Rádio Vaticana

Hle, beránek Boží (Jn 1,29-34)

14.1.2005

Myšlenka na 2. neděli v mezidobí/A

Kdesi jsem četl, že měli první misionáři u jednoho eskymáckého kmene potíž s přeložením textu: ?Hle, beránek Boží?. Domorodci, nejenom že beránka nikdy neviděli, ale neměli pro něj ani slovo. Prý se užilo slov: ?Hle, tuleň Boží.? To severské zvíře prý je pro ně také symbol mírnosti, podobně jako je beránek v řeči naší. Dnešní děti z měst už také živého beránka nevidí, ale znají ho z tolika zobrazení a z četby.

V Bibli je beránek častým tématem. Hlavní jsou čtyři: velikonoční beránek při útěku z Egypta (Ex 12,1nn), služebník Hospodinův přirovnaný k beránku, o kterém mluví Izajáš (53,7), velikonoční beránek při poslední večeři Ježíšově (Mt 26,17nn) a nebeský beránek ve zjevení Apokalypsy (Ap 5,9nn).

Vyjití Izraelitů z Egypta začíná zabitím beránka. ?Desátého dne tohoto měsíce si každý vezmete beránka podle svých rodů, beránka na rodinu? Budete mít beránka bez vady, ročního samce? Navečer bude celé shromáždění izraelské pospolitosti beránky zabíjet? Budete jej jíst takto: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. Sníte jej ve chvatu. To bude Hospodinův hod beránka?? (12,3nn).

Vyjití z Egypta, exodus, pochod pouští do zaslíbené země byl největší náboženský zážitek Starého zákona. Je to obraz pouti křesťanské z vyhnanství hříchu do ztraceného ráje. Je pozoruhodné, že tato pouť začíná smrtí starého způsobu života. Izraelité byli kočovníci. Měli stáda. Ve stádě ovcí je beránek, který vede. Beránci jsou nyní zabiti. Je to symbolické. Stádo izraelského lidu povede nyní sám Bůh. Ta zkušenost se stále opakuje. Když ztratíme něco z toho, co dávalo směr naší životní cestě, vstupuje na ni Bůh a ukazuje nám on sám, jak pokračovat dál.

Kolik je exodů v dnešní společnosti: Svět je plný miliónů uprchlíků, vyhnanců, vystěhovalců z hladu. Ztratili všecko předcházející. Pozoroval jsem jednou nějakého člověka asijského typu v Kalifornii u benzinové pumpy. Jeho angličtina se omezovala více méně na znalost čísel. Musel totiž umět říci řidičům, kolik mají zaplatit a spočítat, kolik jim má vrátit. Byl jistě rád, že ho na tu práci přijali. Ale jaká je to hrůza, když si uvědomíme, že se jeho život zredukoval jenom na tento styk. Nevstoupí-li do jeho života Bůh, aby ho vedl, stane se z něho ztroskotanec. Na štěstí znám i jiný případ. Je to mladý umělec. Rodina žila v Kazachstánu. Všechno ztratili. Rodiče jsou ateisté a nešťastní. On se stal hluboce věřícím a svého exodu nelituje. Následuje zjevení Starého zákona. Židé obětovali každý rok beránka o velikonocích na paměť toho, že opustili Egypt, obraz hojnosti, ale i otroctví, a že v poušti našli Boha, který je od té doby vedl.

To, co bylo v beránku velikonočním jenom naznačeno, je daleko názorněji a určitěji řečeno v Izajášově předpovědi o služebníku Hospodinovu (Iz 52,13-53,12): ?Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese se a vysoko se vyvýší??. Je to proroctví velké moci budoucího Mesiáše, jakých je ve Starém zákoně vícero. Ale ukazuje se cesta, jakou k té slávě dojde. Ta pak je neuvěřitelná. Prorok si je vědom, že říká věci, které se zdají absurdní: ?Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? (53,1). ?Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost všech Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku?? (53,6-7). Výsledek toho všeho? Nebude to zánik, ale naopak cesta vítězství pro něho a pro všechny, za které se obětuje. Je to tedy jasné proroctví Krista.

Křesťanská tradice tedy vidí v obřadu velikonočního beránka smrt a vzkříšení Ježíšovo. Proto i poslední prorok starozákonní, sv. Jan Křtitel, jej tím titulem označil: ?Hle, beránek Boží!? A sám Ježíš uvádí své umučení těmito slovy: ?Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že už ho nebudu jíst, dokud vše nenajde naplnění v království Božím? (Lk 22,15). 1. list sv. Pavla ke Korintským datují exegeti na léta 55-57 n.l. Stojí v listě: ?Byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus; proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy? (1 Kor 5,7-8). Tvrdí se, že apoštol, když to píše, se inspiruje už prvními velikonočními obřady společnosti křesťanské.

Dokončením těchto základních textů Písma o symbolu beránka, je poetické líčení Beránka nebeského v Apokalypse (5,9nn): ?A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi. Tu jsem viděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: ?Kdo je hoden otevřít knihu a rozlomit její pečetě?? Ale nikdo na nebi, ani na zemi, ani pod zemí, nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní? (v. 1-3). Kniha tu znamená celé dějiny světa, jeho osudy a smysl. Jsou lidsky nepochopitelné. ?Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by mohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden ze starců mi řekl: ?Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův, on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.? V tom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný?? (v. 4-6).

Smysl je jasný. Kristus přijal podobu beránka, ale tím pochopil smysl dějin spásy, logiku, jakou se ubírají a tím také se projevil jako lev, před kterým všecky nebeské bytosti padají na kolna a zpívají: ?Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha a ujmou se vlády nad zemí? Hoden je Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení? A všecko stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi, dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků? (v. 9-13).

Beránek je tedy v biblických textech symbol Krista, a tím také dynamismu křesťanského života. Porážkami a neúspěchy se naše pouť stává nepochopitelná, ale promítnutá do osudů Krista je to cesta k definitivnímu vítězství. Je to poselství nové, neslýchané, ale pravdivé.

Tomáš Špidlík