18.3.2005
Jako nejposvátnější a zároveň nejprofánnější ze svátostí charakterizoval eucharistii O. Raniero Cantalamessa ve svém čtvrtém postním kázání pro Římskou kurii. Eucharistie všechno sjednocuje, smiřuje matérii a ducha, přirozenost a milost, posvátné a profánní, zdůraznil při svém rozjímání v kapli Redemptoris Mater papežský kazatel. V tom smyslu eucharistie nepatří jen věřícím, ale je pravou Písní všeho stvoření.
P. Cantalamessa se zastavil u eschatologického rozměru eucharistie, jako předjímání nebeské hostiny. ?Samotný způsob Ježíšovy přítomnosti ve svátosti eucharistie vzbuzuje v srdci očekávání a touhu po něčem jiném.? Eucharistie se ale neomezuje na probouzení této touhy po budoucí slávě. ?Jako mana na poušti živila ty, kdo mířili do zaslíbené země, tak i nám poutníkům na této zemi svátost eucharistie zjevuje křesťanský smysl života, dává nám zakoušet už nyní prvotiny věčného života.?
O. Cantalamessa přirovnává eucharistii k otevřenému oknu, ve kterém budoucí svět vniká do přítomnosti, věčnost vstupuje do času a stvoření zahajuje svůj návrat k Bohu. Plody země i lidská práce, všechna lidská činnost, celé stvoření se díky eucharistii vracejí k Bohu. V eucharistii je přinášena Bohu všechna bolest, ale také všechna radost lidstva.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.