Rádio Vaticana

Slitovná láska je klíčem, který otevírá nebeskou bránu

22.9.2018

Promluva papeže Františka u mariánské svatyně, Jitřní brána - Vilnius

Drazí bratři a sestry!
Jsme před „Jitřní bránou“, pozůstatkem hradeb, které sloužily tomuto městu k obraně před nebezpečími a provokacemi a byly zcela zničeny vojenskou invazí roku 1799, takže zůstala pouze ona. Už tehdy se na této bráně nacházel obraz Matky milosrdenství, svaté Matky Boží, která je stále připravena být nám oporou a přicházet nám na pomoc.

Již od oněch dnů nás učí, že chránit je možné bez napadání a že rozvážnost je možná bez chorobné potřeby nedůvěřovat všem. Tato Matka bez Dítěte je Matkou všech, a v každém, kdo sem přichází, spatřuje to, co častokrát nedovedeme vnímat ani my sami, totiž tvář svého Syna Ježíše vtisknutou do našeho srdce.

A poněvadž Ježíšův obraz je jakousi pečetí každého lidského srdce, můžeme se v každém muži a každé ženě setkávat s Bohem. Uzavřeme-li se do sebe ze strachu před druhými budováním zdí a barikád, připravíme se nakonec o Ježíšovu dobrou zvěst, jež se vine dějinami a životem druhých. Postavili jsme ve svojí minulosti příliš mnoho pevností, ale cítíme dnes potřebu pohlédnout si do tváří a uznat v sobě bratry, společně kráčet a radostně i pokojně zakoušet bratrství (srov. Evangelii gaudium. 87). Denně navštěvuje Matku Milosrdenství množství lidí z mnoha zemí: Litevci, Poláci, Bělorusové a Rusové, pravoslavní i katolíci. Umožňuje to dnešní snadná komunikace a svobodný pohyb mezi našimi zeměmi. Jak by bylo krásné, kdyby se k této snadnosti pohybu z místa na místo přidala také snadnost setkávání a solidarity všech, výměna darů, které jsme zdarma dostali, vycházení z nás samotných a sebedarování se druhým, přijímání přítomnosti a různosti druhých jakožto dary a obohacení svého vlastního života.

Někdy se zdá, že otevřenost světu nás přivádí ke vzájemnému soupeření, kde je „člověk člověku vlkem“ a kde je místo pouze na konflikt, který rozděluje, na napětí, jež nás pohlcuje, na nenávist a nepřátelství, které nikam nevedou (srov. Gaudete et exsultate, 71-72).

Matka Milosrdenství se jako každá dobrá matka snaží rodinu sjednocovat a šeptá nám do ucha: „hledej svého bratra“. Tak nám otevírá bránu k novému jitru, novému ránu. Přivádí nás až na práh, jako ke dveřím opulentního boháče z evangelia (srov. Lk 16,19-31). Dnes na nás čekají děti a rodiny s krvácejícími ranami, nejsou to ty Lazarovy z evangelního podobenství, ale Ježíšovy rodiny, které jsou skutečné, konkrétní, a ve své bolesti a temnotě volají, abychom jim přinesli uzdravující světlo slitovné lásky. Právě tato láska je totiž klíčem, který nám otevře nebeskou bránu.

Drazí bratři! Kéž překročením tohoto prahu zakusíme moc, která očišťuje naše vztahy k druhým, a Matka nám umožní nahlížet jejich meze a vady shovívavě a pokorně, aniž bychom se vůči komukoli považovali za nadřazené (srov. Flp 2,3). Rozjímáním růžencových tajemství prosme, abychom byli společenstvím, jež umí zvěstovat Ježíše Krista, naši naději, s cílem vytvořit Vlast, která bude schopna uhostit všechny, a přijmout od Panny Marie dary dialogu a trpělivosti, blízkosti a přívětivosti, která miluje, odpouští a neodsuzuje (srov. Evangelii gaudium, 165); Vlast, která buduje raději mosty než hradby a upřednostňuje milosrdenství před soudem. Kéž je Maria neustále Jitřní bránou této požehnané země!

Nechme se od ní nyní vést a pomodleme se desátek růžence třetího radostného tajemství.

Česká sekce RV