28.1.2020 

Vatikán. Nová kniha italského historika a lékaře Cesara Catanantiho (Cesare Catananti, Il Vaticano nella tormenta, 1940-1944, Edizioni San Paolo, 2020) přináší dosud neznámé údaje o plánech na obranu vatikánských hranic i papeže Pia XII. v letech 1940-44, které v případě nacistického ohrožení stanovilo vedení tehdejší Papežské stráže. Autor svazku bádal v archivech této jednotky a získaný materiál konfrontoval s archivními dokumenty italského státu, vatikánského státního sekretariátu a výpověďmi přímých svědků.

„V neblahém případě, že by mužové střežící vchod do Apoštolského paláce byli poraženi, jsou všichni vojáci okamžitě povoláni do papežského apartmá, kde spolu s čestnou papežskou gardou vytvoří lidský štít kolem Jeho Svatosti“, cituje historik Catananti z důvěrného dokumentu Vatikánské stráže, datovaného rokem 1943, který reaguje na možný průnik „násilnických jedinců“ za vatikánské hradby a případný únos papeže:

„Ve Vatikánu byli nacističtí a italští špioni, a až do července 1943 vedl Svatý stolec s Itálií neustálé polemiky. Posledních devět měsíců se navíc žilo v hrůze z nacistické invaze a únosu papeže, což byl Hitlerův plán. Goebbels ve svých denících referuje o setkání s Hitlerem ihned po pádu fašismu – Führer byl přesvědčen o tom, že za Mussoliniovým pádem stál Vatikán a pomýšlel na invazi Vatikánu a zajetí papeže. Tyto plány jsou dobře zdokumentovány, například o nich vypovídá vrchní velitel SS v Itálii, Wolff. Nemělo se jednat o akci německé armády, ale o průlom skupinky provokatérů, po kterém by zasáhlo německé vojsko, vzalo papeže pod ochranu a odvedlo jej do Německa nebo Lichtenštejnska. Šlo tudíž o konkrétní, nikoli jen teoretické riziko, jak dokládají archivní dokumenty Vatikánské stráže. Existoval zde plán obrany na všech úrovních a velitel stráže Soleti, na případný průnik těchto zločinných elementů až k samotnému papeži, říká: Budeme svým tělem chránit vznešenou osobu našeho papeže až do smrti“.

V čem spočívaly zmíněné plány na obranu vatikánských hradeb?

„Jednalo se o posílení ostrahy v průchodech, které byly považovány za nejzranitelnější místa – jako brána sv. Anny nebo Arco delle Campane – tedy vstup po levé části baziliky, a to řadou praktických opatření. Například se nemohly užívat zbraně, protože Státní sekretariát si to nepřál. V dokumentech je proto psáno, že je třeba vytrvat v pasivní, avšak energické obraně, a přemýšlelo se třeba o zapojení požárních hydrantů. Šlo tedy spíše o obranné, než útočné manévry.“

Kniha Cesara Catanantiho nicméně informuje také o pomocných akcích vatikánského státu, například ochraně diplomatů, kteří v něm požádali o azyl, anebo o podpoře uprchlíků z německých táborů.

„To je jedno z nejzajímavějších témat, o kterém archiv Vatikánské stráže vypovídá leccos nového. Spojenečtí vojáci, vězni, kteří zejména po 8. září utekli z německých zajateckých táborů, dostali z Londýna příkaz, aby se připojili ke svým jednotkám, anebo se uchýlili do neutrálních států, zejména Švýcarska a Vatikánu. Svatý stolec se tak ocitl mezi dvěma protichůdnými povinnostmi – prokazováním milosrdenství a respektováním Lateránských dohod. Státní sekretariát se tedy pohyboval takříkajíc na ostří nože, když poskytoval pohostinství všem těmto vojákům, nejprve Angličanům a Američanům, a posléze, po červnu 1944, také německým dezertérům, které ubytoval v kasárnách Vatikánské stráže.“

Tyto humanitární aktivity se děly za papežova vědomí?

„Státní sekretariát ani jeho substitut, Giovanni Battista Montini, pozdější Pavel VI., nemohli jednat bez souhlasu Pia XII. Zvláštní roli v této podpoře spojenců sehrál irský monsignor Hugh O´Flaherty, jehož papež Pacelli, když byl ještě státním sekretářem, jmenoval svým referentem v Československu, okupovaném nacisty. Pius XII. málo mluvil a více jednal, a sice s nejvyšší diskrétností. Spisy, které již Svatý stolec zpřístupnil, dokazují, že je velmi obtížné stanovit počet uprchlíků, kteří se ukryli ve Vatikánu. Je tedy téměř nemyslitelné vyčíslit, kolik se jich skrývalo v kostelech a klášterech. To vše se dělo za zřejmé podpory Pia XII.“

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.