19.11.2003
Na papežském institutu Augustiniánum pokračuje 5. světový kongres o migraci. Se svými příspěvky vystoupili kardinál Paul Poupard, předseda Papežské rady pro kultur, kardinál Walter Kasper, sekretář Kongregace pro jednotu křesťanů a mons. Pier Luigi Celata, sekretář papežské rady pro mezináboženský dialog. Ve světě stále více charakterizovaným pluralismem a mnohaetnickou kulturu, kde zároveň často otevřenosti vůči ?jinému? brání jevy jakým je např. terorismus, musí církev pozvednout svůj hlas, zdůraznil kardinál Poupard. Jde o to, aby v dialogu kultur a náboženství byly respektovány svoboda a svědomí jednotlivců.
Jaká je v současnosti situace uprchlíků, jsme se zeptali jednoho z účastníků kongresu, prof. Stefana Zamagniho, předsedy mezinárodního katolického výboru pro migraci.
Mluvíme-li o přistěhovalcích, myslíme tím většinou ty, kdo přišli hledat práci, tzv. ekonomické emigranty. Snadno se tak zapomíná na kategorii uprchlíků, na ty, kdo jsou nuceni opustit svou zemi kvůli vážnému ohrožení vlastní existence. Jedna věc je utíkat kvůli hladu, něco jiné ho prchat před hrozbou smrti. Přestože byla Ženevská konvence o právech uprchlíků podepsána už roku 1951, je dodnes jen virtuálním dokumentem. Žádný stát do svých zákonů nezahrnul zvláštní pravidla týkající se uprchlíků. Jaké to má následky? Předně to, že pokud je někomu upřen status uprchlíka, nemá kam jít. A protože země, z níž pochází, ho nechce, je taková osoba donucena okolnostmi k práci na černo nebo ještě hůř, k organizovanému zločinu. Druhý problém spočívá v tom, že zákony o žádajících o azyl by měly být harmonizovány. Jinými slovy, je třeba o takových pravidlech rozhodovat na nadnárodní úrovni.
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.