Apoštolská cesta Svatého otce do Irska

29.8.2018 

Katecheze papeže Františka z 29. srpna, nám. sv. Petra

(Žl 128,1-6)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Koncem minulého týdne jsem navštívil Irsko, abych se účastnil Světového setkání rodin. Vy jste to určitě sledovali v televizi. Moje účast měla především za cíl utvrdit křesťanské rodiny v jejich povolání a poslání. Tisíce rodin – manželů, prarodičů, dětí – přišly do Dublinu v různosti svých jazyků, kultur a zkušeností a byly výmluvným znamením krásy vysněné Bohem pro celou lidskou rodinu. My víme, že Bůh sní o jednotě, harmonii a pokoji v rodinách a ve světě jakožto plodu věrnosti, odpuštění a smíření, jež nám daroval v Kristu. Volá rodiny k účasti na tomto snu a aby vytvářely ze světa domov, kde nikdo nebude sám, nikdo nebude nechtěným, nikdo nebude vyloučeným. Dobře se zamyslete na tím, co Bůh chce, aby totiž nikdo nebyl sám, nikdo nebyl nechtěný, nikdo nebyl vyloučený. Proto bylo velice na místě, aby motto tohoto Světového setkání znělo: „Evangelium rodiny: radost světu.“

Děkuji prezidentovi Irska, premiérovi a vládním, občanským a náboženským představitelům a mnoha lidem na všech úrovních, kteří pomohli připravit a uskutečnit jednotlivé etapy tohoto setkání. A moc děkuji biskupům, kteří odvedli spoustu práce. V promluvě k představitelům na Dublinském hradě jsem zdůraznil, že církev je rodina rodin a - podobně jako tělo - udržuje tyto buňky v jejich funkci, která je pro rozvoj bratrské a solidární společnosti neodmyslitelná.

Opravdovými ohnisky těchto dnů byla svědectví manželské lásky podaná páry každého věku. Jejich příběhy nám připomenuly, že manželská láska je zvláštní Boží dar, který je třeba denně pěstovat v „domácí církvi“, kterou je rodina. Svět má velice zapotřebí jakési revoluce lásky, revoluce něhy, která nás vyprostí z nynější provizorní kultury! A tato revoluce se rodí v rodině.

V dublinské prokatedrále jsem se setkal s manželskými páry, zapojenými v církvi a mnoha novomanžely s malými dětmi. Potom jsem se setkal s rodinami, které prožívají obzvláštní těžkosti a problémy. Děkuji bratrům kapucínům, kteří jsou lidu stále nablízku, i širší církevní rodině, prokazující solidaritu a podporu, jež jsou ovocem činorodé lásky.

Vrcholným bodem mojí návštěvy byla velká rodinná slavnost v sobotu večer na dublinském stadionu a následující nedělní mše ve Phoenix Parku. Během vigilie jsme vyslechli mnohá dojemná svědectví rodin, strádajích válkami, rodin obrozených odpuštěním, rodin vysvobozených láskou ze spirály závislostí, rodin, jež se naučily správně používat mobil a tablet a dávat prioritu společně trávenému času. Podtržena byla hodnota mezigenerační komunikace a zvláštní role prarodičů v  upevňování rodinných vztahů a předávání pokladu víry. Dnes se zdá – je tvrdé to říci – ale zdá se, že prarodiče jsou na obtíž. Skartační kultura prarodiče „zahazuje“, oddaluje. Prarodiče jsou moudrostí a pamětí lidu, pamětí rodin! A prarodiče mají tuto moudrost předávat vnukům. Děti a mládež musejí s prarodiči mluvit, aby dál utvářeli dějiny. Prosím vás: neskartovat prarodiče! Ať jsou nablízku vašim dětem, svým vnukům.

V neděli ráno jsem putoval do mariánské svatyně v Knock, jež je irskému lidu velice drahá. Tam, v kapli vybudované na místě zjevení Panny Marie jsem svěřil do její mateřské ochrany všechny rodiny, zejména ty irské. A třebaže moje cesta neobsahovala návštěvu Severního Irska, ze srdce jsem pozdravil tamější lid a povzbudil proces smíření, pacifikace, přátelství a ekumenické spolupráce.

Moje návštěva v Irsku měla kromě velké radosti obsáhnout také bolest a hořkost nad utrpeními, která byla v této zemi způsobena různými druhy zneužívání, jichž se dopustili také členové církve, a skutečností, že se církevní představitelé v minulosti ne vždy dokázali s těmito zločiny adekvátně vyrovnat. Hluboký dojem zanechalo setkání s některými jejich oběťmi – bylo jich osm. Opakovaně jsem prosil Pána o odpuštění za tyto hříchy, skandály a pocit zrady, kterou vyvolaly. Irští biskupové zahájili seriózní proces očisty a smíření s těmi, kdo byli zneužiti, a za pomoci státních představitelů přijali řadu přísných opatření zaručujících bezpečí mládeže. Biskupy jsem na setkání s nimi podpořil v jejich poctivé a odvážné snaze o nápravu minulých selhání a zahájení  obnovy církve v Irsku s důvěrou v Pánovy přísliby a spoléhaje na hlubokou víru irského lidu. V Irsku je víra a existují lidé víry, která je tam hluboce zakořeněna. Víte však, že je tam málo povolání ke kněžství! Jak je to možné? ... kvůli těmto problémům, skandálům a dalším věcem. Musíme se modlit, aby Pán poslal Irsku svaté kněze a nová povolání. A učiňme tak společnou modlitbou „Zdrávas Maria“ k Madoně z Knock....

(Společnou recitaci Andělského pozdravení papež zakončil invokací): Pane Ježíši, pošli nám svaté kněze.

Drazí bratři a sestry, Světové setkání rodin v Dublinu bylo prorockou a útěšnou zkušeností mnoha rodin ubírajících se evangelní cestou manželství a rodinného života, učednických a misionářských rodin, kvasu dobroty, svatosti, spravedlnosti a pokoje. Zapomínáme na mnoho, mnoho rodin, které se věrně věnují sobě a dětem a odpouštějí si, když nastanou problémy. Zapomínáme, protože dnes je móda říkat v časopisech a novinách: „Tenhle se rozešel s tamtou.. Tamta se rozešla s tímhle... a rozvod.“ Prosím vás, to není pěkné! Je pravda, že si máme vážit každého a mít úctu k lidem, avšak ideálem není rozvod, ideálem není rozluka a rozpad rodiny. Ideálem je jednotná rodina. Tak je třeba pokračovat, to je ideál!

Příští setkání rodin se bude konat v Římě roku 2021. Připravujte se! Svěřme je všechny pod ochranu Svaté Rodiny – Ježíše, Marie a Josefa – aby ve svých domovech, ve farnostech a společenstvích doopravdy byly radostí pro svět.

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.