5.9.2005 

Církev bude mít brzy pět nových svatých: arcibiskup, tři kněží, a jeden řeholní bratr. Jsou to dva Poláci, dva Italové a jeden Chilan. Prefektura papežského domu oznámila, že 23. října Benedikt XVI. bude předsedat slavnostní mši svaté, během níž budou kanonizováni. Bližší podrobnosti redaktor našeho rozhlasu, Sergio Centofanti:

Mezi budoucími světci je osobnost arcibiskupa Lvova, Josefa Bilczewského, polské národnosti, který žil v letech 1860 až 1923. Byl profesorem dogmatické teologie a odborníkem na křesťanskou archeologii: během první světové války byl oporou katolíkům, pravoslavným i židům celé Ukrajiny. Jeho duchovní život lze vyjádřit několika málo slovy: modlitba, práce, sebezápor, následování Krista a služba druhým. Celé noci strávil v modlitbě.

Ve Lvově žil v téže době otec Zygmunt Gorazdovski, také on byl Polské národnosti. Založil kongregaci sester sv. Josefa, které se věnovaly chudým a nemocným. Jeho láska se nezastavila před ničím: během epidemie cholery se staral o nemocné a ty, kteří zemřeli, pohřbíval. Vzbuzoval tím veliký úžas a obdiv.

Víra chilského jezuity Alberta Hurtada Cruchagy, který žil v první polovině 20. století, dozrávala během jeho mládí, které prožil v chudobě. Jeho otec zemřel, když mu byly čtyři roky, maminka byla nucena všechno prodat, aby mohla splácet dluhy a tak se ocitla bez domu. Když se stal řeholníkem, jeho charismatem bylo přinášet chudým nejen pomoc, ale také důstojnost, naději a lásku: nejen místo, kde by mohli bydlet, říkával ? ale opravdový domov. A tak založil početné ?domovy? pro nejpotřebnější.

Poslední dva budoucí světci jsou italové: Felice da Nicosia, laický bratr bratří kapucínů, který žil v 18. století: pocházel ze skromných poměrů, byl analfabetem, zakusil ponížení také mezi svými spolubratry, kteří se mu posmívali pro jeho prostotu. Mile a pokorně každý den svědčil o své pokoře. Jeho úkolem bylo sbírat almužny pro klášter. Sám sebe charakterizoval jako oslíka, který přinášel do kláštera všechno to, co bylo nasbíral. Každou neděli chodíval navštěvovat vězně. V chudých a opovrhovaných viděl samého Ježíše a tak se k nim také choval.

Konečně Gaetano Catanoso, který žil v letech 1879 až 1963, byl farářem malé zapomenuté italské vesnice Aspromonte a se svými farníky sdílel chudobný život, šířil eucharistickou a mariánskou úctu. Modlitba pro něho byla vším. Veškerá jeho činnost vycházela z kontemplace: ?Tvář Krista, s oblibou říkával, je moje síla?. Založil Kongregaci sester Veronik Svaté Tváře, kteří se staraly o nejposlednější ve společnosti. A sestrám říkával: ?Vaše místo je tam, kde ostatní odmítli být. To je hloubka evangelia, skrytost Krista, stát se chudobným, abychom dali život druhým?.

Jiří Sýkora

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.