14.6.2005 

Rozhovory s kardinálem Camillem Ruinim a s předsedkyní italského Fora rodin, Luisou Santolini

Vítězství zdravého rozumu, vítězství humanity, které spojilo katolíky i laiky, tak komentoval kardinál Camillo Ruini výsledky italského referenda o umělém oplodnění. Hlasování, které mělo zpochybnit stávající zákon č. 40 poskytující určitou právní ochranu oplodněným embryím, včera zkrachovalo. V neděli a v pondělí dorazila k volebním urnám pouze čtvrtina voličů. Nízká účast překvapila všechny a v první řadě iniciátory referenda. Italská katolická církev se intenzivně zapojila do informační kampaně a pečlivě vysvětlovala důsledky případného úspěchu referenda. S heslem ?o životě se nehlasuje? by se nyní mohla cítit jako vítěz. Poslechněme si reakci předsedy italské biskupské konference, kardinála Camilla Ruiniho.

Vysvětluji si výsledek zralostí italského národa, který odmítl hlasovat o těchto technických a složitých otázkách. Má rád život a nedůvěřuje takové vědě, která s ním chce manipulovat.

Někteří se pokoušeli postavit proti sobě v této kampani nevěřící lidi, nebo lépe řečeno zastánce laické kultury, a katolíky. Zdá se, že tenhle plán nevyšel, co si o tom myslíte vy?

Jistě. Na jedné straně je pravda, že katolický svět byl mimořádně soudržný. Dal najevo, že pochopil důvody, proč je nutné držet linii, která pak byla následována. Na druhé straně také mnoho tzv. laiků, často významných osobností kulturního, sociálního a politického světa plně sdílelo, ba dokonce s velkou odvahou rozvíjelo tuto linii obrany hodnoty člověka jako takového.

Někteří mluvili o nemístném zasahování církve do laického státu...

To je naprostý omyl. Pokud bychom totiž laickostí státu mysleli to, že církev se nemůže veřejně vyjadřovat, nešlo by o laickost, ale laicismus, který škodí na prvním místě právě státu. Pokud se ale laickostí rozumí svoboda každého jednotlivce a rozdělení úkolů, pak tato laickost nebyla nijak dotčena. Bylo povinností církve, aby v této věci s tak velkým morálním a obecně lidským dosahem, vyjádřila jasně svůj názor. Její hlas zazněl a přijalo ho za svůj velmi mnoho občanů, kterým rezonoval s hlasem jejich vlastního svědomí.

Pane kardinále, zkušenost referenda a podpora života spojila laický a katolický svět. Bude Projekt Věda a život pokračovat také v dalších tématech?

Samozřejmě. Projekt věda a život zůstává v běhu. I v budoucnosti ho čekají velké úkoly.

U našeho mikrofonu byl kardinál Camillo Ruini, papežův vikář pro římskou diecézi.

Poslední dny kampaně provázely v Itálii debaty o morálnosti výzev k nehlasování. Zároveň ve všech velkých italských denících jednoznačně převládala kampaň iniciátorů referenda a jejich stoupenců. A nezůstávalo se jen u novinových článků. ?V posledních dnech jsme v Římě téměř nezahlédli naše plakáty? ? říká v rozhovoru pro náš rozhlas prof. Baggio z projektu Věda a života - všechny naše plakáty byly okamžitě zakrývány jinými, ve prospěch referenda?.
Zdrželi se Italové hlasování vědomě? Poslechněme si názor Luisy Santolini, předsedkyně Fora rodin:

Přes 85% lidí před referendem prohlásilo, že si uvědomuje o co v hlasování jde a označilo se za informované. Proto nelze argumentovat tím, že šlo pouze o pasivitu. jde o lidi, kteří odmítli metodu tohoto referenda.

Někteří zastánci referenda mluví o ?vítězství papežského státu? a v některých novinách se objevily urážlivé komentáře namířené proti papeži a církvi. Co si o tom myslíte?

Myslím, že tyto postoje už nejsou ani k smíchu. Jde o starý obrázek, staré koncepty, patřící minulým stoletím. Ve skutečnosti, když se vrátíme k tomu, co Benedikt XVI., kardinál Ruini a biskupové, ale také reprezentanti všech katolických sdružení řekli nebo napsali, musíme tento pohled zcela odmítnout. Všechno se odehrávalo na úrovni předkládání důvodů, svobody, na úrovni dialogu. Myslím, že to byl důležitý nový signál, který vyšel z katolické strany, ale ? a to musíme připomenout ? nejen z katolického světa, protože se k němu připojily názory, akcenty a rozhodnutí mnoha dalších lidí, kteří se za věřící neoznačují.

To byla předsedkyně italského Fora rodin, Luisa Santolini.

Překlad a redakční úpravy Johana Bronková