13.4.2006 

Benedikt XVI. předsedal dnes dopoledne liturgii, při které se světí posvátné oleje. Jak je zvykem, Velikonoční triduum zahájil mší svatou In cena Domini v bazilice sv. Jana na Lateránu.

Tajemství kněžství má počátek v duchovním přátelstvím s Kristem, tak bychom mohli nadepsat ranní homilii Benedikta XVI. při dnešní ?Missa chrismatis?, mši svaté, při které se na Zelený čtvrtek ráno shromažďují kněží kolem svého biskupa ke svěcení posvátných olejů.

?Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli?. Právě tato slova by mohla být považována za ustanovení kněžství. V zaplněné Vatikánské bazilice se Svatý otec zamýšlel spolu s kněžími římské diecéze nad důsledky onoho ?ano?, kterým každý z nich v různých životních situacích odpověděl na Kristovu výzvu k následování.

?Tajemství kněžství v církvi spočívá v tom, že my, ubohé lidské bytosti, v síle Svátosti můžeme mluvit s jeho ?Já?: in persona Christi. On chce vykonávat své kněžství naším prostřednictvím. Toto rozechvívající tajemství, které se nás dotýká vždy znovu, při každém slavení této Svátosti, si zvláštním způsobem připomínáme na Zelený Čtvrtek. Aby každodennost neopotřebovala to, co je velké a tajemné, potřebujeme takovou výslovnou připomínku, potřebujeme se vracet do oné hodiny, kdy On vložil své ruce na nás a dal nám účast na tomto tajemství.?

Co znamená ono vložení rukou? Ptal se dále Svatý otec. Na jedné straně je to gesto, kterým Pán říká ?Patříš mi.? Zároveň ale ujišťuje o své věrnosti a ochraně. Symbolika rukou, které jsou nástrojem lidského jednání je hluboká a lze na ji pohlížet z různých úhlů:

?Pán na nás vložil ruce a nyní chce naše, aby se ve světě staly jeho. Chce, aby nebyly už více nástrojem k zmocňování se věcí, lidí a světa pro sebe, redukovaly ho na naše vlastnictví, ale chce, abychom předávali jeho božský dotyk, dali se do služby jeho lásky. Chce, aby byly nástrojem služby a tedy výrazem poslání celé naší osoby, která se stává Jeho zárukou a přináší ho lidem.?

Dalším svátostným gestem při kněžském svěcení je pomazání rukou. Posvátný olej je znamením síly Ducha Svatého a zároveň, jak je tomu ve Starém zákoně, vyjadřuje přijetí služby. Král, prorok i kněz v jistém smyslu popírá sám sebe ve prospěch služby, která je větší než on sám.
Benedikt XVI. pak obrazně prošel různé etapy povolání ke kněžství: Od prvotní výzvy k následování, na kterou se člověk vydává pln pochybností o sobě, přes zděšení z velikosti Boží a zkušenost s vlastní hříšnosti:

Já tě neopouštím, ty neopouštěj mě!? Každému z nás se snad vícekrát stalo totéž, co Petrovi, když, kráčeje po vodě vstříc Pánu, náhle postřehl, že ho voda nenese a že se začíná topit. A jako Petr jsme volali: ?Pane, zachraň mě!? (Mt 14,30). Majíce před očima běsnění živlů, jak jsme vůbec mohli projít burácejícími a zpěněnými vodami uplynulého století a tisíciletí? Pohlédli jsme však k Němu... a On nás uchopil za ruku a dal nám novou ?hustotu?, totiž lehkost, pocházející z víry, která nás táhne nahoru. A pak nám podává ruku, která nás podpírá a drží. On nás podpírá. Stále znovu obracejme k Němu svůj zrak a vztahujme k Němu své ruce. Dovolme, aby nás jeho ruka uchopila ? a pak už se nebudeme potápět, nýbrž budeme sloužit životu, který je silnější než smrt, a lásce, která je silnější než nenávist. Víra v Ježíše, Syna živého Boha, je prostředkem, díky němuž se stále znovu chytáme Ježíšovy ruky a skrze nějž nás On bere za ruce a vede nás.?

Sám Pán pokládá na kněze svou ruku, pokračoval Benedikt XVI. v promluvě ke kněžím. Význam gesta vyjadřuje slovy evangelia sv. Jana: Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého otce.?

?Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli, v těchto slovech bychom mohli dokonce vidět ustanovení kněžství. Pán nás činí svými přáteli, svěřuje nám všechno, svěřuje nám sebe sama, takže můžeme mluvit s jeho ?Já? ? in persona Christi capitis. Jaká důvěra! On se opravdu vydal do našich rukou? ?Zde je hluboký význam toho, co znamená být knězem, totiž stát se přítelem Ježíše Krista. Za toto přátelství se musíme každý den znovu zasazovat. Přátelství znamená pospolitost v myšlení a vůli. V tomto společenství mysli s Ježíšem se musíme cvičit, říká sv. Pavel v Listu Filipanům (srov. 2,2-5). A toto společenství mysli není výhradně intelektuální záležitostí, je pospolitostí citů a vůle a tedy také jednání.?

O jaké jednání jde? Svatý otec velmi jasnými slovy načrtl obraz kněze. Jako Ježíšův přítel, zdůraznil, musí kněz poslouchat Krista hlubším způsobem: jednak v lectio divina, totiž nemá nečíst Písmo Svaté akademicky, ale duchovně, v modlitbě; dále má být mužem modlitby ? to znamená má hledět na neklidný běh dnešního světa z jiného úhlu:

?Aktivismus může být dokonce heroický, ale vnější jednání nakonec zůstává bez plodů a ztrácí účinnost, pokud nemá základ v hlubokém vnitřním spojení s Kristem. Čas, který tomu věnujeme je tedy skutečně časem pastorační aktivity, autentické pastorační aktivity. Kněz musí být především mužem modlitby. Svět ve svém fanatickém aktivismu často ztrácí orientaci. Jeho jednání a schopnosti se stávají ničivé, pokud chybějí síly na modlitbu, z nichž prýští voda života, jež je sto oživit vyprahlou zemi.? ?Svět potřebuje Boha ? ne jakéhokoliv boha, ale Boha Ježíše Krista, Boha, který se stal tělem a krví, který nás miloval až k smrti za nás, který vstal z mrtvých a vytvořil sám v sobě prostor pro člověka.? - končil svou homilii Benedikt XVI. A jako příklad kněze, který to pochopil a za své poslání obětoval život citoval Svatý otec P. Santora, zavražděného nedávno v Turecku:

?Chtěl bych zakončit tuto homilii slovy Andrea Santora, kněze římské diecéze, který byl zavražděn v Trebzonu, když se modlil; ... A ta slova zní: ?Jsem tady, abych žil mezi těmito lidmi a aby totéž mohl udělat Ježíš, půjčuji mu své tělo... Ke spáse můžeme dojít jedině když nabídneme své tělo. Zlo ve světě můžeme unést a bolest sdílet, když je vstřebáme do vlastního těla až do dna, jako to udělal Ježíš.? Ježíš přijal naše tělo. Dejme mu své, aby tak On mohl přicházet do světa a proměňovat ho.?

Svatý otec pak posvětil posvátné oleje, oleje katechumenů, nemocných, které letos pocházejí ze Španělska, zatímco Křižmo pro římskou diecézi bylo připraveno v Calangianu na Sardinii.

Plné znění homilie Benedikta XVI. při mši "Missa chrismatis" ZDE. V podvečer se Benedikt XVI. vydal do baziliky sv. Jana na Lateránu, která je zároveň římskou katedrálou. Právě tam se tradičně slouží první liturgie Velikonočního Tridua, mše Svatá In coena Domini, při které si církev připomíná ustanovení svátosti Eucharistie.

Plné znění homilie Benedikta XVI. ze mše sv. "In cena Domini" najdete ZDE.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.