Rádio Vaticana

Angelo Comastri pronesl homilii o Pavlu VI.

6.8.2005

Arcibiskup Angelo Comastri, generální vikář Svatého Otce pro město Vatikán, pronesl dnes v bazilice Sv.Petra homilii při mši svaté k 27. výročí úmrtí papeže Pavla VI.
Z této promluvy vybíráme několik pasáží:

Připomenutí dne, kdy Služebník Boží Pavel VI. odešel na věčnost, je vhodnou příležitostí k tomu, abychom znovu naslouchali tomu, co nám Bůh řekl prostřednictvím života tohoto velkého papeže. Kdo byl Pavel VI.? V jednom vlastnoručně napsaném textu z počátku jeho pontifikátu, chtěl vysvětlit, proč si zvolil jméno Pavel VI. ?Pavel? abych zvolil jméno nové a krásné, tradiční, ale lišící se od těch, které se opakovaly v posledních dobách. Z úcty k Apoštolu, prvnímu teologu, který překypoval láskou k Ježíši Kristu. Z obdivu k Apoštolu misionáři, který přináší Evangelium do světa způsobem univerzálním. Je to pravý předobraz ?katolicity?.? Těmito slovy Pavel VI. nevědomky charakterizoval sebe sama. Byl to opravdu člověk ?uchvácený Kristem?: jako Pavel, byl proniknut láskou a touhou hlásat Krista všem, tak jako Pavel.

V prvním pastýřském litu adresovaném milánské diecézi se v roce 1955 se vrací k tématu umístit Krista do centra všeho konání. Název listu je více než výmluvný: Omnia nobis est Christus = Kristus je pro nás vším. Dopis končí slavnou modlitbou, do níž je vkládáno zvolání: Jsi pro nás nezbytným! Stojí za to se zaposlouchat do několika výňatků z tohoto úžasného hymnu, z něhož vystupuje srdce muže úplně odevzdaného Ježíši a spalovaného touhou poznat ho a setkat se s ním, neboť Kristus je smysl a naplnění lidského života: ?Ty jsi pro nás nezbytným, Kriste, Pane, Ty, který jsi Bůh s námi, abychom se naučili opravdové lásce a abychom mohli jít po naší namáhavé cestě v radosti a síle Tvé lásky až ke konečnému setkání s Tebou, milovaným, očekávaným a velebeným ve všech staletích.?

Na počátku velké mise v Miláně, naplněn touhou hlásat Krista všem, se obrací na tzv. ?vzdálené? a dává průchod starosti, kterou má v srdci, aby se jim přiblížil a aby je přiblížil Kristu. A nezaměnitelným stylem píše toto: ?Tak mnoho! Tak mnoho je prázdného místa v komunitách bratří. Tolik samoty je často v Božím Domě. Kolik starosti, kolik očekávání od toho, který miluje vzdálené jako vzdálené syny!
Kdyby jeden hlas mohl dospět k vám, vzdálení synové, první by byl ten, jímž bych prosil o odpuštění.Ano, od nás k vám, ještě dříve než k Bohu. Když se přiblíží jeden vzdálený, nelze necítit jistou výčitku svědomí. Proč je tento bratr vzdálený? Protože nebyl dosti milován. Nebyl dosti opečováván, vychováván, uveden do radosti víry?
Vzdálení jsou často lidé, o kterých my, náboženské osoby, nemáme dobré představy, o ni odmítají náboženství, protože náboženství se jim spojuje s naší osobou. Jsou mnohdy více vyžadující než zlí. Občas jejich antiklerikalismus ukrývá rozhořčenou úctu pro posvátné věci, o kterých si myslí, že jim nevěnujeme náležitou úctu. Je-li tomu tak, pak nám, drazí vzdálení bratři odpusťe!?
V těchto rozechvívajících slovech je přítomen misionář, apoštol, muž, který napíše Evangelii nuntiandi, ten muž, který v Manile v roce 1971 k velkému zástupu zvolá:
?A vám, křesťané, opakuji jeho jméno, a všem oznamuji: Ježíš Kristus! To je začátek a konec, alfa a omega; On je králem nového světa, on je tajemstvím dějin, On je klíčem našich osudů, prostředník a most mezi nebem a zemí. On je skutečně Boží Syn, věčný a pravý, Syn Marie požehnané mezi všemi ženami, své matky a naší matky skrze Ducha Svatého v Mystickém Těle. Ježíš Kristus! Pamatujte si: to je naše trvalé poselství, náš hlas, který necháváme rozeznít po celé zemi a procházet všemi staletími? Kristus je náš spasitel, náš nejvyšší dobrodinec, náš osvoboditel. Kristus je nezbytný k tomu, abychom byli opravdoví a důstojní lidé.?
Toto zaujetí pro Krista mu nedovolí, aby upadl do nečekaného nebezpečí právě v Manile, kdy z nezdařeného atentátu vyšel nezraněn. V jednom pozdějším textu k tomu poznamenal: ?po návratu an Nunciaturu jsem si při převlékání všiml jisté skvrny od krve na spodním oděvu blízko srdce. Druhá malá rána byla na prvé straně krku. Jak ty rány vznikly, nevím, nevšiml jsem si, že by v rukou útočníka byla nějaká zbraň? Pokládám to jen za malou epizodu, navzdory zděšení ve světě (vím, že v Itálii dokonce přerušili zasedání Parlamentu), ale je to díky Pánovi, který mne chtěl uchránit a umožnil mi pokračovat v cestě a naplnit program bez jakéhokoli omezení.?
To může napsat jen ten, kdo opravdu miluje Krista a je schopen vytrpět mnohé pro hlásání radostné zvěsti všem: právě tak jako Pavel z Tarsu.

Toto radostné zapálení pro Krista sdílel Pavel VI. s mnoha svými předchůdci i následovníky. Můžete v této souvislosti připomenout slova Benedikta XVI. při inauguraci 24.dubna, který proniknut tímtéž duchem Evangelia řekl: ?Drazí přátelé!? Můj opravdový program je v tom, abych nekonal podle vůle své, neprosazoval své představy, ale abych naslouchal s celou Církví tomu, jaká je vůle Pána a nechal se vést Jím, takže aby On byl tím, kdo vede církev v této hodině našich dějin.?

Svou promluvu pak arcibiskup Angelo Comastri zakončil těmito slovy: Dobrořečme Pánu za dar služby Petrových nástupců, prostřednictvím které nás Ježíš vede po krásné cestě víry.

Česká sekce RV