Rádio Vaticana

Má smysl čekat frontu před katafalkem?

6.4.2005

V celém okolí Vatikánu je mimořádný režim. Sta tisíce těch kdo zaslechli odbíjení velkých hodin lidstva, čekají v nekonečném zástupu, aby mohli vzdát hold Janu Pavlu II. Někteří čekali až 12 hodin ? a jsou mezi těmi i tací, kteří se po 10-ti hodinách čekání ke katafalku Svatého otce nedostali. Ve dvě hodiny v noci se totiž bazilika na tři hodiny zavírá. V průměru projde před tělem Jana Pavla II. vystaveným jen kousek od hrobu Petrova, 13-15 tisíc lidí za hodinu. Za včerejšek přišlo do Vatikánu 600 tisíc lidí a odhady pro dnešek mluví přinejmenším o stejném počtu. Vatikánská bazilika bude přístupná pro věřící do zítřka, do 22:00, kdy bude definitivně zavřena před pohřbem. Do zástupu čekajících před bazilikou však bude možné připojit se pouze do 22 hodin dnešního večera. Vypravili jsme se s mikrofonem mezi tyto lidi, kteří neváhají přinést osobní oběti:

(Polka z Rakouska)
Přijela jsem z Vídně, z ?Rakouska?, jak se u vás říká, ale narodila jsem se v Polsku. Papež byl pro mě vždycky velmi důležitý a v srdci mi zůstává smutek a ještě jednou smutek, že už není s námi. Přijeli jsme dneska z Vídně letadlem a stojíme tady, abychom mu složili naposled poctu a rozloučili jsme se s naším Svatým otcem. Tím spíš, že tam, kde jsem se narodila, býval často, narodil se na jihu Polska stejně jako já.
Jak dlouho budeme stát není důležité. V 70. letech, v 79. roce, když byl Sv. Otec poprvé v Polsku, jsme šli pěšky na pouť celou noc, abychom dorazily do Novego Targu, do Krakova. To bylo ještě delší čekání, než tady. Je takové krásné počasí a všechno je tak dobře zorganizované, takže to není tak těžké. Polská média strašila, odrazovala, že je tady příliš velký provoz. Měli jsme jet autem, ale nakonec jsme se rozhodli přijet bez auta a v tom jsme udělali dobře. Mám letenku na zítřek, ale nevím, jestli se budu vracet zítra do Vídně, spíš tady zůstanu do konce.

(Žena ze Sardínie)
Pocházím ze Sardínie a jsem katolička, křesťanka. Jsem na cestách od včerejška a právě jsem v půli cesty. Nevím, jestli ho uvidím, protože večer mi odplouvá loď, se kterou se vracím. Jsem nesmírně ráda, i když jsem i zarmoucená, že už mezi námi není. Přišla jsem tady kvůli tomuto neobyčejnému člověku.

(Student ? Polsky)
Přijel jsem se skupinou pastorace vysokoškoláků otců dominikánů z Poznaně. Reprezentujeme mládežnická setkání u Lednice. Papež je pro nás nedosažitelným vzorem. Právě díky němu začaly tyto setkání u Lednice, kterých se s přáteli můžeme už několik let účastnit. Byl to člověk velké lásky, snažil se sjednocovat lidi na celé zemi, všechna náboženská vyznání a jeho touhy se naplňovaly. Důsledně naplňoval to, co si předsevzal. Byl to člověk velké vnitřní kázně a nakonec velmi poznamenaný utrpením. V tom jak ho snášel je také našim vzorem.

(Muž ? Sicílie)
Jsme Pánu hluboce vděčni, že nám daroval Jana Pavla II., kterého jsme měli velice rádi. Byl milujícím, starostlivým otcem pro mladé, trpící, nemocné, pro všechny. Svou neoblomnou vírou nás podpořil a doprovázel po celých 27. let. To, že jsme tady, je to nejmenší, co můžeme pro něj udělat. Poděkovat mu tímto gestem, naší nepohodlnou a dlouhou cestou, kterou jsem kvůli němu podnikli. Celodenním čekáním, až ho uvidíme. Ale jsme tady a naši lásku k němu a k Bohu dosvědčuje naše přítomnost tady.

(Římanka)
Žiji v Římě. Přišla jsem na Svatopetrské náměstí kvůli papeži, který byl na nás tak hodný. Měl rád všechny a konal hodně dobrého. Udělal hodně především pro mladé lidi, ale i pro nás starší. Je mi hrozně líto, že už mezi námi není.

(Student z Francie)
Pocházím z Francie, z Toulouse. Papež byl velký člověk a myslím, že to dokazuje to množství lidí, které dnes přichází mu vzdát poctu. Myslím, že to je velmi krásné.

(Dívka z Polska)
Jsem z Poznaně. Přijela jsem kvůli Papežovi, protože si myslím, že to byl jeden z nejlepších papežů, které jsme kdy měli. Změnil běh dějin.

(Italský chlapec)
Jsem z Cisterny a mám 10 let. Přišli jsme v 7 hodin a stáli jsme ve strašně velké frontě. Měl nás strašně rád a všichni měli rádi jeho. Byl jsem tady za ním mnohokrát.

Právě jste vyšli z baziliky, kde jste chtěli vzdát poslední poctu Papežovi. Co cítíte?

(Ital)
Čekali jsme ve frontě 12 hodin. Ale myslím, že to stálo za to, čekali jsme na okamžik setkání od včerejšího večera, od 11:30, kdy jsme přijeli do Říma. Bylo to pro nás velmi silné, i když také trochu spěšné setkání, protože samozřejmě i dnes čeká ještě mnoho lidí. Bylo to tedy rychlé ?setkání?. Ale krásné je i všechno to, co tu vidíme kolem, čím Řím žije v těchto dnech.

(Starší Italka)
Víte, to se nedá popsat. Mé dojetí bylo tak hluboké, že nevím, jak vyjádřit, co v pociťuje duše, když přecházíte před tím katafalkem a říkáte si: ?už tu není?, a přece je!

Johana Bronková