Rádio Vaticana

Nanebevzetí Marie, lidského stvoření, potvrzuje úděl našeho oslavení

15.8.2018

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně 15. srpna, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
O dnešní slavnosti Nanebevzetí Panny Marie dává svatý věřící lid Boží výraz radostné úctě k Panenské Matce. Činí tak společnou liturgií a také množstvím rozličných forem zbožnosti, a vlastně tak naplňuje Mariino proroctví: »budou mě blahoslavit všechna pokolení« (Lk 1,48), neboť Pán shlédl na svou nepatrnou služebnici. Nanebevzetí s duší i tělem je božské privilegium udělené svaté Matce Boží za její mimořádné sjednocení s Ježíšem. Jde o tělesné i duchovní sjednocení, které začalo Zvěstováním a zrálo během celého Mariina života její jedinečnou účastí na tajemství Syna. Maria chodila vždycky se Synem a následovala Ježíše, a proto říkáme, že byla první učednicí.

Madona žila stejně jako obyčejná tehdejší žena: modlila se, pečovala o rodinu a dům, chodila do synagogy... Všechno, co dělala, však vždycky konala v naprostém sjednocení s Ježíšem. Na Kalvárii vyvrcholilo toto sjednocení v lásce, soucitem a utrpením srdce. Proto jí dal Bůh plnou účast také na Ježíšově vzkříšení. Tělo této svaté Matky bylo stejně jako to Synovo uchráněno od porušení.

Dnes nás církev zve, abychom rozjímali o tomto tajemství, které nám vyjevuje, že Bůh chce spasit celého člověka, tedy zachránit duši i tělo, celého člověka. Ježíš byl vzkříšen s tělem, které přijal od Marie, a vystoupil k Otci s proměněným člověčenstvím. S tělem jako je to naše, avšak proměněným. Nanebevzetí Marie, lidského stvoření, je pro nás potvrzením údělu našeho budoucího oslavení. Už řečtí filosofové chápali, že po smrti je štěstí údělem lidské duše. Avšak znevažovali tělo, které pokládali za vězení duše, a neměli ponětí o tom, že Bůh stanovil, aby spolu s duší také lidské tělo mělo účast na nebeské blaženosti. Naše proměněné tělo bude tam. Toto - »vzkříšení těla« - je specifickým prvkem křesťanského zjevení, stěžejí naší víry.

Obdivuhodná skutečnost Mariina Nanebevzetí ukazuje a potvrzuje jednotu lidské osoby a připomíná nám, že jsme povoláni sloužit a oslavovat Boha celým svým bytím, duší i tělem. Sloužit Bohu pouze tělesně, by bylo otročení, sloužit Mu pouze duševně, by odporovalo naší lidské přirozenosti. Jeden velký otec církve svatý Irenej, kolem roku 220 prohlašuje: »Slávou Boží je živý člověk a životem člověka je patření na Boha« (Proti bludným naukám, IV, 20, 7). Když budeme v životě radostně sloužit Bohu, což znamená také velkodušně sloužit bratřím, bude náš úděl při vzkříšení podobný údělu naší nebeské Matky. Potom nám bude dáno plně uskutečnit exhortaci apoštola Pavla: »Oslavujte Boha svým tělem!« (1 Kor 6,20), a budeme Jej naždy oslavovat v nebi.

Prosme Marii, ať nám svojí mateřskou přímluvou na naší vezdejší pouti pomáhá žít v činorodé naději, abychom Ji se všemi svatými a svými drahými mohli všichni dostihnout v ráji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV