování k autentickému dobru. Přeceňování ?činnosti? a opomíjení ?bytí? nepomáhá k dosažení základní vyrovnanosti, kterou má každý zapotřebí k tomu, aby mohl dát vlastní existenci pevný základ a platný smysl.

Každý člověk je totiž povolán dát smysl vlastnímu konání zejména, děje-li se to v horizontu vědeckého objevu, který vyvrací samu podstatu osobního života. Nechat se pohltit chutí objevovat bez ohledu na kritéria, která vycházejí z hlubšího vidění by mohlo přivodit snadný pád do dramatu, o kterém mluví antický mýtus: mladý Ikarus, kterému se zalíbilo letět k absolutní svobodě bez ohledu na varování starého otce Daidalose, se začal přibližovat stále více ke slunci, zapomínaje na to, že křídla, s nimiž se vznesl k nebi, jsou z vosku. Zdrcující pád a smrt jsou cenou, kterou pak platí za svou iluzi. Antická báje má svou trvalou hodnotu. V životě existují mnohé iluze, kterým nelze věřit bez rizika katastrofálních důsledků pro život vlastní i životy druhých.

Univerzitní učitel má za úkol nejen hledat pravdu a přivádět k úžasu, který vyvolává, ale také prosazovat její vybroušené poznání a bránit ji před jejími zužujícími a zkreslenými interpretacemi. Klást do středu pozornosti téma pravdy není jenom teoretický úkon, vyhrazený úzkému okruhu myslitelů. Naopak, je to životní otázka dávající hlubokou identitu osobnímu životu a vzbuzující odpovědnost ve společenských vztazích (srv. Ef 4,25). Pokud se totiž nechá stranou otázka po pravdě a konkrétní možnost každé osoby dosáhnout ji, je život redukován na řadu hypotéz, postrádajících opěrné body. Jak říkával proslulý renesanční humanista Erasmus: ?Mínění jsou zdrojem štěstí za vysokou cenu! Pochopit pravou podstatu věcí, i když jde o věci minimální důležitosti, stojí velké úsilí.? (Chvála bláznovství, XL, VII). A tomuto úsilí se univerzita musí snažit dostát prostřednictvím studia a bádání v duchu trpělivé vytrvalosti. Toto úsilí však uschopňuje k postupnému pronikání k jádru otázek a zapaluje vášeň pro pravdu i radost z jejího nalezení. Slova biskupa Anselma z Aosty si tu uchovávají svou aktuálnost: ?Ať tě hledám toužebně, ať po tobě toužím hledaje, ať tě miluji, když tě najdu, ať miluji, když tě najdu znovu? (Proslogion, 1). Kéž mlčení a rozjímání, které tvoří neodmyslitelné pozadí otázek, jež se v mysli vynořují, nalezne mezi těmito zdmi vnímavé osoby, cenící si jejich důležitosti, účinnosti a důsledků pro život osobní i sociální."

Celá PROMLUVA je ZDE Na závěr se pak Benedikt XVI. pozdravil s jednotlivými profesory a studenty, kterých se sešlo velké množství.