9.2.2021 

Vatikán. Stáří, naše budoucnost. Situace starých lidí po pandemii – tak byl nadepsán dokument zveřejněný Papežskou akademií pro život ve spolupráci s vatikánským Úřadem pro integrální lidský rozvoj.  Zamýšlet se chce nad tím, jaké poučení lze vyvodit z tragédie způsobené pandemií a nad jejími důsledky pro dnešek a budoucnost naší společnosti.

Autoři dokumentu připomínají dvě častokrát skloňované fakta. Pandemie poukázala na vzájemnou propojenost a závislost celého lidstva na jedné straně a na silné nerovnosti na straně druhé. Spolu s papežem František vybízejí k novému promyšlení rozvojového vzorce pro celou naší planetu (Srov. nóta Pandemie a všeobecné bratrství ze 30. března 2020; nóta Humana Communitas v pandemické éře z 22. července 2020; Vakcína pro všechny, 20 bodů pro spravedlivější a zdravější svět z 28. prosince 2020).

Covid-19 a starší generace

Během první pandemické vlny došlo ke značná části úmrtí na Covid-19 v institucích pro staré lidi, na místech, které by měly chránit “nejkřehčí část společnosti”, kde si však smrt vyžádala neúměrně větší počet obětí ve srovnání s rodinným prostředím. “To, k čemu došlo během pandemie Covidu-19, nedovoluje, abychom záležiotost odbyly hledáním obětních kozlů, jednotlivých viníků, ani na druhé strana sborovou sebeobranou těch, kdo dosáhli skvělých výsledků a předešli nákaze v pečovatelských domech. Potřebujeme novou vizi, nové paradigma, které napomůže společnosti v péči o staré lidi.” Statisticko-sociologické ukazatele dokládají, že lidé mají dnes všeobecně vyhlídky na dlouhé dožití. Podle Světové zdravotnické organizace bude v roce 2050 na světě dvě miliardy lidí starších sedmdesáti let, to znamená každý pátý obyvatel zeměkoule. Dokument proto vybízí k inkluzívnějšímu a vstřícnějšímu postoji ke starším generacím a ke všem formám lidské křehkosti.

V naší společnosti často převažuje představa stáří jako období vyžadujícího péči a lékařskou pomoc. “Stáří však je Božím darem a nesmírným zdrojem”- pokračuje text dokumentu – “který je třeba pečlivě chránit také tehdy, když začnou dotírat nemoci a je zapotřeb9 celistvé a náročnější asistence. Je nepopiratelné, že v nás pandemie posílila vědomí, že bohatství let je pokladem, který je třeba docenit a chránit.”

Nový vzorec pro pomoc slabším vrstvám obyvatel

Dokument Papežské akademie pro život naznačuje konkrétní cestu, po níž se ubírat. Je zapotřebí vycházet ye situace jednotlivého člověka, což znamená artikulovaný přístup na různých úrovních, zajišťující asistenční kontinuitu mezi vlastním domem a službami přicházejícími z venku bez tramatických zlomů, které jsou nevhodné v křehkosti stáří. Domovy pro seniory by se měly rekvalifikovat na sociálně-zdravotní centra poskytující některé své služby přímo v domech starých lidí. Dokument zmiňuje domácí zdravotní péči, individuální péči reagující na proměnlivé potřeby starého člověka. Integrovaná sociálně-zdravotní péče by měla být základem tohoto nového a moderního paradigmatu, konstatuje vatikánský dokument. Vybízí také k vytváření širší solidární sítě, která se nemusí nutně zakládat výlučně na pokrevním příbuzenství, ale využívá společenských vazeb, přátelství, shody životních postojů a velkorysého přístupu k potřebám druhých.

Mezigenerační setkání a činná láska církve

Dokument mluví také o “setkání” mezi generacemi, kter0 by do sociálního tkaniva vneslo “novou mízu humanismu a učinilo by společnost solidárnější”. Připomíná papežovy pobídky adresované mladým lidem, aby byli nablízku svým prarodičům. “Člověk, který stárne, se neblíží konci, nýbrž tajemství věčnosti. Aby mu porozuměl, potřebuje se přiblížit Bohu a žít ve vztahu s Ním. Péče o spiritulitu starých lidí, o jejich potřebu blízkosti s Kristem a sdílení víry je úkolem činné lásky církve.” Dikcí papeže Františka dokument vysvětluje, že “jedině díky staré generaci mohou mladí lidé objevit své kořeny a jedině díky mladým mohou staří lidé znovu snít.”

Křehkost jako magisterium

Vzácné je také svědectví, které mohou staří lidé nabídnout ve své křehkosti. “Můžeme ji číst jako jakési magisterium, učení života”, dodávají autoři dokumentu. “Stáří lze chápat také v tomto duchovním horizontu: je to věk příhodný pro spolehnutí se na Boha.”  Když slábne tělo, pamět i jiné schopnosti, stále závislost člověka na Bohu se projevuje stále více. 

Na závěr se dokument Papežské akademie pro život obrací na celou občanskou společnost, katolickou církev i jiné náboženské tradice, na svět kultury, vzdělání a médií, aby pocítil odpovědnost a podpořil zavedení nových opatření na podporu doprovázení a asistence starých lidí v rodinném kontextu, v jejich domovech a obecněji v prostředí, které více připomíná dům než nemocnici. Jde o kulturní přelom, k němuž nyní nastal čas, apeluje nový vatikánský dokument.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.