30.3.2019 

Rabat. 1. „Některé hlasy přetvářejí odlišnosti a vzájemnou neznalost na důvody k rivalitě a rozvratu,“ upozornil papež na setkání s občanskou společností Maroka.

2. Nejste na okraji, nýbrž v srdci církve,“ řekl Svatý otec na setkání s migranty v Charitním centru hlavního města Rabat.

3. „Po uzavření italské cesty migrační pohyb opět narůstá,“ říká ředitel diecézní Charity v Rabatu.

Motto papežské cesty zní „Služebník naděje“, s odkazem na jeden z titulů římského biskupa „Služebník služebníků Božích“, a do této severoafrické muslimské země přijíždí jako druhý Petrův nástupce v novodobých dějinách. V srpnu 1985 navštívil Maroko Jan Pavel II., který na stadionu v Casablance promluvil k 80 tisícům mladých muslimů.

Řím a Rabat dělí necelé dva tisíce kilometrů, které papežský speciál společnosti Alitalia Airbus 320  překonal za 3.15 hod. Na palubě letadla Svatý otec krátce pozdravil 69 akreditovaných novinářů, kteří jej na této cestě doprovázejí.

Petrova nástupce na letišti Rabat Salé přivítal krátce po 14 hodině král Mohamed VI., s nímž se po vojenské ceremonii odebral v doprovodu arcibiskupa Rabatu Cristóbal López Romero, SDB do královského salónku k symbolickému prvnímu pohoštění datlemi a mandlovým mlékem.

Hlavní město Maroka se rozkládá na atlantickém pobřeží v severní části země. Starověký Rabat, známý jako Sala Colonia, byl po bezmála tři sta let součástí římského impéria. V jeho stopách sem přišli také první křesťané, a již ve 2. století zde vzniklo několik diecézí. S příchodem islámu v 7. století biskupství zanikla. Teprve počátkem 13. století se sem vrátilo pět františkánských misionářů, kteří zde stvrdili svoji víru mučednictvím (1220). V roce 1227 byla obnovena diecéze Maroko se sídlem ve Fezu. Počátkem 15. století bylo území dobyto Španělskou korunou, ale v roce 1627 vznikl v Rabatu nezávislý státní útvar Bou Regreg, který byl základnou pirátů a obchodníků z otroky. Od roku 1912 do 1956 bylo Maroko francouzskou kolonií.

Ad 1. Oficiální uvítací ceremonie se konala za účasti krále, státních a náboženských představitelů, diplomatického sboru a osobností společenského života na prostranství před věží Hassana II., zachované spolu se sloupořadím po nedokončené mešitě z 12. století, kde bylo přítomno 13 tisíc lidí. V různých částech hlavního města ji však z velkoplošných obrazovek sledovalo asi 130 tisíc lidí.

Papež František promluvil italsky se střídavým tlumočením do arabštiny a mimo jiné řekl:

„Zde, na této půdě, která je přirozeným mostem mezi Afrikou a Evropou, bych rád zdůraznil nezbytnost sjednotit naše snahy, abychom dali nový podnět k budování solidárnějšího světa, který by ještě více vyvíjel poctivé, odvážné a neodkladné úsilí o dialog, respektující bohatství i specifika každého lidu a každého člověka. Je to výzva, kterou jsme všichni povoláni přijmout, zejména v této době, kdy se některé hlasy snaží vytvářet z odlišností a vzájemného znevažování důvody k rivalitě a rozvratu.“

Papež pak citací z dokumentu o lidském bratrství zdůraznil nezbytnosti »rozvíjet a neustále a neústupně přijímat kulturu dialogu jako cestu, kterou je třeba se dát, spolupráci jako způsob jednání a vzájemné poznávání jako metodu a kritérium« (srov. Dokument o lidském bratrství, Abu Dhabí, 4. února 2019).

„To je cesta, kterou se neúnavně máme ubírat, vzájemně si přitom pomáhat v překonávání napětí a nedorozumění, přetvářek a sterotypů, jež vedou vždycky ke strachu a odporu, a tak se otevírat duchu plodné a uctivé spolupráce. Proti fanatismu a fundamentalismu je totiž nezbytné stavět solidaritu všech věřících, a za nedocenitelné opěrné body svého jednání považovat hodnoty, které jsou nám společné.“

Zmínil pak v této souvislosti Institut Mohameda VI. pro imámy, kazatele a kazatelky, založený marockým králem za účelem poskytovat vhodnou a moudrou formaci zamezující všem formám extremismu, které často vedou k násilí a terorismu, a v každém případě urážejí náboženství i samotného Boha. Připomněl také, že Bůh stvořil lidské bytosti rovnými co do práv, povinností a důstojnosti a povolal je šířit společně lásku a pokoj.

„Svoboda svědomí a náboženská svoboda se neomezuje pouze na svobodu kultu, nýbrž má umožňovat každému, aby žil podle svého náboženského přesvědčení, se proto nerozlučně pojí  s lidskou důstojností. V tomto duchu je vždycky třeba přecházet od pouhé tolerance k úctě a vážnosti vůči druhým. Jde totiž o to objevit a přijmout druhého ve zvláštnosti jeho víry a vzájemně se touto odlišností obohacovat v rámci vztahu, který se projevuje vlídností a hledáním toho, co můžeme dělat společně. Budování mostů mezi lidmi pojaté z hlediska mezináboženského dialogu vyžaduje, aby bylo prožíváno ve znamení družnosti, přátelství - ba ještě více - bratrství.“

Na jiném místě pak papež zmínil mezivládní konferenci OSN o Globální dohodě za bezpečnou, legální a řízenou migraci, pořádanou loni v prosinci v Marakéši. Právě Maroko totiž čelí velkému přílivu migrantů ze subsaharské Afriky, přicházejících s touhou dostat se odtamtud do vysněné Evropy.

„Doufám, že Maroko, které velice ochotně a s vytříbenou pohostinností uspořádalo onu konferenci, bude v mezinárodním společenství nadále baštou lidskosti pro migranty a uprchlíky, aby mohli tady i jinde být lidsky přijati a chráněni, zlepšila se jejich situace a byli důstojně integrováni. A až to situace dovolí, budou se moci rozhodnout, zda se vrátit domů, bude-li zajištěna jejich bezpečnost a respektována jejich důstojnosti a práva. Jde o fenomén, který nikdy nepůjde vyřešit stavěním zdí, šířením strachu z druhého nebo odepřením pomoci těm, kdo čekají na legitimní zlepšení situace pro sebe a svoje rodiny.“

V tomto kontextu pak římský biskup poukázal na nasazení katolické církve, která se chce podílet na budování solidárního a prosperujícího národa a povzbudil katolíky a křesťany, aby byli v Maroku služebníky, podporovateli a obhájci lidského bratrství.

„Ještě jednou děkuji vám, jakož i celému marockému lidu za tak vřelé přijetí a za vaši laskavou pozornost. Šukran bisaf! Všemohoucí, slitovný a milosrdný ať vás chrání a žehná Maroku!“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY na uvítanou je ZDE

Po setkání s občanskou společností následovala návštěva Mauzolea Mohameda V. a Hassana II. a potom v královském paláci soukromá rozmluva papeže s marockým králem. Římský biskup a Mohamed VI. při této příležitosti vydali společnou deklaraci o jedinečnosti a posvátnosti svatého města Jeruzalém:

„Pokládáme za důležité, aby svaté město Jeruzalém bylo chráněno jako společný poklad lidstva a především věřících třech monoteistických náboženství jakožto místa setkání a symbol mírumilovné koexistence, kde se pěstuje vzájemný respekt a dialog. Za tím účelem je třeba uchovávat a podporovat specificky multináboženskou povahu, duchovní význam a jedinečnou kulturní identitu Jeruzaléma. Doufáme proto, že bude věřícím všech monoteistických náboženství zaručen svobodný vstup do svatého města a právo všech na vlastní náboženský kult, aby modlitba jejich věřících za pokojnou budoucnost a bratrství na zemi stoupala z Jeruzaléma k Bohu, Stvořiteli všech.“

Tolik společné prohlášení římského biskupa a marockého krále.

Oba se potom společně odebrali do již zmíněného vzdělávacího Institutu Mohameda VI. pro imámy, kazatele a kazatelky. Sobotní den papežského pobytu v Maroku končil návštěvou diecézní Charity v hlavním městě.

Pokud jde o situaci katolické církve má sice státní souhlas a smí svobodně působit, avšak verbální  vybízení ke konverzi – tedy z hlediska islámu k apostazi - sankcionují marocké zákony peněžní pokutou. Zdejší křesťanskou komunitu tvoří proto převážně zahraniční pracovníci a přistěhovalci. Z celkových 25 tisíc jich nejvíce žije v právě v hlavním městě a v Tangeri, které jsou také sídelními městy dvou marockých církevních provincií, čítajících celkem 35 farností, ve kterých slouží 46 kněží a různé řády a kongregace. Navzdory výrazné početní menšině spravuje církev velké množství zdravotnických, vzdělávacích a sociálních institucí: 35 katolických škol navštěvuje 12 tisíc studentů, převážně muslimských.

„Jsme malá církev, protože křesťané jsou opravdu menšinou, ale naše působení, naše charitativní díla jsou viditelné a Maročané si této naší přítomnosti váží. Katolické školy, nemocnice, jídelny a útulky pro chudé jsou plné marockých muslimů. A to je významné!“ – říká don Osca Euné Euné, který pochází z Kamerunu, podobně jako mnoho dalších místních katolíků.

Ad 2. Charitní diecézní centrum v Rabatu je nevelký domek, který se ovšem v důsledku migrační krize, stal důležitým opěrným bodem pro zástupy lidí migrujících ze subsaharské Afriky ve snaze dostat se z Maroka do Španělska. Právě tam zavítal papež František v sobotu v podvečer. Ve své promluvě citoval slova Marockého krále Mohameda VI. pronesená na zmíněné konferenci o bezpečné, řízené a legální migraci: „Migrant není více lidský nebo méně lidský podle místa svého pobytu na jedné či druhé straně hranice“ (Promluva J.V. marockého krále na Mezivládní konferenci o migraci, Marakéš, 10. prosince 2019). Potom Svatý otec řekl:

„Ve hře je tvář, kterou si chceme dát jako společnost, i hodnota každého života. Byly učiněny mnohé a pozitivní kroky v různých oblastech, zejména v rozvinutých společnostech, ale nesmíme zapomínat, že pokrok našich národů nelze měřit jenom technologickým a ekonomickým rozvojem. Závisí především na schopnosti nechat se pohnout i dojmout tím, kdo klepe na dveře, a svým pohledem diskredituje a zlehčuje všechny falešné idoly, které život zatěžují a zotročují, idoly, které slibují iluzorní a prchavé štěstí vybudované na okraji skutečnosti z utrpení druhých. Obec, která ztratí schopnost soucitu, zpustne a stane se nehostinou. Stane se společností bez srdce... neplodnou matkou. Vy nejste na okraji, nýbrž v srdci církve.“

Papež pak odkázal ke svému poselství k loňskému Světovému dni migrantů a uprchlíků, kde rozvíjí čtyři zásadní slova: přijímat, chránit, podporovat a začleňovat. Svoji promluvu zakončil slovy:

Drazí přátelé migranti, církev zná utrpení, které poznamenává vaši cestu a trpí spolu s vámi. Kontaktem s vámi, v nejrůznějších vašich situacích, připomíná, že Bůh chce, abychom všichni žili. Přeje si být vám po boku a spolu s vámi budovat to, co je pro váš život nejlepší. Každý člověk má právo na život, každý člověk má právo mít přání a možnost najít svoje místo v našem společném domě! Každý člověk má právo na budoucnost.

Chtěl bych ještě jednou vyjádřit svoji vděčnost všem, kdo se na celém světě dávají do služeb migrantům a uprchlíkům a dnes zejména vám pracovníkům Charity, kteří máte tu čest prokazovat milosrdnou Boží lásku tolika našim bratřím a sestrám jménem celé církve, jakož i všem partnerským sdružením. Dobře víte a zakoušíte, že pro křesťana „nejde jenom o migranty“, nýbrž Kristus sám klepe na naše dveře.

Pán, který ve svém pozemském životě na vlastním těle zakusil strasti exilu, ať vám žehná a dodává nezbytnou sílu, abyste neklesali na mysli a byli si navzájem „bezpečným přístavem“ přijetí. Děkuji.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY v diecézní Charitě je ZDE

Ad 3. Jak říká ředitel Charity v Rabatu, Hannes Stegemann z Německa, migrační pohyby jsou v Maroku velmi silné. Díky rozvoji levných aerolinií je možné přicestovat do Rabatu z mnoha afrických zemí za necelých 100 euro a většina Afričanů nepotřebuje vízum. Dříve jezdili migranti přes Itálii, nyní opět přes Maroko:

„Migranti projíždějí přes Maroku už 20 let. Dříve to byli především mladí muži. V posledních letech se to změnilo. Nejčastěji přijíždějí ženy s dětmi, těhotné ženy nebo nezletilí, vysílaní do Evropy svými rodiči. Komplikuje to samozřejmě naši práci, protože tento druh migrantů vyžaduje náročnější péči. V letech 2012-2017 byl počet migrantů v podstatě stabilní a v určité chvíli klesl téměř na nulu. Roznesla se totiž zpáva, že nejlevnější cesta do Evropy je přes Libyi a Itálii. Cena za přepravu na gumovém člunu klesla na 120-150 euro. Spolu se změnou politické scény v Itálii byla tato trasa v podstatě uzavřena. A nyní, od roku 2017 opět roste počet migrantů v Maroku, kteří se odtud chtějí dostat do Španělska.“

Hannes Stegemann zdůrazňuje, že Maročané jsou k migrantům tradičně pohostinní a otevření. Avšak také v této zemi panuje velká nezaměstnanost. Proto dochází někdy k napětím mezi příchozími a místním obyvatelstvem, dodává ředitel marocké charity.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.