Druhé postní kázání otce Raniera Cantalamessy

4.3.2005 

Eucharistie nás připodobňuje ke Kristu, dává nám žít pro něho a v něm, díky tajemství společenství, které je vlastní svátosti, které zpřítomňuje jak tajemství Vtělení, tak tajemství Velikonoc. ? Mezi dějinami, teologií a kristologií se pohybovalo také druhé postní kázání kazatele papežského domu otce Raniera Cantalamessy, inspirované v tomto roce eucharistie čtvrtou strofou starobylého eucharistického hymnu Adoro te devote, který začal rozebírat v adventu. Dnešní kázání mělo název: ?Eucharistie: přítomnost Vtělení a Velikonoc?. V Eucharistii tedy vnímáme vtělení Ježíše a jeho Velikonoce: během staletí jak jeden tak druhý přístup živily dva pohledy na Eucharistii, rozdílné a navzájem se doplňující. Pohled sv. Jana odkazuje ke Vtělení, které evangelista slaví nevídaným způsobem již od prvních slov svého prologu. Z tohoto pohledu ? vysvětlil Otec Cantalamessa - čerpá životodárnou mízu ?alexandrijská? spiritualita, pro kterou Eucharistie je ?semenem nesmrtelnosti? zaseto do člověka a které nám dává podíl na životě Krista skrze přijímání jeho těla a jeho krve. Kromě toho tento pohled zvláště osvětluje roli Otce v Eucharistii:
?Otec nejenom že nám dává eucharistii, ale dává se nám v eucharistii. Protože je jedna jediná nerozdělená božská přirozenost, tím, že přijímáme božství Syna, přijímáme také Otce. ?Kdo vidí mě, vidí Otce, znamená také ?kdo přijímá mě, přijímá Otce?. Poté co jsme minulou sobotu slyšeli evangelní podobenství o ztraceném synu, pochopil jsem jasně, že přijímání mi nabízí neuvěřitelnou příležitost, kdy také já přijímám odpouštějící objetí Otce. A ne jen v mé mysli!?
Pohled na Eucharistii přítomný v kázáních sv. Pavla je však stavěn především na velikonoční oběti a to inspirovalo "antiochijskou" spiritualitu. Je to pohled, který ?obohacuje? a ?doplňuje? janovský přístup. V tomto případě, upozornil kazatel papežského domu, ?Eucharistie více než reálná přítomnost jedné osoby je viděna jako připomínka události, smrti a vzkříšení Krista?. A tady otec Cantalamessa uvedl moderní příklad, aby vysvětlil jak nekonečná láska Kristova k Otci ho denně pobízí, aby mu obětoval svůj život tím, že vybízí spolubratry, aby se připojili k daru způsobem, který z něho činí jediný dar všech synů Otci.
Rozjímání otce Cantalamessy se pak týkalo manželství: ?chtěl bych upozornit na aspekt Eucharistie, o kterém se méně hovoří. List Efesanům říká, že manželství je symbolem jednoty mezi Kristem a církví. ?Proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce a ti dva budou jedno tělo. Toto tajemství je veliké, mám na mysli Krista a církev? (Ef 5,31-33). Podle sv. Pavla důsledkem manželství je, že tělo manžela začne patřit manželce a naopak, tělo manželky bude patřit manželovi.
Když toto aplikujeme na Eucharistii, znamená to, že neporušitelné tělo vtěleného Slova se stává i mým tělem, moje lidství se stává Kristovým lidstvím. V Eucharistii přijímáme tělo a krev Krista, ale i Kristus přijímá naše tělo a naši krev! Není nic v našem životě, co by nepatřilo Kristu. Nikdo nemůže říct: ?Ježíš neví, co to znamená být ženatý, být ženou, ztratit syna, být nemocný, starý, mít jinou barvu pleti! Pokud to víš ty, ví to i On, protože díky tobě přebývá ve tvém nitru. To, co Kristus nemohl prožít v těle, které je omezené jen na některé zkušenosti, žije a zakouší nyní, zmrtvýchvstalý podle Ducha, díky společenství mše svaté? ? uvedl v závěru svého druhého postního kázání kazatel papežského domu, otec Raniero Cantalamessa.

Jiří Sýkora

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.