Rádio Vaticana

Papež: Pouze uzdravení lidského srdce uzdraví vztah k přírodě

3.9.2020

Vatikán. „Pouze od uzdravení lidského srdce lze očekávat uzdravení vztahu k přírodě,“ konstatoval papež na audienci pro skupinu francouzských odborníků a osobností, zaobírajících se problematikou ekologie, které doprovázel remešský arcibiskup, Eric de Moulins Beaufort, předseda Francouzské biskupské konference, s níž tyto osobnosti různými způsoby spolupracují. Petrův nástupce poukázal na potřebu ekologické konverze, ke které chce vést katolická církev formováním lidského svědomí. Víra a věda, jež mají rozdílný přístup k realitě, mohou vést intenzivní a plodný dialog, protože přesvědčení, jež jsou vlastní víře, motivují ochranu přírody i lidí, kteří se ocitli v nouzi.

„Bible nás učí, že svět nevznikl z chaosu nebo náhody, nýbrž rozhodnutím Boha, který jej povolal a stále povolává k existenci z lásky. Veškerenstvo je krásné a dobré, a rozjímáme-li o něm, nahlédneme krásu a dobrotu jeho Autora. Každé stvoření i to nejpomíjivější je předmětem Otcovy něhy a dostává od Něho ve světě svoje místo. Křesťan nemůže než respektovat dílo, které mu Otec svěřil jako zahradu k obdělávání, opatrování a umožňování jejího růstu. A třebaže člověk má právo užívat přírodu ke svým cílům, nemůže se žádným způsobem považovat za jejího vlastníka či mocipána, nýbrž jedině za správce, který je povinen vydávat počet ze svého správcovství. V této zahradě, kterou nám Bůh nabízí, jsou lidské bytosti povolány harmonicky žít ve spravedlnosti, pokoji a bratrství evangelní ideál, který podává Ježíš.“

Bůh dal člověku nejen zemi, uvedl dále papež František slovy svého předchůdce sv. Jana Pavla II. z encykliky Centesimus annus: „Bůh dal člověku také jeho samého, a proto musí člověk respektovat přirozené a morální struktury, jimiž byl vybaven“ (č.38). „Je-li tedy ekologická krize výrazem či vnějším projevem etické, kulturní a duchovní krize novověku, nelze si namlouvat, že uzdravíme svůj vztah k přírodě a životnímu prostředí bez uzdravení všech základních mezilidských vztahů“ (Laudato si´, 119). Nový vztah k přírodě proto nenastane bez obnovy lidské bytosti, a pouze od uzdravení lidského srdce se lze nadít uzdravení světa,“ napsal papež František v textu, který na dnešní audienci předal francouzským ekologům, mezi nimiž byla podle deníku Le Figaro také francouzská herečka Juliet Binoche, známá aktivistka globálního oteplování.

Namísto čtení tohoto textu oslovil papež účastníky audience několika slovy od srdce, kde přiblížil vývoj svého vlastního postoje v této otázce.

„V roce 2006 na konferenci Latinskoamerických biskupů v Aparecidě, když se vynořil návrh zmínit v závěrečném textu o evangelizaci Latinské Ameriky problematiku Amazonie, říkal jsem si v duchu, co má co dělat Amazonie s evangelizací. Prodělal jsem tedy určitou konverzi k pochopení ekologického problému. Do té doby jsem nechápal nic.“

Zjistil jsem, řekl dále papež František, že je třeba se zbavit obrázku indiánů s oštěpy a objevit, čemu oni říkají „dobrý život“. To neznamená pohodlný život a zahálku, nýbrž harminii s přírodou, se stvořením. Tuto moudrost jsme ztratili.

„Přírodní národy nám k ní otevírají cestu. Slyšel jsem jednou starce původních obyvatel západní Kanady, jak si posteskli, že jejich vnuci odcházejí do měst a nadchnou se moderními vecmi a zapomínají na svoje kořeny. A to je drama, které neprožívají jenom domorodí indiáni, ale i soudobá kultura.“

Ztratili jsme harmonii třech jazyků: hlavy, tedy smýšlení, jazyka srdce čili citů a řeči rukou, tedy práce. Takovou harmonii, aby každý přemýšlel o tom, co cítí a dělá. Aby každý cítil, o čem přemýšlí a co dělá, a aby dělal, co cítí a myslí.

„A na tom – zdůrazňuji – musíme stavět naši ekologickou konverzi, pracovat na humánní ekologii a pracovat laskavě a s pohlazením. Umění pohladit je jedna z věcí, která patří k tzv. dobrému životu.“

Ekologická konverze nám dává spatřovat harmonii veškerenstva, vzájemnou propojenost všeho se vším. Když však lid ztratí spojení se svými kořeny, ztratí svoji identitu. „Jsme přece moderní“ – říká se.

„Vzpomeňme však na svoje prarodiče. Dějiny neobsahují pouze staré věci, ale také přináležitost k tradici, k člověčenství, ke způsobu života. Pečovat o tyto kořeny, o tuto přináležitost je dnes velice důležité, aby byly dobré plody.

Vždycky mne uchvacovala pasáž z proroka Joela o snících starcích a prorokující mládeži. Je tomu jako s vínem, čím starší tím lepší, což jako Francouzi dobře znáte. Staří mají moudrost. Mladí budou prorokovat, když budou staří vyprávět.

Milan Glaser