Rádio Vaticana

Co bylo pro Marii začátkem, bude pro nás cílem

8.12.2020

Promluva na slavnost P. Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu, Nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní liturgie slaví jeden z divů dějin spásy: Pannu Marii, počatou bez poskvrny prvotního hříchu. I ona byla Kristem spasena, avšak zcela mimořádně, protože Bůh chtěl, aby matka Jeho Syna nebyla dotčena ubohostí hříchu již od prvního okamžiku svojí existence. Maria tedy po celý svůj pozemský život byla zbavena poskvrny jakéhokoli hříchu. Anděl ji nazval »milostiplná« (Lk 1,28) a těšila se zvláštnímu působení Ducha svatého, aby mohla stále udržovat dokonalý vztah se svým synem Ježíšem. Byla i Ježíšovou učednicí, matkou i učednicí. Nebyl v ní však hřích.

Ve chvalozpěvu, kterým začíná list Efesanům (srov. Ef 1,3-6.11-12), svatý Pavel vysvětluje, že každá lidská bytost je stvořena Bohem k plné svatosti, k oné kráse, kterou byla oděna Madona od počátku. Cíl, ke kterému jsme povoláni, je také pro nás darem od Boha, který – jak praví apoštol - »si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění« (v.4), v Kristu nás předurčil (v.5), abychom byli zcela svobodní od hříchu. A to je milost, která je zdarma; dar od Boha. Maria začala žít touto milostí již v lůně svojí matky, my máme živou naději, že ji budeme okoušet v ráji.

Co bylo pro Marii začátkem, bude pro nás cílem, až projdeme očistnou „koupelí“ Kristovy božské milosti. Bránu ráje nám otevírá Boží milost, kterou přijímáme věrností. Všichni svatí a světice šli touto cestou. I ti nejnevinnější však byli poznamenáni prvotním hříchem a všemi silami zápasili proti jeho důsledkům. Prošli »úzkou branou«, která vede k životu (srov. Lk 13,24). Víte, kdo je první, o němž máme jistotu, že vešel do ráje? Jeden „nepříliš dobrý“ člověk. Jeden z oněch dvou, kteří byli ukřižováni s Ježíšem, jehož oslovil: »Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království«, a dostalo se mu odpovědi: »Dnes budeš se mnou v ráji« (srov. Lk 23,42-43). Bratři a sestry, Boží milost je nabízena všem, a mnozí, kteří jsou na této zemi poslední, budou v nebi první (srov. Mk 10,31).

Avšak pozor. Neplatí žádné chytráctví, kdy se neustále odkládá seriózní zpytování vlastního života a využívá Pánovy trpělivosti. Pán je trpělivý, čeká nás a stále obdarovává milostí. Možná, že oklameme lidi, ale nikoli Boha. On zná naše srdce lépe než my. Využijme nynější chvíle! To je křesťanský smysl onoho „carpe diem – užij dne“. Nikoli užívat si života v prchavém okamžiku, ne, to by byl ten světský smysl, nýbrž využít dnešek k odmítnutí zla a k přitakání Bohu, otevřít se Boží Milosti, přestat se konečně krčit a klouzat do přetvářky. Pohlédnout realitě do tváře, uznat, že jsme nemilovali Boha a neměli rádi bližního, jak bychom měli. A vyznat se, začít cestu obrácení, předně požádat o odpuštení Boha ve svátosti smíření a potom napravit příkoří, způsobené druhým. A stále otevřeni milosti. Pán klepe na naše dveře, klepe na naše srdce, aby k nám vešel přátelsky, družně a daroval nám spásu.

A toto je pro nás cesta, jak být »svatí a neposkvrnění«. Nekontaminovaná krása naší Matky je nenapodobitelná, ale zároveň nás přitahuje. Svěřme se jí, a řekněme jednou pro vždy „ne“ hříchu a „ano“ Milosti.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV