8.8.2006
Rada bezpečnosti OSN, podle německého ministra zahraničí Franka Waltera Steinmeiera dosáhla shody na formulaci rezoluce o zastavení bojů, které však i dnes pokračovaly. O situaci v Libanonu hovoří pro vatikánský rozhlas otec Samuel z františkánského konventu v Harisse na severu země:
Já jsem nyní na místě, které je ze všech území Libanonu nejbezpečnější. Lze odtud však slyšet i pozorovat bombardování. O sedm kilometrů dál probíhá válka. Vidíme zničené mosty a domy. Žijeme tady v bezpečí, protože tady poblíž je socha naší Paní, která je křesťanským symbolem celého Libanonu a je tu také sídlo patriarchátu.
Jak v těchto dnech přistupují lidé k modlitbě a bohoslužbám?
Tady se, samozřejmě, všichni ubírají směrem, který vyznačuje Církev, od níž se hodně očekává. Ve všech našich kostelech je takřka celý den výstava Nejsvětější svátosti a mše svatá. Do kostela přichází množství lidí.
Zvykli jsme si v těchto dnech vidět dramatické válečné scény. Lze však také vidět i něco, co umožňuje doufat v mír?
To co dává naději je podívaná na množství lidí, kteří spontánně nabízejí pomoc i přesto, že sami trpí válkou. Nabízí se jich opravdu hodně.
Jsou mezi nimi i křesťané?
Ano, mnozí křesťané. Nejen modlitbou, ale i skutky. Existují rodiny, které nabízejí jídlo, svůj dům, školu.. Všichni se cítí sjednoceni. Už nemyslí na rozdíl mezi muslimy a křesťany, nemyslí už na rozdíly mezi jednou a druhou skupinou...
Otče, kdybyste měl možnost mluvit s izraelským vojákem nebo s partyzánem z Hizzboláhu, co byste mu řekl?
Řekl bych mu: ?Vzpomeň si na svou manželku, děti, máš přece rodinu." My vidíme každý den osoby bez jídla a bez přístřeší... Vidíme děti, které trpí, ženy, které pláčí.. Všichni jsou ustrašení! Ale všichni ? židé, křesťané i muslimové ? věříme v Boha. Všichni máme téhož Boha a hledíme k Jeho milosrdenství. Naučme se z Jeho milosrdenství, jak máme být milosrdní my.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.