27.11.2004
Dnes před polednem proběhlo ve Vatikánské bazilice předání relikvií dvou východních otců církve, sv. Řehoře Naziánského a sv. Jana Zlatoústého. Podle vatikánského mluvčího nemá být tato ekumenická událost interpretována jako zadostiučinění nebo papežova prosba o odpuštění za odnesení relikvií po vyplenění Cařihradu křižáky na začátku 13. století. Takový výklad není správný už proto, že relikvie Řehoře Naziánského byly v Římě už od 8. století, kvůli ikonoklastickým bouřím na východě. Ačkoli tragické události minulých dob nemohou být popřeny, návrat relikvií do Konstantinopole má nést pozitivní význam: oba světci, uctívaní na východě i na západě mají být příkladem v hledání jednoty a pokoje v Kristově církvi a vyzývat ke společné modlitbě za plnou jednotu katolíků a pravoslavných.
Slavnostní ekumenickou bohoslužbu ve Vatikánské bazilice zahájily úryvky ze spisů obou církevních otců. Před předáním relikviářů, zhotovených k této příležitosti, přečetl arcibiskup Leonardo Sandri ze státního sekretariátu papežův list adresovaný patriarchovi Bartoloměji I.
Svatý otec v něm mluví o vůli ?kráčet společně k plné a viditelné jednotě, kterou si přál Kristus?. Příležitost k tomu poskytuje společné uctívání relikvií sv. Řehoře, Teologa, a sv. Jana Chrysostoma, dvou otců východní církve, dvou svatých patriarchů Konstantinopole, dvou učitelů církve, kteří, spolu se sv. Bazilem Velikým, byli vždy ctěni a měli vlastní svátek také v katolické církvi.
?V přenesení tak svatých relikvií spatřujeme požehnanou příležitost k očištění naší zraněné paměti, k upevnění naší cesty ke smíření, k ujištění, že víra těchto našich svatých učitelů je vírou církví východu i západu... Toto je ?chvíle příhodná? abychom naši modlitbu spojili s jejich přímluvou k Pánu, aby uspíšil okamžik, kdy budeme moci společně slavit svatou eucharistii, žít v plné jednotě a lépe tak přispívat k tomu, aby svět uvěřil, že Ježíš Kristus je Pán.? - zaznělo v papežském poselství.
Jáhnové pak podali ostatky obou církevních otců uložené v alabastrových relikviářích papežovi, který je políbil a předal patriarchovi. Bartoloměji I. pak ve své děkovné řeči zdůraznil, že z návratu se raduje nejen celé pravoslaví, ale také katolíci žijící v Istanbulu.
?Toto bratrské gesto Prastaré římské církve potvrzuje, že v Kristově církvi neexistují neřešitelné problémy, když se láska, spravedlnost a pokoj setkají v posvátné službě smíření a jednoty. O znovu nastolení svornosti a jednoty prosí jistě také oba Světci, jejichž ostatky se vrací na původní místo. Neboť, jak je známo, za svého života velmi bojovali za jednotu Církve ve víře a v pravdě.?
Patriarcha Bartoloměj I dále připomněl větu sv. Jana Zlatoústého, který hlásal, že hanět církev je horší než upadnout do hereze a že hřích schizmatu církve nemůže smít ani krev mučedníků. Na druhou stranu citoval smířlivá slova sv. Řehoře, Teologa, která se vzdal úřadu Konstantinopolského patriarchy, aby otevřel cestu pokoje a jednoty církve. A dodal:
?Svatosti, jsme přesvědčeni, že také vy si velmi přejete zlepšení vztahů mezi církvemi. Proto se vydáváte na mnoho namáhavých poutí po celém světě. Každé gesto hojící staré rány a předcházející novým přispívá k vytváření předpokladů nezbytných k pokračování dialogu našich církví v pravdě a v lásce, abychom se poslušni Božské vůli našeho Svatého Boha uctívaného v Trojici, mohli znovu co nejdříve setkat ve společné víře dávné církve, na jediném základě, na kterém může být obnovena plná jednota našich církví.?
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.