14.9.2019 

Vatikán. Zvláštní úkoly katolických východních církví v oblasti ekumenismu a zejména ve vztazích s pravoslavnými připomněl papež František při dnešní audienci pro evropské biskupy těchto církví. Jak zdůraznil, čerpají ze stejných pramenů spirituality, liturgie a teologie. Se zvláštním pozdravem se obrátil k ukrajinským biskupům. Tamní řeckokatolíci jsou dnes vůbec největší katolickou východní církví.

Papež poznamenal, že přítomnost východních biskupů ve Vatikánu odkazuje k bohatství obřadů katolické církve, které se neomezuje na latinskou tradici. Jak učí II. vatikánský koncil, tato různodrodost jednotu církve nenarušuje, nýbrž naopak, vyjadřuje se právě skrze ni.

František připomněl svědectví východních církví během komunistického pronásledování. Navázal na svou nedávnou návštěvu v Rumunsku, kde započetl mezi blahoslavené sedm biskupů-mučedníků tamní řeckokatolické církve.

„Byla to příležitost ukázat, jak velmi vám je vděčná celá katolická církev i Petrův nástupce za svědectví věrnosti společenství s římským biskupem, vydávané opakovaně v dějinách, někdy až k prolití krve. Tato věrnost je vzácným klenotem dědictví vaší víry, nesmazatelným rozpoznávacím znamením, jak nám připomíná jeden z rumunských mučedníků, který ve chvíli, kdy byl vyzván, aby se zřekl katolického společenství, pravil: „má víra je mým životem“.

Svatý otec zdůraznil, že katolickost východních církví nic neubírá jejich zvláštní identitě, ale naopak dovoluje její plné uskutečňování, neboť ji chrání například před uzavřeností v sobě nebo upadáním do národních či etnických partikularismů. Papež také dodal, že partikularismy jsou ohrožením naší civilizace, mění se v populismy, které chtějí všechno řídit a uniformovat. Zdůraznil, že v dnešním světě musejí být křesťané šiřiteli dialogu a smíření. Proto ve vztazích s nekatolíky je třeba usilovat o zahojení ran minulosti a překonávání předsudků a roztržek.

„Hluboké prožívání vašich církevních tradic vás přivádí k pramenům spirituality, liturgie a teologie, z nichž čerpají také pravoslavné církve. Je krásné být svědky takto velkých bohatství! Také na akademické půdě je možné podporovat společné studijní programy a kulturní výměny, do nichž by se měli zapojovat zejména mladí kněží, aby se formovali v otevřené mentalitě. Především a při každé příležitosti si pomáhejme navzájem k prožívání milosrdné lásky ke všem. Tato láska nezná kanonická území a jurisdikce. Bolí mne, když vidím také u katolíků boj o jurisdikce. Prosím vás o to…“

Právě milosrdná láska má vždy přednost a nikdy neskončí, dodal Petrův nástupce a vybídl ke společné péči o trpící, opuštěné a chudé, povzbudil k pozornosti vůči marginalizovým, jakou jsou „děti, které nespatří světlo světa, mladí připravení o naději, rodiny pokoušené k rozpadu, nemocní či odepsaní staří lidé“. Budeme-li takto činit, připravujeme se na společný život v jediném nebeském království, do něhož jsme byli povoláni, dodal František:

„Tam nebudeme Pánu skládat účty z toho, jaká území byla pod naší jurisdikcí, ani jak jsme přispěli k rozvoji naší národní identity. Zeptá se nás, jak jsme byli schopni milovat bližního, každého bližního, a hlásat evangelium spásy těm, které jsme potkali na cestách života.“

Zdůraznil papež František a povzbudil biskupy katolických východních církví, aby se modlili o tuto milost a usilovali o ducha společenství.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.