Pascha

15.10.2005 

Památka na vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví

Pán Ježíš ustanovil Eucharistii v době židovské paschální večeře. Pascha připomíná vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví, nejdůležitější událost v dějinách Vyvoleného národa. Měla zásadní význam pro samotnou existenci tohoto národa, který se utvořil a začal samostatně existovat jako národ právě po vyjití ?z domu otroctví.?

První paschální večeře, která se měla stát památkou na vyjití z Egypta, jedli Izraelci ještě před tím, než tuto zem opustili, totiž přesně v předvečer odchodu. Dalo by se říci, že svátostná památka předcházela o jeden den historickou událost, která později bude zpřítomňována. Podobnost s Eucharistií je nápadná. Představuje připomínku spásných událostí smrti a zmrtvýchvstání Krista a byla ustanovena a poprvé slavena v předvečer jeho utrpení. A tak jako vyjití z Egypta mělo podstatný význam na sformování Izraelského národa, podobně smrt a zmrtvýchvstání Pána Ježíše jsou zakládajícími akty společenství církve a celé společnosti vykoupených. Eucharistie stále připomíná a zpřítomňuje ? jak se to poprvé stalo už na Zelený Čtvrtek, den před těmi spásnými událostmi.

Obřad paschální večeře se hebrejsky nazývá Séder, to znamená ?Pořádek?. Spojení s latinským Ordo missa ? ?Řád ? resp. pořádek ? mše? ? je tu zcela na místě. Atmosféru oné slavnostní hostiny se zvláštními pokrmy je možné do jisté míry porovnat s tím, co prožíváme při naší vánoční večeři. Naše rodinné setkání kolem stolu plného tradičních pokrmů ? navzdory náboženské atmosféře, která ho doprovází - ovšem nepatří do samotných liturgických oslav Narození Páně. Na ty se účastníci hostiny odebírají až později do kostela. Židovská paschální večeře není jen společné jídlo v náboženské atmosféře, ale zároveň je i skutečnou liturgií: je to dlouhá, několikahodinová modlitba s bohatým a složitým rituálem, kterému předsedá hlava rodiny. Tvoří ho po věky ustálené modlitební texty a pokrmy se zcela přesným náboženským významem. Během hostiny se rituálně vypijí čtyři kalichy vína. Jí se nekvašený chléb ? placky pečené pouze z mouky a vody. Další obřadné chody jsou hořké byliny, symbolizující hořkost otroctví, ovocný moučník, připomínající hlínu, ze které museli Izraelci v Egyptě vyrábět cihly, a konečně pečená jídla jako vejce a maso s kostí.

Ty naposled jmenované jsou symbolickou připomínkou paschální oběti beránka, která se ještě v Ježíšových dobách přinášela v jeruzalémském chrámu. Od první Paschy, popsané v Exodu, v Druhé knize Mojžíšově, až do dobytí Jeruzaléma Římany v roce 70 po Kristu, byl středem paschální večeře beránek. Tak tomu bylo nepochybně také při poslední večeři. Po zboření chrámu význam beránka začal upadat, nebyl už více nutný. Od té chvíle neznamenal zvíře, přinesené jako oběť ? oběti se nepřinášely, protože nebylo kde. Pečené maso nebo vejce jsou proto jen symboly někdejší oběti. Vegetariánům dokonce někteří dnešní rabíni dovolují, aby místo masa jedli pečenou řepu. Překvapivé je také to, že evangelisti ve zprávách o poslední večeři vůbec beránka nezmiňují. Je to jakousi paralelou ke zmenšení role beraního masa v paschální hostině pozdějšího judaismu. Jaký význam má toto opomenutí beránka v evangelijních popisech ustanovení Eucharistie? Ačkoliv Pán Ježíš a apoštolové při poslední večeři nepochybně beraní maso jedli, pravým paschálním beránkem Nové Smlouvy tam byl ? a od té chvíle je v každé mši svaté ? samotný Kristus.

Zvláštní místo v paschální hostině v dobách po zboření chrámu vždy patřilo nekvašenému chlebu a vínu. Tento chléb se objevuje už v popise první Paschy v Druhé knize Mojžíšově. Počínaje paschální večeří je přikázáno slavit Týden nekvašených chlebů: ?Po sedm dní budete jíst nekvašené chléby? (Ex 12,15). Víno se ve starozákonním popisu tohoto svátku neobjevuje a jistě nepatřilo k nejstarším pastýřsko-kočovným obřadům. Přesto užívání vína při paschální večeři sahá s jistotou do doby ještě před samaritánským schismatem, ke kterému došlo v 5. století před Kristem ? a to proto, že i Samaritáni pijí víno, při slavení své paschy, která je daleko archaičtější a bližší popisu v Exodu. Nemůže nás nezasáhnout, že Kristus, při ustanovení Eucharistie, zvolil právě chléb a víno. Židovská paschální večeře není jen vzpomínkou a zpřítomněním historické události. Směřuje také do budoucnosti, obrací mysl k Mesiáši, jehož příchod se očekává právě toho večera. A setkání s Mesiášem ? tedy s Kristem ? protože obě slova znamenají totéž: ?Pomazaný? ? je přeci podstatou křesťanské Eucharistie. A tedy i v tomto ohledu se setkáváme s židovskou tradicí při slavení eucharistické oběti. Na konci paschální večeře Židé zpívají píšeň o Eliáši, ve kterém tradice založená na Malachiášově knize (Mt 3,23-24) a známá i z evangelií (Mt 11,14; 14,2; 17,10-13; Mk 9,11-13; Lk 1,17) vidí bezprostřeního předchůdce Mesiáše:
?Eliáš prorok,
Eliáš Tišbejský,
Eliáš z Gileádu
ať brzy přijde k nám
spolu s Mesiášem, Synem Davida.?

Aleksander Kowalski

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.