Rádio Vaticana

Nový papež je jedním z malé hrstky významných teologů koncilu

20.4.2005

Pozdrav předsedy německé biskupské konference Karla kardinála Lehmana k volbě papeže Benedikta XVI. 19. dubna 2005

1. Němečtí biskupové a s nimi především katoličtí křesťané, blahopřejí Svatému Otci Benediktu XVI., že byl zvolen římským biskupem a 265. nástupcem sv. Petra, hlavou katolické církve a patriarchou Západu. Přejeme mu plnost darů Ducha svatého k řízení církve v dnešním světě.

2. 115 členů konklave, pocházejících ze všech světadílů, zvolili ve svém děkanovi kardinálského sboru Josefu kardinálu Ratzingerovi, muže církve, který je pro ni živý symbol nepřetržitého svědectví církve, jež se opírá o Písmo svaté a církevní tradici všech staletí, neohrožený garant (záruka) pevnosti víry ve všech proměnách, po celá desetiletí světově známý a milostmi obdařený teolog a jeden z nejužších spolupracovníků Jana Pavla II., který mu několik dní před svou smrtí - při zřejmě posledním rozhovoru mezi oběma - děkoval za jeho cenný přínos. Poznal během téměř 24 let od převzetí svého velkého a tíživého úkolu jako prefekt Kongregace pro nauku víry nejen otázky a problémy všude na světě, nýbrž i bezprostředně situaci na místě. Jeho četné knihy jsou přeloženy do všech kulturních jazyků.

3. Kardinál Ratzinger jistě plnil ve světové církvi s papežem a pod jeho vedením jeden z nejcitlivějších úkolů, totiž uprostřed všech duchovních společenských a teologických změn uchovat neporušenou podstatu katolické víry a v mnoha střetnutích ji prosadil. Je to téměř samozřejmé, že při dnešní pluralitě názorů a to i ve vlastní církvi ? ho všichni nedokážou následovat nebo nechtějí. Ale byla mu vždy prokazována úcta ? i při odporu ? kvůli jeho teologickému výkonu a uznání jeho nekonformní odvahy v dialogu a v potyčkách se současnými silami. To platí právě také pro setkání se světem ducha a politiky. Myslím přitom zástupně na rozhovor s Jűrgenem Habermansem, na přijetí do proslulé Academie francaise a na nedávnou disputu v italském senátu o hodnotě života a s tím spojenými bioetickými problémy.

4. Nový papež je jedním z malé hrstky významných teologů koncilu, kteří ještě žijí mezi námi. Hrál velkou roli při obnově církve na 2. Vatikánském koncilu, jako poradce Josefa kardinála Fringse, ale také v Teologické komisi a v některých gremiích koncilu. Také jeho mnohostranné publikace to dokazují. Je to jistě více než náhodná fáma, že papež Pavel VI. také kvůli tomu povolal řezenského profesora Josefa Ratzingera a jmenoval ho arcibiskupem v Mnichově a Freisingu a za čtvrt roku ho povolal do kardinálského sboru, protože v něm viděl zvláště spolehlivého ručitele za věrné uskutečňování a pokračování úmyslů 2. Vatikánského koncilu. On ovšem velmi dobře zná a vykládá koncil na pozadí rozsáhlé teologické a duchovní tradice církve a hned od počátku usiloval v pokoncilní době o rozlišování duchů. Proto neexistuje žádná zásadní pochybnost o jeho postoji k ekumenickému úsilí a rozhovorům s reformovanými církvemi a s východními církvemi. Mnoho publikací během pěti desetiletí podávají o tom svědectví.

5. Nový papež přijal hned po volbě a jejím přijetí jméno Benedikt XVI. To je opravdové překvapení. Tím navazuje na papeže Benedikta XV. (narozeného 1854 v Janově). Na Petrově stolci byl od 3.9.1914 až do své smrti 22.1.1922. Benedikt XV. trpěl událostmí 1. světové války a reagoval na ni přísnou politickou neutralitou, trvalým úsilím o její omezení, zkrácení a zmírnění konfliktu jakož i o rozsáhlé pomocné akce. I když nemohl uskutečnit své konkrétní mírové cíle, přesto velkou měrou působil jako papež k pochopení a smíření. Náramně zvýšil vážnost Svatého stolce v těžké době. ?Benedikt prozíravě podporoval opětné sblížení katolické církve s moderním světem? (R Lill). Bezpochyby nový papež velmi cílevědomě zvolil tuto návaznost. Ještě nám poskytne nová vysvětlení. ?Někteří vidí v Benediktu XV. nejvýznamnějšího papeže 20. století, který neměl to štěstí, aby mohl své velké schopnosti a úmysly dostatečně uskutečnit, a to vůli nepřízni svého času? (G Schwaiger).

6. V německy mluvící katolické církvi se dnes, v den volby Benedikta XVI. slaví svátek sv. papeže Lva IX. vlastním jménem Bruno hrabě von Egisheim, (Alsasko), který žil v letech 1002-1054 a na Petrově stolci byl v letech 1049-1054. Je daleko považován za mimořádného a požehnaného ? ano, jak někteří tvrdí ? nejúspěšnějšího papeže, pocházejícího z Německa. ?Nejvýznamnější z pěti německých papežů v letech 1046-1058 udělal z papežství ohnisko církevní obnovy? (J. Dahlhaus). Navazoval přitom na reformní hnutí z Cluny. Je uznáván také jako reformátor kardinálského sboru, aby to byl sbor pro celou církev. Zemřel 19. dubna 1054, několik týdnů nato došlo k církevnímu rozkolu mezi Římem a Cařihradem. Je pohřben v basilice sv. Petra a byl ihned uctíván jako svatý. Stojí za to, vzpomenout si na toto podivuhodné setkání jeho dnešního výročí smrti s volbou Benedikta XVI.

Já sám jsem po volbě ze srdce blahopřál novému papeži Benediktu XVI. a sliboval jsem mu modlitby za Boží požehnání pro něho a všechnu pomoc z jeho německé vlasti. Zároveň jsem stejně jako kardinál Meisner vyjádřil naději, že přijede v srpnu na XX. Světový den mládeže do Kolína nad Rýnem.
Dobře se také hodí, že téměř 60. let po skončení 2. světové války ? myslím zvláště na den německé kapitulace (8. kvěna), mohl být německý kardinál po tak dlouhém čase zvolen do nejvyššího úřadu církve. Mnozí tomu nevěřili, že je něco takového možné po stále citelných, úděsných událostech, který vycházely ve dvacátém století z Německa. Je to proto také důležité znamení konečného návratu Německa do světového společenství národů, které se zrcadlí také v katolické církvi. Proto chceme srdečně poděkovat kardinálům voličům za toto důležité znamení. To může naši zem po mnoha stránkách povzbudit.

Karl Kardinal Lehman
Vatikán 19.4.2005

Z němčiny přeložil: Josef Koláček

Česká sekce RV