Církev má přinášet do světa světlo Kristovo, ne své vlastní

20.4.2005 

Benedikt XVI. dnes ráno předsedal v Sixtinské kapli eucharistii, která zakončila konkláve. V závěru latinské liturgie pronesl nový papež promluvu, která zazněla jako program pontifikátu. Mnohokrát se odvolal na svého předchůdce Jana Pavla II.

?Cítím, jako by jeho pevná ruka držela moji. Zdá se mi, že vidím jeho usměvavé oči a slyším slova, kterými se ke mně obrací v této zvláštní chvíli: Neboj se!?

Benedikt XVI zdůraznil, že jeho předchůdce důsledně uváděl do života II. Vatikánský koncil:

?Nechává za sebou církev, která má více odvahy, těší se větší svobodě, cítí se mladistvější. Církev, která ve shodě s jeho učením a příkladem pokojně hledí na minulost a nebojí se budoucnosti. (...) Proto také já, když se ujímám služby Petrova nástupce, chci rozhodně potvrdit vůli pokračovat v uvádění II. Vatikánského koncilu do života, ve stopách mých předků a věrném kontinuitě dvou tisícileté tradice církve.?

Jako první výzvu nový papež poukázal na slavení Roku eucharistie. Vyzval církev k odvážnému a rozhodnému vyjadřování víry v reálnou přítomnost Krista.
Dlouhodobým úkolem společenství věřících je dialog s lidmi jiných vyznání a přesvědčení. Benedikt XVI. se v této věci přihlásil k linii svých předchůdců. I nový papež chce neúnavně pracovat ?na obnově plné a viditelné jednoty všech Kristových následovníků.? Petrův nástupce si uvědomuje, že ?nestačí projevy dobré vůle.?

?Je třeba konkrétních gest, která vstoupí do duší, pohnou svědomím a povedou každého k vnitřní konverzi, která je předpokladem jakéhokoli pokroku na cestě ekumenismu. Nezbytný je teologický dialog a prohloubení historických motivací, které vedly k rozhodnutím v minulosti je rovněž nezbytné. Nejnaléhavější však je ?očištění paměti?, po níž tolikrát volal Jan Pavel II. Jedině to může připravit duše k přijetí plné Kristovy pravdy. Každý z nás se musí postavit před Něho, před Nejvyššího Soudce každé žijící bytosti, s vědomím, že jednou Jemu bude skládat účty za to, co učinil nebo neučinil pro velké dobro plné a viditelné jednoty všech jeho učedníků.?

Benedikt XVI. se dále vrátil ve vzpomínkách k pohřbu Jana Pavla II. a zejména k projevům úcty ze strany nejvyšších představitelů mnoha národů. Mnozí velkou účast vnímali jako prosbu o pomoc, s níž se k Papežovi obrací celé lidstvo, sužované nejistotou a strachem, s mnoha otazníky nad budoucností.

?Církev dnes musí znovu vzít za své vědomí, že jejím úkolem je přinášet do světa hlas Toho, který řekl: ? Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude kráčet v temnotě, ale bude mít světlo života? (Jan 8,12). Když se nový Papež ujímá své služby, ví, že jeho úkolem je dát zazářit před muži a ženami dneška světlo Kristovo: ne své vlastní světlo, ale světlo Kristovo.
S tímto vědomím se obracím ke všem, také k těm, kdo jsou následovníky jiných náboženství nebo jednoduše hledají odpověď na základní otázky existence a ještě ji nenalezly. K vám všem se obracím s prostotou a náklonností, abych vás ujistil, že církev chce i nadále spřádat otevřený a upřímný dialog, na cestě hledání pravého dobra pro člověka a společnost.?
Prosím Boha o jednotu a pokoj pro celou lidskou rodinu a vyjadřuji připravenost ze strany všech katolíků spolupracovat na autentickém sociálním rozvoji, který ctí důstojnost každé lidské bytosti.?

V závěru se papež obrátil k mladým a přislíbil svou účast na setkání s nimi v Kolíně nad Rýnem.

?S vámi, drazí mladí, budoucnosti a naděje církve a lidstva, budu i nadále vést dialog a naslouchat vašim očekáváním, abych vám mohl pomáhat ke stále hlubším setkáním s živým Kristem, který je mladý navěky.?

Celý text první promluvy papeže Benedikta XVI. najdete ZDE

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.