Rádio Vaticana

Pokrytectví je trumfem ďábla

20.9.2018

Vatikán. „Ďábel používá pokrytce, ale s kajícím hříšníkem nic nezmůže“ – kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty a prosil Pána „Ježíše, aby svým odpuštěním opatroval církev, která je jako matka svatá, ale plná hříšníků jako jsme my.“
Petrův nástupce komentoval dnešní liturgická čtení. Pasáž prvního listu Korinťanům (1 Kor 15,1-11), ve které apoštol Pavel o sobě říká, že není hoden nazývat se apoštolem, neboť pronásledoval církev; a Lukášovo evangelium (Lk 7,36-50), popisující gesto kající hříšnice, která přišla do domu farizeje pomazat drahocenným olejem nohy Ježíšovi a Pán jí odpustil hříchy. Papež mluvil o „třech skupinách lidí“. První skupinu tvoří Ježíš a učedníci, druhou Pavel a zmíněná žena, a třetí farizeové a učitelé Zákona. František nejprve poukázal na projev lásky, kterou prokázala Ježíšovi ona žena, aniž by skrývala, že je hříšnicí; potom na Pavla, který přiznává, že »učí pouze to, co sám přijal, že totiž Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy«.
„Oba s láskou hledali Boha – vysvětloval papež – ale byla to láska jenom napůl. Pavel se totiž zprvu domníval, že láska je zákon, a pro zjevení Ježíše Krista měl srdce zavřené; z horlivosti pro Zákon pronásledoval církev. Žena hledala jen „trochu lásky“, ale Ježíš jí odpouští hříchy a říká jí: »Tvá víra tě spasila«.“

„Této ženě bylo odpuštěno mnoho, protože mnoho milovala. »Jak milovala? Takové [ženy] přece milovat neumějí« - namítali v duchu farizeové. Ježíš však právě o takových řekl, že nás »budou předcházet do nebeského království« (srov. Mt 21,31). To je skandální! Farizeové a tyhlety? Ježíš vnímá i drobný skutek lásky, nepatrné gesto dobré vůle, přijímá ho a rozvíjí. Takové je Ježíšovo milosrdenství. Vždy odpouští, vždycky přijímá.“

Učitelé Zákona – řekl dále papež – se často vyznačují jedním typickým postojem: pohoršují se.

„»Podívejte na ten skandál! Takto nelze žít! Přišli jsme o hodnoty! Všichni mají dnes právo jít do kostela, i rozvedení, všichni. Kam jsme to dospěli?«. – Je to pokrytecké pohoršení. Je to dialog mezi Ježíšovou velkou láskou, která odpouští všechno, a polovičatou láskou Pavla, té ženy a naší láskou, která je neúplná, protože nikdo z nás není kanonizovaným světcem. Řekněme to popravdě. Je to přetvářka, pokrytectví »spravedlivých« a »čistých«, těch, kteří se považují za spasené pro svoje externí zásluhy.“

Ježíš rozpoznává, že takoví lidé jsou pěkní jenom navenek, a nazývá je obílenými hroby, v nichž je skryta všelijaká nečistota a špatnost (srov. Mt 23,27) – pokračoval papež.

„Církev, putující dějinami, je pronásledována pokrytci, kteří jsou v ní i mimo ni. Ďábel nic nepořídí s hříšníky, kteří litují, protože se dívají k Bohu a říkají: »Pane, zhřešil jsem, pomoz mi!«. A ďábel je bezmocný. S pokrytci je však silný. Je silný a používá je, aby deptal a ničil lidi, společnost a církev. Pokrytectví je trumfem ďábla, protože je lhář. Ukazuje se jako mocný a krásný kníže, ale zezadu je vrahem.“

„Kristus odpouští Pavlovi i oné ženě, třebaže jejich láska nebyla úplná. Pokrytci se však nedovedou setkat s láskou, protože mají zavřené srdce“ - končil papež František svoji ranní homilii v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser