Rádio Vaticana

Benedikt XVI. předsedal mši svaté pro Švýcarské gardisty

6.5.2006

Benedikt XVI. předsedal dnes dopoledne slavnostní liturgii u příležitosti pětistého výročí vzniku papežské Švýcarské gardy. V úvodu své promluvy v zaplněné bazilice sv. Petra připomněl také další významná výročí spojená s osobou papež Julia II. a rokem 1506. Je to nalezení antického sousoší Laocoonta, které dalo počátek Vatikánským muzeím a položení základního kamene nové Svatopetrské baziliky.

První gardisté přišli do Říma 22. ledna 1506 na výslovné přání Julia II. a vstoupili do jeho služeb v Apoštolském paláci. O 21 let později, při nechvalně proslulém Plenění Říma ?Sacco di Roma? v roce 1527, prošli zkouškou ohněm. Právě 6. května toho roku padlo 147 gardistů při obraně papeže Klementa VII. Zbývajícím 42. se podařilo dovést Petrova Nástupce za bezpečné hradby Andělského hradu.
Po historickém exkurzu se Svatý otec vrátil k biblickým textům, které při liturgii zazněly. První čtení z Knihy Moudrosti, ukazuje, že právě Moudrost je nejvzácnějším lidským pokladem:

?Kvůli Moudrosti stojí za to vzdát se každé jiné věci, protože jedině on dává plný smysl životu, smysl, který překonává smrt, protože nás staví do skutečného společenství s Bohem. Moudrost ? říká text ? ?vytváří Boží přátele? (Mdr 7,27)?.

Bible nazývá ono vnitřní místo, v němž působí Boží Moudrost, ?srdcem?. Proto se s žalmistou modlíme ?Dej nám, Bože, moudrost srdce?. Ta spočívá v realistickém pohledu na život, který vede člověka, aby uznal, že je hříšník, že je stvořením, které potřebuje slitování a milost. Kdo tuto pravdu přijme a otevře se Moudrosti, dostává ji darem.
K radikálnímu rozhodnutí pro Boha vybízí také perikopa Matoušova evangelia (Mt 19), kde Ježíš slibuje nebeskou odměnu těm, kdo ho následují.

?Kdo zvolí Ježíše, najde největší poklad, vzácnou perlu (srov. Mt 13, 44-46), která dává hodnotu všemu ostatnímu, protože On je vtělenou Boží moudrostí (srov. Jan 1,14), která přišla na svět, aby lidstvo mělo život v plnosti (srov. Jan 10.10). Kdo přijme svrchované dobro, krásu a pravdu Krista, ve které přebývá plnost Boží (srov. 2,9), vstoupí s Ním do jeho Království, kde kritéria hodnot tohoto světa ztrácí platnost, ba jsou dokonce převrácena.?

Jednu z nejkrásnějších definic Božího Království najdeme v II. čtení z listu Římanům, pokračoval dále Benedikt XVI. Apoštol připomíná, že křesťan se má nechat vést milosrdnou láskou a nedávat příčiny k pohoršení těm, kdo jsou slabí ve víře. A dodává: ?Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží. A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu? (Řm 14,18-19).

?Kdo poznal v Kristu vtělenou Moudrost a všechno opustil kvůli němu, stává se ?strůjcem pokoje?, ať už v křesťanské komunitě nebo ve světě, stává se tedy semenem Božího Království, které už je zde přítomné a směřuje k svému naplnění... Kdo je okouzlen moudrostí, hledá a nachází Krista, opouští všechno kvůli Němu a dostává výměnou nesmírný dar Božího Království, oděn mírností, prozíravostí, spravedlností a silou ? ?kardinálními ctnostmi? ? vydává v církvi svědectví lásky.?

Nabízí se otázka, zda taková vize člověka platí i pro lidi naší doby, pokračoval ve své homilii Svatý otec. A přitakává s poukazem na mnoho různých forem osobního i komunitního svědectví dnešních křesťanů. Zvláštním způsobem mezi ně patří také služba Švýcarských gardistů, kteří ?motivováni láskou ke Kristu a k církvi slouží Petrovu nástupci.? Benedikt XVI. zmínil také případy, kdy služba ve Vatikánu pomohla mladým mužům k odpovědi na kněžské nebo řeholní povolání.

?Být Švýcarským gardistou, ovšem pro každého znamená bezvýhradně přilnout ke Kristu a k církvi, být připraven dát pro ně život. Samotná služba může skončit, ale uvnitř zůstáváte vždy Švýcarskými gardisty.?

V závěru Svatý otec poděkoval gardistům i jménem všech svých předchůdců na Petrově stolci. Vyzval je, aby byli na prvním místě muži modlitby a autentickými Božími přáteli, kteří slouží jeho Království lásky a pokoje. Další službu papežské gardy svěřil přímluvě P. Marie a jejich patronů: sv. Martina, sv. Šebastiána a sv. Mikuláše z Flüe.

Johana Bronková