30.9.2018
Promluva papeže před mariánskou modlitbou 30. září, nám. sv. Petra
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této neděle (srov. Mk 9,38-43.45.47-48) nám podává jednu z oněch velice poučných podrobností ze života Ježíše a jeho učedníků. Ti jednou spatřili někoho, jak vyhání zlé duchy v Ježíšově jménu, a chtěli mu v tom zabránit. Jan o tom s typicky mladickým zápalem referuje Mistrovi, u kterého hledá podporu. Ježíšova odpověť je však opačná: »Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi« (vv. 39-40).
Jan i ostatní učedníci zaujali postoj uzavřenosti vzhledem k události, která nezapadala do jejich schémat. V tomto případě šlo sice o dobrý skutek, ale byl vykonaný někým, kdo nepatřil do kruhu stoupenců. Ježíš je naproti tomu velice svobodný, plně otevřený svobodě Božího Ducha, jehož působení neomezuje žádná hranice či ohrádka. K této vnitřní svobodě Ježíš vychovává svoje učedníky a dnes také nás.
Prospěje nám, když se nad touto epizodou zamyslíme a budeme trochu zpytovat svědomí. Postoj Ježíšových učedníků je velice lidský, velmi běžný, a můžeme na něj v křesťanské komunitě narazit v každé době, pravděpodobně i u sebe. V dobré víře, ba dokonce horlivě se chrání autentičnost určité zkušenosti, zakladatel či lídr před falešnými imitátory. Současně je to však jakási obava z „konkurence“ – a to je nepěkné - obava z konkurence, že by někdo mohl odvádět nové stoupence; je to neschopnost docenit dobro, které konají druzí. Není to dobré, protože „není náš“, jak se říká. Je to určitá forma sebevztažnosti. Ba dokonce: právě tady je kořen proselytismu! A církev, jak řekl papež Benedikt, neroste proselytismem, nýbrž přitažlivostí, to znamená, že roste díky svědectví, vydaného druhým v síle Ducha svatého.
Velká svoboda, s níž se nám Bůh dává, je výzvou a pobídkou k uzpůsobení našich postojů a našich vztahů. Toto je pozvání, kterým se k nám dnes obrací Ježíš. Volá nás, abychom nesmýšleli podle kategorií „přítel/nepřítel“, „my/oni“, „uvnitř/venku“, „moje/tvoje“, nýbrž abychom šli dál, otevřeli srdce a mohli tak rozpoznat Boží přítomnost a skutky také v prostředí, které je neobvyklé a nečekané, a v lidech, kteří nepatří k našemu okruhu. Je třeba být vnímavější k ryzosti vykonaného dobra, krásna a pravdy než ke jménu a původu toho, kdo je koná. A jak nám navrhuje zbývající část dnešního evangelia, namísto souzení druhých, zpytujme sami sebe a nekompromisně se odetněme od všeho, co může pohoršovat ty, kdo jsou slabí ve víře.
Panna Maria, vzor laskavého přijímání Božích překvapení, ať nám pomáhá rozpoznávat znamení přítomnosti Pána mezi námi a objevovat Jej, kdekoli se ukáže, včetně těch nejvíce nemyslitelných a nezvyklých situací. Ať nás učí, abychom měli své společenství rádi bez žárlení a uzavírání, v neustálé otevřenosti širokému horizontu působení Ducha svatého.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.