Svatý Václav nebyl kníže, ale otec ubohých

28.9.2020 

Svatováclavské kázání při mši u oltáře sv. Václava v bazilice sv. Petra, 28. září 2020

V kronikách čteme, že svatý Václav každou noc vstával, bos obcházel Boží chrámy a rozdával almužny vdovám, sirotkům, vězněným a různě souženým, a to natolik, že byl považován nikoli za knížete ale za otce všech ubohých. Takovým způsobem svatý Václav odpovídal na potřeby své doby v první polovině desátého století.

V této naší době také papež František odpovídá na současné potřeby. Říká nám, jak na to, a používá k tomu čtyři slovesa: přijímat, chránit, podporovat, integrovat. Svatý otec vysvětluje, že užívání „těchto čtyř sloves v první osobě singuláru a v první osobě plurálu shrnuje naši aktuální zodpovědnost a povinnost, kterou máme vůči našim bratřím a sestrám, kteří jsou z různých důvodů“[1] chudí, na okraji, vyloučeni, nuceni opustit svůj domov nebo utíkat ze své vlasti.

Prvním slovesem, přijímat, chce papež František zdůraznit, že je potřeba dát přednost bratrství před odmítáním, a přijímat ty, kteří utíkají z důvodů katastrofální nouze, utrpení, konfliktu a beznaděje. Svatý Václav „přijímal cizince a pocestné jako své nejbližší příbuzné“ (Kristiánova legenda, 6).

Druhé sloveso, chránit, se týká toho, co je potřeba, aby byli chudí a lidé na okraji, migranti a uprchlíci uchráněni před násilím, zneužíváním a vykořisťováním. V jejich vlasti by nikdo neměl být vyloučen nebo „zahozen“ jako odpad. V zemích, které migranty a uprchlíky přijímají, by měli mít svobodu pohybu, přístup na trh práce a ke sdělovacím prostředkům. Zvláštní péči vyžaduje ochrana nezletilých. Nezletilí migranti by měli být uchráněni od každé formy omezování jejich svobody jen kvůli tomu, že jsou to imigranti, a měli by mít běžný přístup k základnímu a střednímu vzdělání. Svatý Václav byl utěšitel a otcovský ochránce vyhnanců z vlasti (Gumpoldova legenda, 5).

Sloveso podporovat shrnuje všechny činnosti, jejichž společným cílem je celostní lidský rozvoj pro každého. Pomyslete na jakékoli lidi v nouzi (podobné těm chudým z příběhů o svatém Václavovi); jejich skutečný rozvoj bychom měli chtít podporovat. To by měl být cíl společností, v nichž už nyní žijí nebo které je přijímají. A důležité jsou všechny dimenze lidské existence: práce a profese, vzdělání, sociální vztahy, náboženství a rodinný život. Svatý otec opakovaně zdůrazňuje, jak je důležité, aby se mohly opět spojit roztržené rodiny.

A konečně integrace je obousměrný proces s cílem zapojit každého; jednak ty, kterým se daří dobře, jako byl svatý Václav, a stejně tak ty v nouzi, podobné chudým, kterým on pomáhal. Místní společenství a stejně i nově příchozí mají přispívat k vzájemně obohacující kulturní výměně. Papež František vysvětluje, že integrace znamená obousměrný pohyb, dávání a přijímání, v němž jsou zapojeni místní i nově příchozí. Měli bychom „pěstovat kulturu setkání všemi možnými způsoby“.[2]

Když se takto díváme na postavu knížete svatého Václava a vzpomeneme na dobrý příklad, který nám dal, a propojíme ho s učením papeže Františka a s dobrými příklady, které nám dává on, potom ona čtyři slova nám ukáží, jak Církev neustále vykonává své stále totéž poslání, ve jménu Pána Ježíše, který přišel sejmout hříchy světa (Jn 1, 29), abychom měli život a to život v plnosti (Jn 10. 10).

 

[1] Projev k účastníkům mezinárodního fóra „Migrace a mír“, 14. února 2017.

[2] Poselství ke 104. Světovému dni migrantů a uprchlíků, 15. srpna 2017.

kard. Michael Czerny SJ

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.