15.10.2005 

V těchto dnech si připomínáme 27. výročí zvolení Karola Wojtyly za římského biskupa a papeže katolické církve. Jan Pavel II. poskytl v roce 1988 rozhovor italskému novináři Janu Gawronskému, který nebyl nikdy publikován.
Svatý otec v něm odpovídá na otázky, které vycházejí z tehdejší politické a společenské situace v Evropě, před očekávaným pádem železné opony. Papež se zamýšlí nad tím, že komunismus se od počátečních marxistických ideálů dostal na opačnou stranu a z komunistických vládců se postupně vytvořila nová privilegovaná vrstva. Zároveň si ale všímá, že národy střední a východní Evropy si i pod komunistickým ovládnutím zachovaly národní identitu. Poláci, Maďaři, Češi jsou stále svébytné národy a stejně tak v nich zůstalo zakotvené i náboženské vědomí. I když se komunisti snažili sebevíc, nakonec si v Polsku nedovolili ustoupit od příslibu, že v Nové Huti vybudují kostel.
Zároveň však Karol Wojtyla připomíná, že stalinismus za spáchané zločiny musí být odsouzen stejným způsobem jako německý fašismus, i když mnoho levicových intelektuálů dodnes pohlíží na ruského diktátora shovívavě. Papež uvádí, že rozdíl v obou programech je pouze ten, že fašismus byl založen na tezi rasové nesnášenlivosti, zatímco komunismus byl veden myšlenkou sociální spravedlnosti a rovnostářství, a tak se zdál být více humánním. Reálné výsledky obou systémů v podobě násilí, teroru a omezení svobody však tyto ideové odlišnosti smazaly. Papež si všímá odlišností v poslední fázi, kterou prodělává komunismus v jednotlivých zemích. Nezapře jednoznačnou podporu polské opozice, kterou pokládá za nejvíce jednotnou, neboť spojuje intelektuály i dělníky. Oceňuje politiku Gorbačova, která znamená výrazné uvolnění poměrů, ale všímá si, že Gorbačov nemá takovou podporu veřejnosti, jakou by potřeboval.

Je zvláštní, že už v tomto roce papež přichází s myšlenkou sjednocené Evropy, kde by společenství států čelilo lépe hrozbám hegemonie světových velmocí. Poslední otázka nepublikovaného rozhovoru se dotýká dnes velmi živého problému, o který se vedou polemiky a politické debaty napříč celou EU:

Kdo získá sblížením komunistické a západní Evropy více? Z jedné strany, jak jste říkal Svatý Otče, je Západ zámožnější, ale příliš soustředěný na ekonomické otázky. Zatímco ta druhá část Evropy v důsledku těžkostí, jaké prožila, postřehla hlubší vrstvy skutečnosti.
Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, kdo více ztratí. Nebyl bych daleko od hypotézy, že více ztratí Východ. Východ totiž přes všechny zkušenosti, utrpení způsobené systémy, především komunismem a předtím, samozřejmě, i národním socialismem ? tento Východ nějak dozrál... má jiná měřítka. Vidím to na sobě. Tak si ostatně vysvětluji, proč byl papež vzat právě z Polska: protože na Východě byly určité věci méně zrelativizovány. Jestliže člověk žije v systému, který je programově ateistický, pak lépe zaznamená, co je to náboženství. A vidí jednu věc, kterou nevidí člověk západní, že totiž zdrojem svobody člověka je Bůh. To vidí člověk z lágru, to vidí Solženicyn, to vidí Sacharov. Zatímco člověk západní to nevidí, anebo to vidí ne do té míry.

Petr Cekota

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.