Rádio Vaticana

Pan Demel

31.1.2005

Jsou tři společenské události, které je nutno navštívit, aby člověk mohl tvrdit, že poznal společenský život marnivé Vídně: ples v opeře, silvestrovské představení Netopýra v Lidové opeře (Volksoper) a Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků.

Na ples v opeře jsem byl pozván v roce 1994. Moje paní rezolutně odmítla: ?Je to dostaveníčko boháčů... a kromě toho, nemám co na sebe...? Ani já jsem neměl co na sebe. Jak je vidět, nemít co na sebe není jen výsadou žen. Předepsán je frak. Ten jsem tehdy neměl. Jít jsem tam ovšem musel, patřilo to k mým společenským diplomatickým povinnostem. Musel jsem si jej vypůjčit. To bylo také cenné poznání: vypadal jsem v něm úplně stejně, jako by byl můj...

Opereta Johanna Strausse mladšího Netopýr je silvestrovská opereta. A postava žalářníka Frosche (to je v překladu Žába) dokládá blízkost národních mentalit Rakušanů a Čechů: Jako by z oka vypadl četnickému strážmistrovi Flanderkovi ze Švejka, žalářník Frosch, jsa vídeňskými flamendry pokoušen, zda vyměnit úplatek za jejich svobodu, s rukou nastavenou za zády, říká: ?Rakouský úředník nikdy nebere úplatky, ale nemusí nic vědět o tom, co se odehrává za jeho zády ...? A Flanderka? Ten přece dává Pepku Vyskočovi šesták a do účetních knih zapisuje: Příspěvek informátorovi Josefu Vyskočilovi: 50 rakouských korun. Flanderka ví, že to nevyhrajeme, ale do hlášení napíše: Nálada obyvatelstva 1 A. A jiná postava Haškova Švejka, nadporučík Lukáš? Ten přece prohlašuje: ?Buďme Čechy, ale nikdo o tom nemusí vědět!?

Mezi neobyčejná privilegia velvyslanců, akreditovaných ve Vídni, patřilo a předpokládám, že dosud patří, právo volného vstupu do diplomatické lóže v sídle Vídeňských filharmoniků. Teprve s odstupem času jsem schopen posoudit výjimečnost tohoto práva: kdykoli mít možnost navštívit kterýkoliv koncert jednoho z nejproslulejších světových orchestrů. Tedy, ne tak docela: jedna výjimka existuje. K tomu se dostaneme. Budova vídeňské Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) na Karlově náměstí ve Vídni je i architektonickým monumentem v klasicistním slohu. Postavena podle návrhu dánského architekta Teodora Hansena, stavitele vídeňského Parlamentu, v roce 1874 v době velkého stavebního ruchu po bourání vídeňských hradeb.

Uvaděčem v diplomatické lóži byl v letech mého působení v Rakousku (1993 až 1998) jistý pan Demel. Tichý, diskrétní, usměvavý, perfektně oblečený, zdvořilý a uctivý ukládá možná dodnes - vždyť uvaděči nestárnou - kabáty do šatny. Diskrétně ukrývá dvacetišilinkovou bankovku, téměř se zardí a šeptne: ?to nemuselo být, Exzellenz...? a jen jeho úsměv, poněkud širší a přátelštější, prozrazuje, že i on má své slabé stránky.

Který je onen jediný koncert za celou sezónu, jejž není snadné navštívit? Slavný a tradiční Novoroční koncert, přenášený každoročně v přímých přenosech televizemi do celého světa. Pan Demel je přes všechno mé naléhání před koncem roku stále stejně neoblomný: ?Lieber Herr Botschafter, beim Neujahrskonzert kann ich Ihnen keinen Platz reservieren... Sie muessen einfach frueher kommen...? (...pane velvyslanče, na Novoroční koncert Vám místo rezervovat nemohu. Jednoduše, musíte přijít dřív...?)

A tak mně opravdu nezbývá než přijít podstatně dříve. Mrznu před zavřenou budovou filharmoniků na Nový rok 1997 již v 11 hodin, i když koncert začíná až ve 13.30. Ještě, že tu nemrznu sám, mrzne tu se mnou polský velvyslanec pan profesor Bartosewski, velká postava polského disentu. A tak si povídáme. Vlastně: on povídá, já, jako už tolikrát při jiných příležitostech, poslouchám: O tvrdých válečných zimách v Polsku, o varšavském povstání, které pan Bartosewski jako student zázračně přežil.

Co do repertoáru je vídeňský Novoroční koncert tradičně věnován lehké múze: Vídeňským skladatelům operet a valčíků, Straussům, Lannerovi a dalším. To je, při známé náročnosti jiných koncertů, jistý paradox. Na Nový rok se chce Vídeň pouze bavit: žádné Matoušovy pašije, žádná Missa solemnis nebo Osudová symfonie... Ale dirigenti vždy jen ti nejlepší: Simon Rattle, Zubin Mehta, Nikolaus Harnocourt... Také květinová výdoba sálu je nedostižná. A pozlacené sochy se třpytí víc, než obvykle. Špičková účast prominentních osobností. Den po novoročním koncertu mně volá kamarád Vojta z Ameriky, narážeje na jednu starou anekdotu o Češích, kteří se dokáží vetřít všude: ?Prosím tě, co to tam vedle tebe bylo za chlapa?? Věděl dobře, že to byl tehdejší německý prezident Herzog.

Příbuznost mentalit Rakušanů a Čechů nás usvědčuje: jsme jeden národ, rozdělený dvěma různými jazyky. Frosch, Flanderka, Lukáš, postavy literární, pan Demel, postava skutečná: jaká skvělá škola diplomacie. Neboť diplomat má rozumět duši národa země, kde slouží. To je součást jeho odborné kvalifikace. A duši národa porozumí tehdy, učiní-li alespoň krůček k pochopení jeho mentality.

Pavel Jajtner