11.9.2006 

Třetí den návštěvy Benedikta XVI. v Bavorsku měl Mariánské předznamenání.
Po rozloučení s Mnichovem čekalo Benedikta XVI. srdečné přivítání na nejproslulejším mariánském poutním místě Německa v Altöttingu. Přes milion poutníků ročně přichází uctít milostnou sošku Černé Matky Boží, na místě, kde byl kolem roku 700 pokřtěn Rupert Salzburský, první katolický vévoda Bavorska. K Altöttingu se také pojí osobní vzpomínky Svatého otce. Jak napsal: ?poutě do Altöttingu s rodinou patří k mým nejšťastnějším vzpomínkám z dětství.?

Benedikt XVI. při dopolední mši svaté přišel povzbudit věřící, aby se ?učili od Panny Marie správně modlit?. Po vzoru P. Marie v Káni Galilejské, kde Maria nežádá po Ježíšovi zázrak, ale svěřuje mu naše starosti. Modlit se ? řekl Svatý otec ? neznamená ?usilovat o potvrzení naší vůle a našich přání před Bohem, ale nechat na Něm, aby rozhodl, v důvěře, že jeho rozhodnutí povede k našemu pravému dobru?. Během mši svaté se Papež modlil také za mír a za oběti atentátů 11. září v New Yorku, od kterých uplynulo právě pět let.

?Maria vede Církev rodící se v modlitbě; je jakoby zosobněnou modlící se Církví. A takto spolu s velkým společenstvím svatých a v jejich středu stojí dnes znovu před Bohem a přimlouvá se za nás u jeho Syna, aby znovu seslal svého Ducha na Církev a svět a obnovil tvář země.

Tak zahájil Benedikt XVI. promluvu na poutím místě v Altöttingu.
Po soukromé modlitbě v Gnadenkapelle, v kapli před milostnou soškou , kde jsou uložena srdce všech Bavorských králů, Svatý otec předsedal mši svaté na náměstí před bazilikou. Sjelo se na ní přes 60 tisíc poutníků, tedy opravdu mnoho, vezmeme-li v úvahu, že městečno má pouhých 12 tisíc obyvatel.
Soška P. Marie, zčernalá od kouře votivních svící, které před ní hoří nepřetržitě od 14. století, byla v procesí přenesena na papežský oltář. ?Velebí má duše Hospodina?, citoval Benedikt XVI. chvalozpěv sv. Alžběty a pokračoval:

?Velebí má duše ? tzn. vyvyšuje ? Pána. Vyvyšovat Boha znamená dávat mu prostor ve světě, ve vlastním životě, nechat jej vstoupit do svého času a do našeho jednání: to je nejhlubší podstata pravé modlitby. Kde se Bůh stává velkým, tam se člověk nestává malým: člověk se tam stává velkým a svět zářivým.?

Svatý otec dále vykládal slova evangelia o svatbě v Káni. Když na svatbě došlo víno, Matka se obrací k Synovi a říká ?už nemají víno?. ?Nesnaží se dávat Ježíšovi pokyny, co má dělat ? vysvětloval Benedikt XVI. ? prostě a jednoduše konstatuje, že se novomanželé ocitli v obtížích.? Maria ? jak Matka všech lidí ? si všímá jejich obtíží, přimlouvá se za ně a překládá všechno k posouzení Pánu. A právě tak nás učí modlitbě:

?V prostých slovech Ježíšovy Matky tak vidíme dvě věci: z jedné strany citlivou péči o lidi, mateřskou pozornost, s níž upozorňuje druhé na obtížnou situaci; vidíme její srdečnou dobrotu a její ochotu pomoci. Toto je Matka, k níž putují celé generace lidí sem do Alttötingu. Jí svěřujeme naše starosti, potřeby a tíživé situace. Dobrota Matky, která je připravena pomoci a které se svěřujeme, je tady v Písmu svatém vidět poprvé. Avšak k tomuto prvnímu, nám všem velmi důvěrnému aspektu se pojí ještě jeden, který nám snadno uniká: Maria ponechává všechno Pánově soudu. V Nazaretu odevzdala svou vůli tím, že ji ponořila do vůle Boží: ?Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova? (Lk 1,38). Toto je její trvalý základní postoj. A takto nás učí se modlit: nechtít potvrdit naši vůli a naše přání před Bohem, ale ponechat Jemu, aby rozhodnul, co chce udělat. Od Marie se učíme dobrotě, připravené pomáhat, ale také pokoře a velkodušnosti v přijímání vůle Boží v důvěře, že Jeho odpověď bude naším pravým dobrem.

?Co po mě chceš, ženo, ještě nepřišla má hodina? - Ježíšova slova zní tvrdě a nelíbí se nám. ?Jeho hodina příjde až na konci časů? ? vysvětluje Svatý otec, v našem čase ji ale předjímá eucharistie, ve které Pán stále přichází na přímluvu Matky a Církve, která volá ?Přijď Pane Ježíši?.

?Ježíš nedělá nějaký zázrak, nehraje si se svou mocí v záležitosti, která je v podstatě docela soukromá. Nechává vzniknout znamení, kterým ohlašuje svou hodinu, hodinu sňatku, jednoty mezi Bohem a člověkem. On jednoduše ?neprodukuje? víno, ale proměňuje lidský sňatek na obraz božského sňatku, k němuž zve Otec prostřednictvím Syna a v němž On dává plnost dobra. Svatba se tak stává obrazem Kříže, na kterém Bůh posouvá svou lásku až do krajnosti, když dává sebe sama v Synově těle a krvi ? v Synovi, který ustanovil Svátost, kterou se nám po všechny časy dává. Tím je tato potřeba vyřešena opravdu božsky a původní prosba je dalekosáhle překonána. Ježíšova hodina ještě nepřišla, ale ve znamení proměnění vody ve víno, ve znamení slavnostního daru tento okamžik jeho hodinu předchází.

Také milostná Matka z Altöttingu nás vede a připravuje k této ?hodině?. ?A On nás ve svaté hostii nás bez ustání očekává? ? dodal Svatý otec s odkazem na novou Adorační kapli, kde bude Sanctissimum trvale vystaveno, a kterou Svatý otec dnes krátce po poledni vysvětil. ?Adorace Pána v Eucharistii nalezla v Altöttingu nový útulek ve staré pokladnici. Maria a Ježíš jdou společně. Jejím prostřednictvím chceme zůstat v dialogu s Pánem a učit se tak jej lépe přijímat. Svatá Matko, pros za nás, jako jsi v Káni prosila za manžele! Stále znovu nás přiváděj k Ježíši! Amen.

Celá HOMILIE je ZDE

Benedikta XVI. doprovází na cestě do rodných krajů také generální ředitel našeho rozhlasu, P. Federico Lombardi, který o svých dojmech z dnešního dopoledne v Alttöttingu říká:

?Obsah dnešních slov je velmi náboženský. Samozřejmě, jsme na mariánském poutním místě... Myslím, ale, že zazněly některé velmi významné věci. Například právě pohled na Marii jako na příklad modlitby, která prohlubuje téma vztahu s Bohem. Jak Papež říká: ?Kde Bůh roste, člověk se nezmenšuje, nýbrž i člověk se stává velkým a září ve světě. Dále úzká vazba mezi Marií a Kristem v plnění vůle Otce: jejich ano, vyslovené společně, skrze něž dochází k naplnění naší spásy. Myslím, že tady směřujeme k jádru nejen víry, ale také křesťanské spirituality, kterou doprovází také tento mariánský charakter také v hluboké lidové zbožnosti.?

Jak hodnotíte přijetí Papeže po prvních dvou dnech v Mnichově?
?V prvních dnech věnovaných právě Mnichovu bylo přijetí opravdu velmi vřelé. Od lidí, které, abych tak řekl, znají prostředí tohoto města velmi dobře, jsem slyšel, že přijetí rozhodně předčilo očekávání. Mnichov totiž není totéž jako bavorský venkov. Žije v něm typicky městská populace, jsou tam tradice liberálního rázu, ale také silná evangelická komponenta ? neočekávalo se tedy, že Svatý otec bude tak viditelně vřele přijat ? a jistě se to hluboce dotklo i Svatého otce.?

***

Odpolední program Svatého otce začal návštěvou kostela sv. Konráda. Tento kapucín, jehož soška, jak napsal kdysi Joseph Ratzinger, nechyběla v žádné domácnosti, zemřel v pověsti svatosti roku 1894. Blahořečen byl roku 1930 Piem XI., který ho také o čtyři roky později zapsal mezi svaté. Další zastavení v Altöttingu zavedlo Benedikta XVI. do baziliky sv. Anny, kde se setkal se zasvěcenými osobami a seminaristy. Jim mimo jiné řekl:

?Shromáždili jsme se, abychom se ptali na své povolání ke službě Ježíši Kristu a abychom chápali toto naše povolání před zraky sv.Anny, v jejímž domě uzrálo největší povolání dějin spásy.
Nejstručnější popis kněžského povolání, který platí analogicky i pro řeholníky a řeholnice, nám podává evangelista Marek, který ve vyprávění o povolání Dvanácti říká: ?Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat? (Mk 3,14). Být s Ním a jako poslaní být na cestě k lidem ? tyto věci jdou spolu a zároveň tvoří podstatu duchovního povolání, kněžství. Být s Ním a být posláni jsou dvě od sebe neoddělitelné věci.

Být s Ním ? jak to uskutečnit? Dobře, první a nejdůležitější věcí pro kněze je denní mše svatá, slavená vždy s hlubokou vnitřní účastí. Slavíme-li ji opravdu jako modlící se osoby a spojujeme naše slova a naše konání se slovem, které nás předchází a s ritem eucharistického slavení; necháme-li se ve sv.přijímání opravdu od Něho obejmout a přijmeme-li Jej ? pak jsme s Ním.

Zásadní způsob bytí s Ním je Liturgie hodin: v ní se modlíme jako lidé, kterým je zapotřebí dialogu s Bohem, ale zahrnujeme tam také všechny ostatní, kteří nemají čas a možnost takové modlitby. Aby naše eucharistické slavení a Liturgie hodin zůstali naplněny smyslem, musíme se stále znovu věnovat duchovní četbě Písma svatého; nejenom dešifrovat a vysvětlovat slova z minulosti, ale hledat slovo, s nímž se ke mně osobně obrací Pán, tady a teď.

Podstatný způsob bytí s Bohem je také eucharistická adorace. Chtěl bych v této souvislosti citovat krásná slova Edith Stein, svaté spolupatronky Evropy: ?Pán je přítomen ve svatostánku svým božstvím i lidstvím. Je tam nikoli pro sebe, ale pro nás: protože jeho radostí je být s lidmi. A protože ví, že my, tak jak jsme, potřebujeme jeho osobní blízkost. Pro ty, kteří normálně myslí a cítí, z toho plyne, že se Jím cítí přitahováni a zdrží se u něho pokaždé, když je jim to umožněno? (Gesammelte Werke VII, 136f).

Celá PROMLUVA je ZDE

***
V době našeho večerního vysílání měl Benedikt XVI. v plánu jeden z nejosobnějších momentů své apoštolské cesty do Bavorska, totiž návštěvu městečka Markt am Inn, kde se před 79 lety narodil. Svatý otec se zastaví ke krátké modlitbě ve farním kostele sv. Osvalda, kde byl pokřtěn, a navštíví svůj rodný dům, ve kterém má být zanedlouho otevřeno muzeum. U našeho mikrofonu byl jeden z tvůrců projektu ?Papežův dům?, Ludwig Raishl:

?Chtěli bychom otevřít dům příští rok, v den Papežových narozenin, 16. dubna. Teď, po Papežově návštěvě, bude možné navštívit světnici, kde se narodil příštích šest týdnů.?

Přestože v Marktl am Inn, městečku s necelými třema tisíci obyvatel, žil Joseph Ratzinger jen první dva roky života, nechtěl tuto zastávku ze své návštěvy vynechat.
?Papež říká, že je to pastorační návštěva a cesta ke kořenům. Moc nás to těší. Od loňského roku není naše městečko tím, čím bývalo, je Papežovým městečkem a lidé jsou velmi hrdí nato, že se papež narodil v Marktlu. Teď tady bude svátek.?

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.