17.10.2019
vybízí papež v nové knize o integrální ekologii
Poněvadž všechno je propojeno v dobru a lásce (srov. Laudato si´ 42;56), jakýkoli nedostatek lásky má také všeobecný dopad. Ekologická krize, kterou nyní prožíváme, je tak především jedním z účinků tohoto nemocného pohledu, kterým se obracíme sami na sebe, na druhé, svět a plynoucí čas. Tento chorobný pohled nám nedovolí vše vnímat jako dar, který nám byl nabídnut, abychom zjistili, že jsme milováni. Právě tato autentická láska, která nás občas nečekaně a nepředstavitelně zasáhne, od nás vyžaduje revizi našeho životního stylu, měřítek posuzování i hodnot, o které se opíráme při svém rozhodování. Je totiž známo, že znečištění životního prostředí, klimatické změny, desertifikace, migrace z ekologických příčin, neudržitelná spotřeba planetárních zdrojů, překyselení oceánů a umenšování biodiverzity jsou hlediska neoddělitelná od sociální nespravedlnosti, projevující se rostoucím soustředěním moci a bohatství do rukou nemnoha jedinců v takzvaně blahobytných společnostech, šílenými vojenskými výdaji, skartační kulturou a nulovou vizí světa z hlediska periferií, nedostatečnou ochranou dětí a nezletilých, starých zranitelných lidí a nenarozených dětí.
Život na naší planetě vážně ohrožuje krize životního prostředí a jedním z velkých rizik naší doby je, že tento jev nevykládáme jako jedno z hledisek globální krize, nýbrž se omezujeme na hledání čistě ekologického řešení, byť může být nutné a nezbytné. Globální krize si ovšem žádá globální vizi a přístup, které předpokládají především duchovním znovuzrození v tom nejušlechtilejším smyslu slova. Klimatické změny by se tak paradoxně mohly stát příležitostí ke kladení základních otázek o tajemství stvořenosti a tom, zač se vyplatí žít. Přivedlo by nás to k hlubokému přezkoumání našich kulturních a ekonomických vzorců, k růstu ve spravedlnosti a sdílení, k opětovnému odkrytí hodnoty každého jedince, k úsilí o začlenění člověka, který je dnes na okraji, a péči o to, aby zítřejší lidé ještě mohli vychutnávat krásu tohoto světa, který je a zůstane darem předkládaným naší svobodě a odpovědnosti.
Převládající kultura – ta, kterou nasáváme četbou, setkáváním, při zábavě a v médiích – se zakládá na vlastnictví. Vlastnění věcí, úspěchu, viditelnosti, moci. Kdo mnoho má, vysoce se cení, projevuje se mu obdiv a úcta, čímž uplatňuje jakousi formu moci. Tomu, kdo naopak vlastní málo či nic, hrozí dokonce ztráta vlastní tváře. Mizí a stává se jednou z oněch neviditelných osob, které obývají naše města, kterých si nevšímáme a snažíme se s nimi nepřijít do kontaktu. Každý z nás je zajisté především obětí této mentality, která na nás mnoha způsoby útočí. Již od dětství rosteme ve světě, kde všeobecně rozšířená zbožní ideologie – která je pravou ideologií i praxí globalizace – podněcuje individualismus, z něhož povstává narcismus, lačnost, nízké pohnutky a popírání druhého...V současné situaci tudíž spočívá správný a moudrý postoj v tom, že si toto všechno uvědomíme, aniž bychom soudili či obviňovali.
Jsme totiž vtaženi do struktur hříchu (jak je nazýval sv. Jan Pavel II.), které plodí zlo, zohyzďují prostředí, zraňují a ponižují chudé, umocňují vlastnickou a mocenskou logiku, nadměrně čerpají z přírodních zdrojů, nutí celé národy k vystěhování z jejich území, sytí nenávist, násilí a válku. Jde o kulturní a duchovní trend, který pokřivuje náš duchovní smysl, jenž se naopak přirozeně orientuje na dobro, lásku a službu bližnímu vzhledem k tomu, že jsme byli stvořeni podle Božího obrazu a podoby. Z toho důvodu obrat nenastane pouze v důsledku našeho vlastního úsilí či díky technologické revoluci. Aniž bychom toto všechno zanedbávali, musíme opětovně zjistit, že jsme lidé, tedy mužové a ženy, kteří uznávají, že bez druhých lidí nevědí, kým jsou, a že jsou povoláni k tomu, aby okolní svět nepovažovali za účel sám o sobě, nýbrž za svátost společenství.
V tomto smyslu se dnešní problémy mohou stát výsostnou příležitostí k tomu, abychom objevili, že jsme skutečně jedinou rodinou, lidskou rodinou. Jestliže si postupně uvědomíme, že míjíme cíl a upřednostňujeme to, co není podstatné, či dokonce něco, co není dobré a co ubližuje, může se v nás zrodit touha po pokání a žádosti o odpuštění. Sním o růstu takového vědomí a upřímném pokání nás všech, mužů a žen 21. století, věřících či nikoli, za to, co učinily naše společnosti. Tedy za to, že jsme se dali unést logikou, která rozděluje, trápí druhé hladem, vytěsňuje a odsuzuje. Bylo by krásné, kdybychom byli schopni požádat o odpuštění chudé a vyřazované lidi. Pouze tehdy budeme uschopněni k tomu, abychom se upřímně káli za zlo spáchané na zemi, moři, vzduchu a zvířatech...
Požádat za odpuštění a odpustit jsou skutky možné jedině v Duchu svatém, protože On je původcem společenství, které zprůchodňuje uzavřenost jedinců. Je nezbytné velké množství lásky, abychom odložili svou pýchu, uvědomili si, že jsme chybili, a skutečně doufali v možnost nových cest. Pokání je tedy pro nás všechny v naší éře milostí, o niž máme pokorně prosit Pána Ježíše Krista, aby se naše pokolení v dějinách připomínalo nikoli kvůli jeho omylům, nýbrž kvůli pokoře a moudrosti, s nimiž dokázalo změnit směr.
To, co zde říkám, se možná jeví idealisticky či nekonkrétně v porovnání se zjevně schůdnějšími cestami, které se zaměřují na rozvoj technologie, redukci obalů, získávání energie z obnovitelných zdrojů a podobně. To vše je bezpochyby nejen vhodné, nýbrž také nezbytné, ovšem přesto nepostačující. Ekologie je ekologií člověka a veškerého stvoření, nikoli jedné její části. Stejně jako při nějaké vážné nemoci nepostačuje jediný lék, nýbrž je zapotřebí celkový pohled na nemocného a pochopení příčiny vedoucí ke vzniku bolesti, je nutné s krizí naší doby analogicky nakládat v jejích kořenech. Navrhuji tedy cestu, která spočívá v novém promyšlení naší budoucnosti počínaje mezilidskými vztahy. Mužové a ženy naší doby silně žízní po autenticitě, upřímném přehodnocení životních měřítek a soustředění na to, co má cenu, aby tak obnovili svou existenci a kulturu.
Přeložila Jana Gruberová
Papež František
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.