Rádio Vaticana

Absolutně potřebujeme autentický dialog

25.9.2006

Benedikt XVI. k představitelům muslimských států a společenství v Castel Gandolfo 25.9.2006

Pane kardinále,
Dámy a pánové velvyslanci,
drazí muslimští přátelé,
Je mi potěšením, že vás mohu přivítat na tomto setkání k upevnění přátelských vztahů a solidarity mezi Svatým stolcem a muslimskými komunitami celého světa. Děkuji panu kardinálovi Paul Poupardovi, předsedovi Papežské rady pro mezináboženský dialog za slova, s nimiž na mne obrátil, a stejně tak i vám za to, že jste přijali moje pozvání.

Okolnosti, které daly podnět k našemu setkání, jsou dobře známy, a v minulém týdnu jsem se k nim již vyjádřil. Dnes bych rád v této zvláštní souvislosti chtěl vyjádřit svou hlubokou úctu a respekt, který chovám k věřícím muslimům, a připomněl slova, která v této věci prohlásil 2.vatikánský koncil, a která jsou pro katolickou Církev jakousi Magna Charta islámsko-křesťanského dialogu: ?Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává? (Nostra astate, 3). Stojím rozhodně na této pozici a již od počátku mého pontifikátu jsem si přál, aby se nadále upevňovala přátelská pouta s věřícími všech náboženství se zvláštním důrazem na růst dialogu mezi muslimy a křesťany (srv. Promluva k delegátům jiných Církví a církevních společenství a jiných náboženských tradic, Oss.Rom. 26.dubna 2005, str.4). Jak jsem zdůraznil minulý rok v Kolíně ?mezináboženský a mezikulturní dialog mezi křesťany a muslimy nelze redukovat na příležitostnou volbu. Ve skutečnosti se jedná o životní nutnost, na níž z velké části závisí naše budoucnost? (Promluva k představitelům některých muslimských komunit, Oss. Rom. 22.-23.srpna 2005, str.5). Ve světě, který je poznamenán relativismem a který velmi často vylučuje transcendenci z univerzálnosti rozumu, absolutně potřebujeme autentický dialog mezi náboženstvími a kulturami, dialog schopný pomoci nám společně překonat všechna napětí v duchu blahodárného porozumění. V kontinuitě díla, započatého mým předchůdcem papežem Janem Pavlem II., je tedy mým hlubokým přáním, aby se vztahy inspirované důvěrou, které byly mezi křesťany a muslimy již před lety navázány, nejen pokračovaly, ale rozvinuly se v duchu upřímného a uctivého dialogu, dialogu založeného na vzájemném a stále opravdovějším poznání, které s radostí uznává společné náboženské hodnoty a rozdíly bere ochotně na vědomí a respektuje je.

Mezináboženský a mezikulturní dialog je nezbytný pro budování pokojného a bratrského světa vroucně očekávaného všemi lidmi dobré vůle. Naši současníci od nás na tomto poli očekávají výmluvné svědectví schopné ukázat všem náboženskou dimenzi existence. Je proto nezbytné, aby se křesťané a muslimové věrni učením svých vlastních náboženských tradic učili společně pracovat, jak to již různé společné zkušenosti ukazují, a aby se vyhýbali jakékoli formě intolerance a odporovali jakýmkoli projevům násilí; a stejně tak je nezbytné, abychom je my, náboženští a političtí představitelé, vedli a povzbuzovali k takovémuto jednání, neboť, jak připomíná opět 2.vatikánský koncil ?jelikož během staletí povstalo mezi křesťany a muslimy nemálo rozbrojů, vybízí posvátný sněm všechny, aby zapomněli na to, co bylo, aby se upřímně snažili o vzájemné porozumění a aby společně chránili a podporovali sociální spravedlnost, mravní hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidi? (Nostra astate, 3). Minulá učení nám tedy nemohou nepomáhat při hledání cest ke smíření, protože respektováním identity a svobody každého z nás oživujeme spolupráci bohatou na plody ve službě celému lidstvu. Jak řekl papež Jan Pavel II. ve své památné promluvě k mládeži v Casablance v Maroku, ?respekt a dialog vyžadují vzájemnost ve všech oblastech, zejména pokud jde o základní svobody a zvláště o svobodu náboženskou. Ony usnadňují pokoj a porozumění mezi národy? (Insegnamenti di Giovanni Paolo II., VIII, 2, 1985, str.501).

Drazí přátelé, jsem hluboce přesvědčen o tom, že situace, v níž se svět dnes nachází, představuje pro křesťany i muslimy imperativ: zasadit se o společné řešení četných výzev, kterým lidstvo čelí, zvláště pokud jde o obranu a podporu důstojnosti lidské bytosti a práv, které z ní vyplývají. Křesťané a muslimové, kteří potvrzují ústřední postavení lidské osoby a neúnavně usilují o neustálé respektování lidského života, tak i přes rostoucí ohrožení člověka a míru, projevují svou poslušnost Stvořiteli, jehož vůlí je, aby všechny lidské bytosti žili v důstojnosti, kterou jim On dal.

Drazí přátelé, z celého srdce si přeji, aby milosrdný Bůh vedl naše kroky po stezkách vzájemného a stále opravdovějšího porozumění. Ve chvíli, kdy muslimové začínají duchovní pouť měsíce Ramadan, vyjadřuji své srdečné přání v očekávání, že jim Všemohoucí dopřeje klidný a pokojný život. Kéž Bůh pokoje naplní svým hojným požehnáním vás i společenství, která reprezentujete.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV