26.8.2018 

Knock/Dublin. 1. „Matce církve svěřujeme putující věřící lid Irska“ – řekl Svatý otec před modlitbou Anděl Páně na národním poutním místě v Knock, kam přišlo 45 tisíc lidí.
2. „Sdílejte evangelium rodiny jako radost určenou světu!“ – kázal Petrův nástupce při nedělní závěrečné bohoslužbě IX. Světového setkání rodin v dublinském Phoenix Parku za účasti 300 tisíc lidí.
3. „Buďte otcové, nikoli otčímové“ – řekl Petrův nástupce irským biskupům

Ad 1. Mariánské poutní místo v Knock je duchovním srdcem Zeleného ostrova. Dnešní moderní chrám vysvětil v roce 1979 při své historické návštěvě Irska Jan Pavel II. Slavilo se tehdy právě sto let od chvíle, kdy padesát lidí z místní vesnice bylo po dvě hodiny svědkem zvláštního zjevení. Uprostřed hustého deště spatřili Pannu Marii v doprovodu dalších dvou postav, ve kterých rozpoznali sv. Josefa a sv. Jana evangelistu. Vedle nich, ve štítu středověkého kostelíka, pozorovali také oltář s Beránkem a křížem. Zevrubné šetření posléze potvrdilo pravost svědectví a církev zjevení Panny Marie v Knock oficiálně uznala ( v současné době je církevně uznaných 15 zjevení, Knock stojí chronologicky na 8. místě). Bylo to v době, kdy se Irsko pozvedalo z nejtěžšího hladomoru ve svých dějinách a všude panovala nouze a bída. Knock se stalo pro Iry symbolem naděje a útěchy. V současnosti patří k nejnavštěvovanějším mariánským poutním místům, každý rok tam přijde půl druhého milionu poutníků. Nedaleko od Knock je také další poutní místo, hora sv. Patrika, kde se tento apoštol Irů modlil za obrácení obyvatel ostrova.

Knock přivítal papeže Františka hustým drobným deštěm, který k Irsku neodmyslitelně patří. Katolíky z irského severozápadu nijak neodradil. Připravili papežovi radostné přijetí. Kontrast proti silně sekularizovanému Dublinu byl zjevný. Již na dvacet kilometrů vzdáleném letišti nešetřili projevy nadšení. Ani Svatý otec nedbal na déšť, přešel k zábradlím a dlouho zdravil lidi a žertoval s promoklými dětmi.

Na náměstí před poutním kostelem přijel František v papamobilu. Dlouho projížděl uličkami mezi sektory a nešetřil času na setkání s lidmi, kteří přijeli často z daleka a v jejichž tvářích se často zračilo dojetí. Je to setkání s jiným Irskem, než včera, s Irskem mariánské zbožnosti, s irským venkovem, který si zachoval víru. Svatý otec nespěchal ani v kapli, kde je na stěně v reliéfu proveden obraz, který se před téměř sto čtyřiceti ukázal očím místních venkovanů. Petrův nástupce se v tichosti pomodlil, zapálil svíci a jako dar zde zanechal zlatý růženec. Ke shromáždění 45 tisíc věřících před kaplí promluvil před modlitbou Anděl Páně:

„V kapli Zjevení jsem svěřil všechny rodiny světa a zejména vaše rodiny, irské rodiny do láskyplných přímluv Madony. Maria naše Matka zná radosti a námahy, prožívané v každém domově. Nosí je ve svém Neposkvrněném Srdci a s láskou je prezentuje před trůnem svého Syna.“ 

František připomněl růženec, který svatyni věnoval, a povzbudil shromážděné, aby pokračovali v tradici modlitby růžence, která během staletí přinášela rodinám útěchu a sílu. Svatý otec se modlil, aby Maria bděla „nad putováním věřícího Božího lidu »smaragdového ostrova«“.

„Prosíme, aby rodiny byly podporovány ve svém úkolu šířit Kristovo království a pečovat o ty poslední z našich bratří a sester. Ať jsou uprostřed vichrů a bouří, které se ženou naší dobou, baštami víry a dobroty, které podle těch nejlepších národních tradic odolávají všemu, co by chtělo umenšit důstojnost muže a ženy stvořených k Božímu obrazu a povolaných ke vznešené účasti na věčném životě.“ 

Po včerejším setkání s oběťmi zneužívání, papež František připojil modlitbu za všechny, kdo byli takto okradeni o svoji nevinnost, za důsledné hledání pravdy a spravedlnosti a odpuštění za hřích a pohoršení, které jednání některých členů církve způsobilo:

„Tato otevřená rána nás nutí, abychom rozhodně a pevně hledali pravdu a spravedlnost. Snažně prosím Pána o odpuštění za tyto hříchy, za skandál a za zradu, které se v Boží rodině dotkly mnohých. Prosím naši blahoslavenou Matku, aby se přimlouvala za uzdravení zneužitých a utvrdila každého člena křesťanské rodiny v odhodlaném předsevzetí už nikdy nepřipustit, aby došlo k něčemu podobnému.“

Na závěr papež pozdravil obyvatele Severního Irska a ujistil je o své nákolonnosti a blízkosti v modlitbě. K Panně Marii se pak obrátil s prosbou, aby dílo smíření na Zeleném ostrově pokračovalo.

„Prosím Madonu, aby podporovala všechny členy irské rodiny, aby jako bratři a sestry vytrvale pokračovali v díle smíření. S vděčností za ekumenické pokroky a značný rozkvět přátelství a spolupráce mezi křesťanskými komunitami prosím, aby všichni Kristovi učedníci svým vytrvalým úsilím nadále umožňovali růst mírového procesu a vytvářeli harmonickou a spravedlivou společnost pro dnešní děti, ať už jsou křesťané či muslimové, židé či jakkékoli jiné víry – děti Irska.“

Po společné modltbě Anděl Páně papež František ještě poděkoval za dopisy irských vězňů a přislíbil jim svou modlitbu.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY před ANDĚL PÁNĚ je ZDE

Z Knock se František vrátil letadlem do Dublinu. Poobědval na apoštolské nunciatuře a pokrátkém odpočinku se vydal do Phoenix Parku, kde v 16 hodin našeho času začala mše svatá na závěr Světového setkání rodin.

Ad 2. Husté nízké mraky, silný vítr a drobný déšť doprovázely začátek této liturgie. Navzdory radostným tónům slavnosti rodin, s pečlivě připraveným doprovodem několika sborů a symfonickým orchestrem, jakoby spíše chmurné počasí doprovázela papežova slova vložená do začátečního kajícího úkonu.

„Včera jsem se setkal s osmi lidmi, kteří byli v minulosti mocensky, ve svém svědomí a pohlavně zneužiti. Po vyslechnutí toho, co mi řekli, chci tyto zločiny předložit Pánovu milosrdenství a prosit o odpuštění,“ řekl papež František na úvod dlouhého výčtu proseb o odpuštění, ve kterém se ve své rodné řeči obrátil k Bohu i k lidem. Tlumočník překládal papežovu modlitbu a prosbu o odpuštění simultánně do angličtiny pro 300 tisícové shromáždění. Petrův nástupce vzýval Boží odpuštění za opomenutí, kterých se v těchto kauzách dopustila církevní hierarchie a instituce, ale také za dávná selhání, zejména v případech odebírání dětí svobodným matkám k výchově, kterou pak poskytovaly  řeholní instituty.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROSBY O ODPUŠTĚNÍ je ZDE

V homilii se Svatý otec vrátil k ústřednímu tématu své návštěvy, ke Světovému setkání rodin. Vyšel přitom z evangelia 21. neděle liturgického mezidobí (Jan 6,60-69), kde Ježíš ujišťuje, že jeho slova jsou duch a jsou život.

„Tato slova, slibující dar Ducha svatého, přinášejí nám, kteří je vírou příjímáme, překypující hojnost života. Indikují poslední zdroj veškerého dobra, které jsme zakusili a slavili v těchto dnech: Božího Ducha, který neustále vdechuje nový život světu, srdcím, rodinám, domovům a farnostem. Každý nový den v životě našich rodin a každá nová generace si nese příslib nových Letnic, domácích Letnic, nového vylití Ducha, Parakléta, kterého nám Ježíš posílá jako našeho Advokáta, našeho Těšitele a Toho, který nám opravdu dodává odvahu. Kolik má jen svět zapotřebí tohoto povzbuzení, jež je Božím darem i příslibem! Kéž je jedním z plodů této oslavy rodinného života, abyste se po návratu do svých domovů stali pramenem povzbuzení pro druhé a sdíleli s nimi Ježíšova »slova věčného života«.“

V druhém čtení sv. Pavel (Ef 5,21-32) mluví o manželství jako o trvalé účasti věrnosti Krista církvi. Tato velkolepá nauka může někomu připadat jako „tvrdá řeč“, protože žít v lásce znamená umírat sobě a obrozovat se k lásce stále větší a trvalejší, pokračoval papež.

„Toto je láska, kterou jsme poznali v Ježíši Kristu a která se vtělila do našeho světa skrze rodinu. A skrze svědectví křesťanských rodin v každé generaci má moc zbořit každou přehradu rozdělení, smířit svět s Bohem a učinit z nás to, čím máme odjakživa být: jedinou lidskou rodinou, která žije společně ve spravedlnosti, svatosti a pokoji. Úkol dosvědčovat tuto dobrou zprávu není snadný. Nicméně výzvy, před nimiž stojí dnešní  křesťané, nejsou méně obtížné než ty, kterým museli čelit první irští misionáři. Myslím na svatého Kolumbána, který s hrstkou svých druhů přinesl světlo evangelia do evropských zemí v temných dobách kulturního úpadku. Jejich mimořádný misijní zdar se nezakládal na taktických metodách a strategických plánech, nýbrž na skromné a osvobozující poddajnosti vnuknutím Ducha svatého. Jejich každodenně dosvědčovaná věrnost Kristu uchvátila srdce, vroucně toužící po slovu milosti, a přispěla k vytvoření evropské kultury. A toto svědectví zůstává stálým zdrojem duchovní a misionářské obnovy svatého věřícího Božího lidu.“ 

Papež vybízel přítomné rodiny, aby se nezalekly těch, kdo odporují dobré zvěsti a reptají proti jejím „tvrdým slovům“. Nenechme se nikdy ovlivnit či odradit lhostejností nebo nevraživostí, povzbuzoval František:

„Nicméně, jsme-li k sobě poctiví, pokorně uznáme, že i nám může Ježíšova nauka připadat tvrdá. Vždycky je těžké odpustit těm, kteří nás zraňují! Je vždycky výzvou, máme-li přijmout migranta a cizince! Je bolestné snášet zklamání, odmítnutí či zradu! Jak nepohodlné je chránit práva těch nejslabších, ještě nenarozených či starých, když se nám zdá, že narušují náš pocit svobody.Nicméně, právě za těchto okolností se nás Pán táže: »I vy chcete odejít?«. Mocí Ducha, který nás povzbuzuje a s Pánem, který neustále po našem boku, můžeme odpovědět: »My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží« (Jan 6,69).  A spolu s lidem Izraele můžeme zopakovat: »I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh« (Joz 24,18),“ jak zaznělo v prvním liturgickém čtení této neděle.

Každý křesťan dostává ve svátosti křtu a biřmování poslání učedníka a misionáře. Celá církev je povolána přinášet slova věčného života na periferie světa, pokračoval papež:

„Připravme se každý k vykročení na svoji cestu a obnovme svoji věrnost Pánu a povolání, které každý z nás obdržel. Přisvojme si modlitbu svatého Patrika a s radostí opakujme (papež pronáší následující slova v gaelštině): „Kriste ve mně, Kriste za mnou, Kriste vedle mne, Kriste pode mnou, Kriste nade mnou“. S radostí a silou, jež uděluje Duch svatý, povězme Mu s důvěrou: »Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života« (Jan 6,68).“

Zakončil papež František svou homilii na pláni v dublinském Phoenix Parku.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Po závěrečných poděkováních účastníkům, místní církvi a dobrovolníkům, kardinál Kevin Farrell oznámil místo konání příštího Světového setkání rodin:

„Svatý otče, s velkou rádostí nyní oznámím celém světu vaše rouhodnutí, že se příští Světové setkání rodin bude konat v Římě roku 2021, tedy na páté výročí vydání Amoris Laetitia.“

Ad 3. Posledním bodem programu před návratem do Říma bylo setkání s 56ti členným irským episkopátem. To se odehrávalo v soukromí dominikánského konventu Panny Marie Růžencové a sv. Kateřiny Sienské.

Jak papež František předeslal, setkání navázalo na „bratrskou debatu” zahájenou před rokem během návštěvy ad Limina v Římě. Svatý otec vyslovil přesvědčení, že církev v Irsku zůstává navzdory všemu silná, a povzbuzoval je, v jejich úkolu být otci celé velké rodiny, jakou je církev v Irsku:

„Slova, s nimiž se k vám chci obrátit dnes večer, jsou proto – v návaznosti na dnešní homilii – slovy povzbuzení pro vaši práci v těchto nesnadných okamžicích, abyste vytrvali ve své službě hlasatelů evangelia a pastýřů Kristova stádce. Jsem vám vděčný zejména za pozornost, kterou věnujete chudým, vyloučeným a potřebným, jak dosvědčil váš nedávný pastorační list o bezdomovcích a závislostech. Jsem vám vděčný také za pomoc, jakou prokazujete svým kněžím, jejichž bolest a sklíčenost, způsobená nedávnými skandály, často zůstává nepovšimnuta. Buďte kněžím nablízku! Jsou těmi nejbližnějšími z bližních, které jako biskupové máte!“

Těžké hříchy a chyby minulosti byly tématem, které se během apoštolské cesty opakovaně vynořovalo. Papež František se k němu vrátil také v promluvě k biskupům. Ocenil jejich úsilí o očištění a smíření s oběťmi i vypracování přísných norem na ochranu nezletilých. Za vzor kladl biskupům před oči ponížení Božího Syna:

„V těchto letech jsme byli všichni nuceni otevřít oči a uvědomit si závažnost a rozsah zneužívání moci, svědomí a sexuálního zneužívání v různých sociálních kontextech. V Irsku, stejně jako i jinde, může poctivost a koherentnost, s níž církev chce čelit této bolestné kapitole svých dějin, posloužit za příklad a připomínku pro celou společnost. Pokračujte touto cestou! Ponížení jsou bolestná, avšak byli jsme spaseni skrze ponížení Božího Syna – a to nám dodává odvahu. Kristovy rány nám dodávají odvahu! Žádám vás a prosím o blízkost – to je to správné slovo – o blízkost Pánu a Božímu lidu. Nevracejte se k odtažitosti a klerikalismu, který v některých okamžicích vašich dějin vytvářel obraz církve jako autoritářské, tvrdé a autokratické.“

Papež František se vrátil také k právě zakončenému Světovému setkání rodin. Zdůraznil roli křesťanské rodiny v předávání víry, ale upozornil také na význam katolických škol a katechetických programů pro formování „kultury víry“ a smyslu pro „misionářské učednictví“.

„Někdy máme představu, že formace ve víře znamená předávání náboženských představ a nemyslíme na formaci srdce a jednání. Včera mi irský prezident řekl, že napsal báseň o Descartesovi a dodal víceméně toto: „Chlad myšlení zahubil hudbu srdce“. Je samozřejmě zapotřebí formovat myšlení, ale nesmí se zapomínat na srdce. A také učit modlitbě, od samého počátku je nutné učit děti, aby se modlily!“

Pohoršení ze skandálů vystavilo tradičně silnou víru irského národa zkoušce, pokračoval papež. Spolu s tím, však nastala příležitost k vnitřní obnově církve. Svatý otec povzbuzoval irské biskupy k hledání nových cest:

„Buďte odvážní a kreativní. Misionářský smysl, silně zakořeněný v duši vašeho lidu, jistě bude inspirovat k nalezení tvůrčích cest, abyste vydali svědectví pravdě evangelia a pomáhali růst společenství věřících v Kristově lásce a horlivosti pro růst Jeho Království. Ve svém každodenním úsilí být otci a pastýři Boží rodiny v této zemi – otcové, prosím vás, nikoli otčímové – se nechávejte podpírat nadějí, založenou v pravdě Kristových slov a v jistotě jeho příslibů. Tato pravda osvobozuje v každém čase a na každém místě (srov. Jan 8,32); právě ona svou vnitřní mocí přesvědčuje rozum a přivádí srdce k sobě.“

Nepropadejte malomyslnosti, když se cítíte jako malé stádce vystavené nesnázím, povzbuzoval dále papež František a slovy sv. Jana od Kříže uzavřel, že právě v temné noci září světlo víry čistěji v našich srdcích. Právě toto světlo ukáže cestu k obnově křesťanského života v Irsku v příštích letech – řekl Petrův nástupce při setkání s irskými biskupy.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k biskupům Irska je ZDE

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.