19.11.2020 

Vatikán. „Latinská Amerika: církev, papež František a pandemický scénář“. Pod tímto titulem byl dnes zahájen dvoudenní webinář (19.- 20.11.), který zorganizovala Papežská komise pro Latinskou Ameriku, Papežská akademie sociálních věd a Rada latinskoamerických biskupských konferencí (CELAM). Petrův nástupce pozdravil jeho účastníky videoposelstvím, v němž naznačuje cíle této virtuální konference: „analýzu situace, kterou pandemie vyvolala v Latinské Americe, její důsledky a především možný akční program a solidární pomoc, které mají vyvinout všichni lidé, spřádající krásu a naději latinskoamerického světadílu“.

Papež děkuje organizátorům semináře a doufá, že tato iniciativa „podnítí nové cesty, vyvolá procesy, utvoří spojenectví a dodá nové impulsy všem mechanismům nezbytným k zaručení důstojného života latinskoamerickým národům, zejména těm nejvíce vyřazovaným, a to skrze zakoušené bratrství a utvářením sociálního přátelství“.

„Když hovořím o těch nejvíce vyřazovaných národech, není to ve smyslu, že bychom je měli obdarovat almužnout, či jako nějaké dobročinné gesto. Nikoli, míním to jako hermeneutický klíč. Musíme začít právě odsud, z každé lidské periferie, z každé, protože pokud z ní nevyjdeme, uděláme chybu. Toto je možná první očista myšlení, kterou máme podstoupit.“

František dále poukazuje na dlouhodobou sociální nerovnost a diskriminaci v latinskoamerických státech, které pandemie ještě více vyostřila a prohloubila. „Pandemie pouze zviditelnila naši preexistující zranitelnost“, konstatuje s upozorněním na skutečnost, že „nikoli všichni obyvatelé disponují nezbytnými prostředky k základní ochraně před Covidem-19: nemají střechu nad hlavou, která by jim umožnila dodržení sociální distance, pitnou vodu a dezinfekční látky, jistou práci a zdravotní péči“. Na domorodé národy v oblasti Amazonie a Pantanalu navíc doléhá zkáza ekosystémů v důsledku ničivých požárů, dodává papež.

„Jsme si vědomi, že pustošivé účinky této pandemie budeme dlouhodobě zažívat především v našich hospodářstvích, která vyžadují solidární pozornost a tvořivé návrhy, zmírňující tíži krize. V Božím království, které začíná již v tomto světě, se chleba dostává všem a ještě přebývá, společenské uspořádání se zakládá na přispívání, sdílení a rozdílení, nikoli na vlastnictví, vyřazování a hromadění. Tato dvě terna by tak trochu měla určovat chod našich myšlenek, souhlasíte? (…) Proto jsme všichni povoláni – individuálně a kolektivně – k tomu, abychom svou práci či své poslání vykonávali odpovědně, průhledně a poctivě.“

Pandemie odkryla to nejlepší i nejhorší z našich národů i na každém člověku, pokračuje římský biskup. Nyní se více než kdy jindy jeví jako nezbytné, abychom si uvědomili svou společnou příslušnost a učili se ujímat lidí, které máme vedle sebe, zdůrazňuje a naléhá na „národní, oblastní i lokální uvědomění i vědomí společného domova“. Jak totiž podotýká, kromě pandemie koronaviru „existuje i jiné sociální zlo – absence přístřeší, půdy a práce, ona známá tři „pé“, které si žádá velkorysou reakci a okamžitou odpověď“.

„Tváří v tvář tomuto ponurému panoramatu nás latinskoamerické národy učí, že mají duši, dokázaly odvážně čelit krizím a dát zrod hlasům, které volaly na poušti a vyrovnávaly stezky Pánu (srov. Mk 1,3). Prosím, nedejme se obrat o naději! Cesta solidarity, pojímané jako spravedlnost, je nejlepším projevem lásky a blízkosti. Z těchto krizí můžeme vyjít lepší, jak dosvědčilo mnoho našich bratrů a sester při každodenním daru svých životů a iniciativách, které vzešly z Božího lidu. Všimli jsme si „moci Ducha, která se vylévá a přetváří v odvážnou a velkodušnou odevzdanost“ (srov. Urbi et Orbi, 27.3.2020). Na tomto místě bych se rád obrátil k těm, kteří mají politickou odpovědnost, a ještě jednou bych si dovolil vyzvat k rehabilitaci politiky, která je nejvyšším povoláním a jednou z nejcennějších forem milosrdné lásky, protože hledá společné dobro. Jak jsem uvedl v nedávno zveřejněné encyklice Fratelli tutti (180),(…) jedná se o to, abychom postupovali k takovému společenskému a politickému řádu, jehož duší by byla sociální láska.“

Něco takového vyžaduje od všech lidí ve vůdčím postavení, aby si osvojili umění setkávání a nepodporovali či nevyužívali mechanismy, které z nynější závažné krize činí nástroj předvolebního nebo společenského dění. Rozsah této krize si žádá přiměřenou úroveň politické třídy, která by měla být schopna pozvednout zrak a směřovat opravněné rozdíly k jedinému cíli, jímž je hledání uskutečnitelných řešení pro naše národy, vyzývá papež.

„Jediné, čeho dosáhneme diskreditací druhého člověka, je podlomení možnosti na nalezení možné dohody, která by v našich společenstvích zmírnila účinky pandemie, a to zejména u těch nejvíce vyřazovaných lidí. V Latinské Americe – nevím, zda všude, ale určitě v její převážné části – jsme vyvinuli obrovskou schopnost k diskreditaci druhého člověka. Kdo za takový proces diskreditace platí? Je to národ, k diskreditaci druhého přistupujeme na úkor těch nejchudších, na úkor národa. Nastal čas, aby rozpoznávacím znamením těch, které si jejich národy zvolily k vládě, byla služba obecnému dobru, a nikoli fakt, že obecné dobro slouží jejich zájmům. Všichni jsme obeznámeni s dynamikou korupce, která jde tímto směrem. A totéž platí také pro muže a ženy z církve, protože vnitrocírkevní korupce je skutečným malomocenstvím, která zabíjí evangelium a působí jeho churavost“.

V závěru videoposelství proto František vybídl účastníky webináře, aby po vzoru milosrdného Samaritána vyhledávali nejpotřebnější spoluobčany a – byť se to může jevit jako otřelá fráze – nepřestávali budovat civilizaci lásky. „Prosme Pannu Marii Guadalupskou, aby naše latinskoamerická země nezapomněla na památku své Matky…onoho společného míšenectví, které z nás činí bratry a syny téhož Otce“. Prospěje nám, když si ještě jednou připomeneme, že jednota převažuje nad konfliktem“, loučil se papež ve videoposelství adresovaném svému rodnému světadílu.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.