14.9.2006 

Benedikt XVI. se rozloučil s Bavorskem a v odpoledních hodinách se vrátil do Říma.
Nabízíme vám shrnutí papežovy promluvy ke kněžím a trvalým jáhnům v katedrále ve Freisingu a reportáž ze závěrečného ceremoniálu návštěvy na mnichovském letišti.

?Kdo věří, není nikdy sám?, buďte svědky své víry v současném sekularizovaném světě. S těmito slovy se Benedikt XVI. loučil se svým rodným Bavorskem. Letadlo s Papežem na palubě se vzneslo nad mnichovské letiště krátce po 13. hodině. IV. zahraniční cesta Benedikta XVI. skončila na římském letišti Ciampino, odkud se před třetí hodinou odpolední vydal do své letní rezidence v Castel Gandolfu.

Ale vraťme se k programu posledního dne papežské návštěvy v Bavorsku. Poslední noc v rodných krajích strávil Benedikt XVI. v semináři sv. Wolfganga v Řezně. Dnes ráno, ve svátek Povýšení sv. kříže, odsloužil v soukromí mši sv. a krátce nato z řezenského letiště Nibelungenkaserne odletěl vrtulníkem do Freisingu. Právě v tamní katedrále v roce 1951 přijal spolu se svým bratrem Georgem kněžské svěcení. Ze 42 tehdy vysvěcených kněží se jich pět zůčastnilo dnešního setkání s Papežem. Joseph Ratzinger působil ve Freisingu pět let jako učitel (1952-57) a v této katedrále se také loučil s kněžími arcidiecéze před nástupem do funkce prefekta Kongregace pro nauku víry.

Trasu papamobilu k freisingské katedrále lemoval hustý špalír lidí a atmoféru plnou nadšení doprovázelo zvonění zvonů. Na náměstí před katedrálou Svatý otec pozdravil delegaci mládeže a spolupracovníky rekolekčního domu kardinála Döpfnera. V doprovodu starosty se zapsal do Zlaté knihy města a požehnal zvon odlitý k této slavnostní příležitosti s nápisem: Papež Benedikt ve Freisingu s dnešním datem.

Dále pokračoval tichou modlitbou před relikviářem sv. Korbiniána, biskupa, který tu žil a zemřel v 8. století. K událostem jeho života se váže medvěd v papežském erbu. Jak to Benedikt XVI. připomněl už hned po příjezdu do Mnichova: Medvěd napadl Korbiniánova koně na jeho pouti do Říma. Kůň zahynul a svatý biskup přikázal medvědovi, aby jeho zavazadla donesl až k branám Věčného města. Událost symbolizuje Boží milost provázející biskupskou službu a břemeno naložené na medvěda ? její tíži.

Do papežského erbu se dostal také symbol dieicéze Freising ? hlava Maura. Silný vztah Benedikta XVI. s rodnou zemí je tedy čitelný na první pohled. Zdůraznil to v uvítacích slovech také kardinál Friedrich Wetter:

?Svatý otče, tvá návštěva ve vlasti končí. Shromáždili jsme se spolu s Tebou u zakladatele naší diecéze. Společně prosíme, abys nás doprovázel v úsilí zachovat životnost víry, kterou on vštípil naší zemi.?

Srdečnost setkání s kněžími se projevilo i v promluvě, kterou se Benedikt XVI. obrátil ke svým bratřím v biskupské a kněžské službě a trvalým jáhnům:

?Je to pro okamžik radosti a velké vděčnosti za všechno, co jsem na této pastorační návštěvě v Bavorsku zažil a ještě směl přijmout, tolik srdečnosti, víry a radosti z Boha, že jsem tím hluboce dojat, a jde to se mnou jako nová síla.?

Po poděkování a vzpomínkách ze své minulosti pak přešel k samotnému tématu homilie, kterým bylo slovo z Matoušova evangelia ?Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!?. Komentátorům zejména zahraničních přímých přenosů trochu zkomplikoval situaci, přítomné kněze však potěšil, když řekl:

?Přinesl jsem si s sebou docela dlouhé kázání? ale nechce se mi jej teď číst, dostali jste jej vytištěné a můžete si je přečíst?

Plné znění této nepronesené HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

Svatý otec pak pokračoval z patra:
?Žeň je velká? ? slyšeli jsme před chvílí v evangeliu. Nejen ve chvílích, kdy byl Ježíš v Palestině, ale i dnes v srdcích lidí roste žeň. Existuje očekávání slova, které není jenom slovem, ale božskou láskou, která přesahuje nahodilou existenci. Žeň existuje, ano, ale Bůh chce lidi, kteří řeknou ?ano?, kteří budou spolupracovat i na žních pro věčnost, aby nastoupilo nové společenství radosti a lásky. Nelze jako u managmentu dělat nějaký nábor. Povolání je v srdci člověka. Musíme prosit Boha, žádat jej: probuď srdce lidí. A kdo jej objevil, musí o něm svědčit... Musíme se obracet k srdci Pána žně, aby dal uzrát hlubokému ?ano? v srdcích lidí, aby nám pomohl překonat trápení a těžkosti, aby se lidem dostávalo světla a lásky Boží.

Pak se Benedikt XVI. zastavil u problematiky nedostatku kněží:
Vidíme, že počet kněží se zmenšuje? přestože tady je nás shromážděno hodně, kněží mladých i starších, a také hodně mladých lidí jsem potkal na cestě! ... Jistě, břemena se stala těžšími a lze pociťovat únavu, což může být skličující. Mnozí se mne ptají: Co dělat? Není tu nebezpečí, že tu vznikne řemeslo, které nás zničí, které už nedá radost? Nemám recepty, ani nemohu dát pravidla platná pro všechny. Svatý Pavel napsal: musíme předávat mysl, ducha Kristova. Ježíš nepřišel přijímat božské pocty, ale přišel se sjednotit s lidským utrpením. Jeho jednání se rodí z pohnutky přinést lidem světlo Boží, žít vnitřně i navenek království Boží. Byl spojen s Otcem, jak říkají evangelia; jeho dílo pochází z tohoto hlubokého spojení s Otcem. Musíme konat tak, aby to bylo přítomné v našich srdcích.

Potom se Benedikt XVI. věnoval problému syntézy aktivní činnosti a duchovního života.
Je nutné mít na paměti úzký vztah mezi horlivostí a pokorou, respektovat své meze. Horlivost nás vede k člověku, mladým, starším, zkrátka k tomu být apoštoly. Ale aby nás tato horlivost nezničila, musí být provázena uznáním vlastních mezí. Svoje meze mají kněží, má je i papež, jsem omezen, protože mám málo sil. Všechno ostatní musím ponechat Bohu. Všechno ostatní musím nechat Tobě, Bože. Církev je Tvá věc. Bude to Pán, kdo nám daruje spolupracovníky na svém díle. Horlivost a pokora se musí snoubit, tzn. mezi službou a niternými věcmi. Církev nám dává vnitřní prostor, který k nám přichází z liturgie, z eucharistie, která není věcí, jež by se měla dělat rychle. Chápeme-li tento ?plod života tvého? poslaný Pánem a slavíme-li jej v svém srdci, bude to velký dar, který způsobí, že darujeme víc než můžeme: Boží přítomnost. Dalším vnitřním prostorem, který nám církev dává je liturgie hodin.Snažte se je konat a vzdávat poctu jejich nejhlubšímu podmětu. Není to stáhnutí se do soukromí, ale pastorační priorita, péče o duše, abychom s sebou přinesli do Církve ty, kteří ji nekonají, a zároveň silou modlitby mohla proudit přítomnost Ježíš Krista do tohoto světa.

V závěru pak Benedikt XVI. připomněl důležitost kněžského společenství:
Motto mé návštěvy: kdo věří není nikdy sám, platí pro všechny a platí pro nás kněze. Kdo věří není nikdy sám, protože Kristus je vždy s námi, a my jsme s ním. A my jsme součástí presbyterátu, spojeni s biskupem jsme kněžským společenstvím. Musíme žít tímto celkem a dávat ho tomu, kdo je sám, kdo je v pochybnostech. Toto ?bytí spolu? se pak předává druhým jako svazek s Ježíšem Kristem. Amen.

Z freisingské katedrály se Benedikt XVI. odebral na blízké mezinárodní letiště Franze Josepha Strasse. ?Svatý otče, stal ses papežem našich srdcí? ? říkal na rozloučenou bavorský premiér, Edmund Stoiber. ?Hluboce jste uchvátil lidi svým usměvem, gesty, slovem. Děkujeme za Vaše jasná slova a mohu ujistit, že padla do příhodné země. Křesťanská vize člověka a fundament západních křesťanských hodnot jsou tady hluboce zakotveny, jako kdysi. Tyto hodnoty musíme předávat svým dětem ? v rodině, ve škole, na hodinách náboženství a samozřejmě ve farnostech.?
Na rozloučenou věnoval bavorský premiér papežovi album s fotografickou dokumentací jeho návštěvy ve vlasti. Na letišti se sešly zástupy mladých lidí ? a poprvé skandovaly papežské jméno nejen italsky, ale také německy. Nechyběla ani delegace židovské obce.

Benedikt XVI. v promluvě na rozloučenou poděkoval za vřelé přijetí, ale také za hlubokou zbožnost, kterou Bavoři ukázali v těchto dnech:
Přišel jsem do Německa svým spoluobčanům znovu předložit věčné pravdy Evangelia a utvrdit věřící v přilnutí ke Kristu, Synu Božímu, který se stal člověkem pro spásu světa. Jsem přesvědčen ve víře, že v Něm, v jeho slově, je cesta nejen k dosažení věčného štěstí, ale také k budoucnosti hodné člověka už na této zemi.

S tím vědomím církev, vedená Duchem svatým, hledala stále v Božím slově odpověď na výzvy dějin. Počínaje druhou polovinou 19. století šlo zejména o problémy spojené s tzv. ?dělnickou otázkou?. Benedikt XVI. připomněl, že právě dnes ? 14. září ? uplynulo 25 let od vydání sociální encykliky Laborem exercens, ve které Jan Pavel II. označil práci za ?základní rozměr lidské exitence na této zemi.? Zdůraznil, že člověk je mírou důstojnosti práce a zároveň skrze práci se stává více člověkem.

?Na základě těchto zásadních intuicí podal papež ve své encyklice některé ukazatele, které zůstávají cenné i dnes. Tento text, který nepostrádá prorocké hodnoty, bych rád doporučil i občanům své vlasti v jistotě, že z jeho konkrétní aplikace mohou vyplynout velké výhody i v dnešní sociální situaci Německa.?

V závěru promluvy na mnichovském letišti svěřil Benedikt XVI. svou vlast přímluvě německých světců a rozloučil se slovy bavorské hymny.
?Bůh s Tebou, země Bavorská, země německá, Vlasti! Vystři svou žehnající ruku na svou rozsáhlou zem! Ochraňuj svá pole a domy svých měst a uchovej sobě barvy svého bílého a modrého nebe!? Všem moje upřímné nashledanou!?

Plné znění PROMLUVY Benedikta XVI. na rozloučenou je ZDE

Na rozloučenou se ve Feisingu opět rozezněly zvony a chlapecký sbor z Tölz zanotoval bavorskou píseň na rozloučenou. Airbus 321 německé společnosti Lufthansa s Papežem na palubě se vznesl krátce po 13 hodině. Cestou do Říma přeletěl ještě nad některými místy Benediktu XVI. zvlášť blízkými, na jejichž návštěvu už ale nedošlo, jako je Tittmoning, Traunstein nebo Aschau am Inn. Šestidenní návštěva Benedikta XVI. v rodných krajích skončila. Jaký dojem po ní zůstal? ?Návštěva překonala všechna očekávání? ? zdůraznil na tiskové konferenci po odletu Svatého otce premiér Stoiber. Podle průzkumu, který citoval, více než dvě třetiny Bavorů očekávají, že návštěva bude mít trvalý ohlas. Podle premiéra její poselsství lze shrnout do výzvy, aby si dnešní člověk udělal v srdci místo pro Boha. A další poselství? Že náboženství není nikdy možné spojovat s násilím ? řekl premiér Stoiber.

Kard. Friedrich Wetter zdůraznil, že Papež nenavštívil jen zemi, ale také lidská srdce. Jak dodal, návštěvnost věřících byla daleko větší, než se původně očekávalo. Německá církev je tedy živá a mladá ? jak to ukázaly tyto dny ? řekl dále kardinál Wetter. Návštěva ukázala Papežovu lásku k vlasti, lásku, kterou mu jeho krajané vrchovatě opláceli, lásku, která je vede k Bohu a je silou jejich víry.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.