Nalaďme se na stejnou vlnovou délku

19.7.2019 

vybízí papež v knize o mezigeneračním dialogu

Hodně se mluví o mladých lidech, kteří nemají práci, neangažují se v politice, nechodí do kostela a oddálili se od církve buď bezdůvodně anebo z pochopitelných důvodů. Ve společnosti a křesťanském společenství jsou spíše problémem než zdrojem. Jaké důvody má tato odtažitost, která se jeví jako nepřekonatelná a stále se prohlubuje? Dospělí se překotně hlásí se svými odpověďmi a vlastním výkladem, který nabízejí v různých šetřeních, na konferencích a v knihách. , což jsou všechno činy hodné úcty a pozornosti, zejména tehdy, když se dotazují a zpytují svědomí nás, dospělých.

Myslím nicméně, že nejnaléhavějším úkonem dneška je naslouchat hlasům mladých lidí v přímém přenosu. Mnohé z těchto hlasů jsou kritické a znepokojivé, jiné zase objasňující. Církev – a já v první řadě – se spolu s biskupy a vychovateli rozhodla, že zaujme postoj co nejvstřícnějšího přijetí názorů mladých lidí, protože věříme, že se stále více mají stávat aktivními subjekty a protagonisty nejenom svého vlastního, nýbrž také církevního života.

Poslední biskupská synoda, kterou jsem vyhlásil 6. října 2016, si zvolila za ústřední téma „Mládež, víru a rozpoznávání povolání“. Jejím účelem bylo vyvolat konfrontaci a otevřený, upřímný dialog mezi křesťanským společenstvím a mladými generacemi. Prvním signálem, který dosvědčoval silný zájem ze strany mládeže, byly odpovědi více než sta tisíc respondentů, které obdržel sekretariát biskupské synody. Velký zájem dále vzbudilo předsynodální setkání, jehož se zúčastnilo více než 300 mladých lidí z celého světa a mnozí jejich vrstevníci se vyjádřili prostřednictvím sociálních sítí. Vyzval jsem mladé, aby mluvili bez příkras, snažil jsem se jim sdělit své sny a spolu s prorokem Joelem jsem je vyzval k proroctví: „Vyleji svého ducha na všechny lidi, vaši synové a vaši dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít věštecké sny a vaši jinoši uzří vidění“ (Jl 3,1).

Opětovně nalézám hlasy mladých lidí v oné stovce, která promlouvá na stránkách této knihy a vede rozhovor se svými biskupy. Jsou to myšlenky, kritiky, sny, které jsem vzal za své a ve kterých znovu odkrývám jejich život, avšak také ozvěnu Božího hlasu a jeho šepot. Dopisy, maily a zprávy, které autor posbíral, jsou odvážné a přímé, překonávají „bezpečnostní vzdálenost“ mezi mladými a dospělými. Vyjevují příběhy, tváře, iluze, projekty a naděje, a nikoli pouhé abstrakce, statistické či procentuální údaje.

Ohromuje mne, že někteří mladí lidé apelují na dospělé, aby jim byli nablízku a pomáhali jim v důležitých rozhodnutích. Přesvědčují mne také odpovědi biskupů a jejich pokorné naslouchání všem bez rozdílu, aby lépe pochopili, co od nás Bůh a dějiny prostřednictvím těchto hlasů požadují. Jako laici i zasvěcené osoby jsme povoláni, abychom se naučili novým způsobům této blízkosti a přítomnosti v životě mladých lidí, jako přátelé, kteří naslouchají, vědí a radí v ryzím a rozlišujícím duchu.

Potřebujeme mladé lidi, abychom se vyprostili z vlnobití jedovaté logiky, podle níž se „to vždycky takhle dělalo“, a společně hledali nové cesty s pohledem upřeným na Ježíše. Po nás se žádá, abychom byli chápaví a přistupovali ke světu mladých lidí s nadšením víry, potěšením z hledání, důvěrou v budoucnost a prorokováním nových stezek. Musíme se pokorně naladit na stejnou vlnovou délku, jako se to děje v dialogu mladých lidí s biskupy, kteří se v této knize konfrontují s veškerou svobodou a upřímností, přecházející až do neomalenosti.

Ten, kdo naslouchá a odpovídá, je zván, aby vyšel na periferie lidských srdcí a bral vážně každý srdeční úder člověka, který každodenně namáhavě staví svůj příběh. To je evangelium! Toto prožíval Ježíš! Je to pohled každého ryzího pastýře a celého křesťanského společenství, kteří vnímají odpovědnost za péči o nové generace, autenticky se vydávají všanc, věnují čas a zdroje, vydávají důvěryhodné svědectví.

Pouze takto může každé setkání s mladým člověkem změnit jeho život k lepšímu a může změnit náš život, protože zakoušíme krásu Boží lásky. Pokud se malá skupina biskupů dala přesvědčit stovkou mladých lidí, kteří měli odvahu říci, co myslí, oč více zmůžeme my všichni, jestliže budeme spolupracovat a budovat společenství, které vede dialog, konfrontuje se a společně jedná s odvahou a transparentností. Tehdy budeme sdílet společný sen a budeme kráčet v jistotě, že spolu s nám jde zmrtvýchvstalý Ježíš, přítel a Pán našeho života, jako onoho dne šel se dvěma učedníky cestou do Emauz.  

Předmluvu papeže Františka ke knize „Drahý biskupe...“ s podtitulem: „Sto mladých lidí píše a biskupové odpovídají“ (Carissimo Vescovo...100 giovani scrivono e i vescovi rispondono, Editrice Elledici, 2018) přeložila Jana Gruberová

Papež František

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.