Rádio Vaticana

Ekumenická delegace z Finska na návštěvě v Jana Pavla II.

15.1.2005

Jan Pavel II. dnes dopoledne přijal ekumenickou delegaci z Finska, která přijela do Říma u příležitosti slavnosti svatého Jindřicha, patrona této severní země. Svatý otec ve svém projevu ocenil srdečné vztahy mezi katolickou církví a finskou pravoslavnou církví a evangelickou luterskou církví Finska. ?V průběhu let se náš dialog prohloubil díky vzájemným návštěvám, společným modlitbám a zvláště vydáním ?Prohlášení o nauce ospravedlnění?. Připomeňme, že Prohlášení bylo podepsáno mezi katolickou církví a Světovou luterskou federací v říjnu 1999. Jedná se o dokument, který pro katolickou církev znamenal významnou etapu ve vzájemném chápání a sblížení stran zúčastněných v dialogu ohledně otázky, která byla kontroverzní řadu staletí. Na otázku, co je třeba ještě dělat, aby křesťané dosáhli ještě větší jednoty, nám odpovídá mons. Eleuterio Fortino, podsekretář Papežské rady pro jednotu křesťanů:

?Co je třeba? Je zapotřebí jednoty ve víře, uznání svátostí a pastorační služby. V současné době, v kontextu bratrských vztahů a vzájemného dialogu, nastalo intenzivnější hledání jednoty a především došlo k intenzivnější modlitbě za jednotu, protože plná jednota ? jak řekl Koncil ? převyšuje lidské síly?. ? uvedl pro náš rozhlas mons. Eleuterio Fortino, podsekretář Papežské rady pro jednotu křesťanů?.

Svatý otec ve svém projevu k ekumenické delegaci povzbudil finský lid, který slaví 850 let od své evangelizace, aby stavěl na křesťanských kořenech Evropy, které jsou životodárné pro tento Kontinent. Ve stále sekularizovanější společnosti se mohou evropští křesťané znovu setkat ve znovuobjevení svých společných kořenů, jak dále vysvětluje mons. Fortino:

?Křesťané musejí opět objevit velikou křesťanskou tradici, která rozhodujícím způsobem přispěla k formaci a budování Evropy se všemi jejími hodnotami respektu k jednotlivci, respektu k člověku, formace komunit, ochrany lidských práv a důstojnosti. Evangelium, Ježíš Kristus ? který je základem církve a vyznáván všemi křesťanskými církvemi ? musí křesťany povzbudit ke stále většímu přiblížení a svědectví. Je třeba především svědectví jednoty, svědectví vzájemného respektu, svědectví spolupráce. Více než slova a prohlášení platí v křesťanských komunitách konkrétní život narůstající jednoty?.

Jiří Sýkora