Rádio Vaticana

Nemůžeme věřit v Boha a považovat se za jedináčky

1.8.2018

Vatikán. „Svatost není pro lenochy“, popíchnul papež František v úterý večer (31.7.) více než šedesát tisíc ministrantů, chlapců a dívek, ve věku 13-23 let. Účastníci Mezinárodní ministrantské pouti začali náměstí svatého Petra zaplňovat už v poledne, aby se v úmorném vedru podrobili bezpečnostní kontrole. Tehdy je také zahlédl papež František, když se na liturgickou památku sv. Ignáce z Loyoly vydal poobědvat na jezuitskou kurii.

„S radostí jsem vás tu viděl už v poledne – v tom horku. Máte odvahu! Gratuluju!!

přivítal je pak při večerním setkání, které zahájil pozdrav předsedy Mezinárodního ministrantského svazu, mons. Neméta. Maďarský biskup Svatého otce požádal, aby ministranty povzbudil v katechetickém rozhovoru. Odvíjel se od pětice otázek, které kladli zástupci různých jazykových oblastí (frankofonní, lusofonní, anglofonní, německé a maďarské). První vycházela z motta letošní pouti, která se nese v duchu žalmistovy výzvy: Hledej pokoj a usiluj o něj. Jak to činit konkrétně, zajímalo lucemburského ministranta.

„Konkrétní úsilí o pokoj je důkazem toho, že skutečně jsme Ježíšovými učedníky. Snaha o mír začíná maličkostmi – zeptám se vás, například, jestli se doma po sourozenecké hádce uzavřete do sebe, anebo zkusíte učinit krok směrem k druhému člověku? Umím vytvářet pokoj malými gesty? Jsem ochoten se v každé situaci dotazovat: Co by Ježíš udělal na mém místě? Pokud takto jednáme a rozhodně to uvádíme do praxe, přinášíme Kristův pokoj do každodenního života a stávají se z nás tvůrci i nástroje pokoje.“

V odpovědi na druhou otázku Petrův nástupce vybídl k dialogu s Pánem, který nám napoví, jak nejlépe sloužit Bohu i bližnímu. „Pamatujte, že čím více sami sebe dáváte druhým, tím plněji se zase sami sobě vracíte a jste šťastní.“

„Jako ministranti skutečně zakoušíte to, co Marie i Marta. (...) V tomto propojení činnosti a kontemplace lze také rozpoznat plán, který Bůh s námi má; spatřit vlohy a zájmy, které nám Bůh vkládá do srdce, a možnosti jejich rozvíjení, avšak především se zde jedná o pokorné předstupování před Boží tvář, takoví jací jsme – bez příkras a převleků, s klady i zápory. Ptejte se přímo Boha na to, jak nejlépe sloužit Jemu i bližnímu. A nemějte strach požádat o dobrou radu, když se dotazujete, jak sloužit Bohu a pomáhat lidem ve světě.“

Na římskou ministrantskou pouť přijeli také mladí lidé z karibského ostrovního státu Antigua a Barbuda. Mrzí je, že se při službě u oltáře potkávají jen s málem vrstevníků a že mladí lidé církev houfně opouštějí. Jak zamezit tomuto trendu?

„Z vás mladých dnes mohou být apoštolové, kteří dokážou druhé přitáhnout k Ježíši. To však předpokládá, že vás samotné musí naplňovat nadšení pro Ježíše. Snažte se proto Pána stále více poznávat a setkávat se s Ním – v modlitbě, mši svaté, četbě evangelia, v tvářích chudých a maličkých. A dále se snažte nezištně přátelit s lidmi ve svém okolí. (...) Není třeba mnoha slov, nýbrž skutky, blízkost, služba, tichý pohled před Nejsvětější Svátostí. Mladí lidé – stejně jako všichni ostatní – potřebují přátele, kteří jdou vzorem a dávají, aniž by si něco nárokovali anebo výměnou něco očekávali.“

Němečtí ministranti přišli s otázkou na tělo – proč je pro papeže tak důležitá víra?

„Víra je zásadní, dává mi život. Řekl bych, že je jako vzduch, který dýcháme. Při každém vdechu nemyslíme na to, jak je vzduch důležitý, ale když chybí anebo není čistý, všimneme si jeho nezbytnosti! Víra nám pomáhá uchopit smysl života – je zde někdo, kdo nás nekonečně miluje, a to je Bůh. (...) Bůh s námi chce vstoupit do živoucího vztahu, chce utvářet vztahy – a my jsme povoláni činit totéž. Nemůžeme věřit v Boha a považovat se za jedináčky! Jediný Syn, kterého Bůh má, je Ježíš. Je jediný, protože je Bůh. Ovšem mezi lidmi nejsou Boží jedináčci. Všichni jsme Boží děti a jsme povoláni utvářet Boží rodinu, tedy církev, společenství bratrů a sester v Kristu. Jak říká sv. Pavel, jsme členové Boží rodiny (Ef 2,19).“

Závěrečná otázka mířila k cíli křesťanského života – svatosti.

„Jistě, konání dobra a svatost jsou namáhavé, není to cesta pro lenochy! Pán Ježíš nám dal jednoduchý program, který vede na cestu svatosti – přikázání lásky k Bohu a bližnímu, která se konkretizují ve skutcích milosrdenství. Rád bych se vás zeptal, zda je znáte – kdybyste je totiž neznali, jak byste je mohli dělat? Ke konání skutků milosrdenství nepotřebujeme vychodit univerzitu a mít vysokoškolský diplom – je to cesta sice náročná, ovšem přístupná všem. Stačí, aby se člověk zeptal: Co dnes mohu udělat, abych vyšel vstříc nouzi svého bližního? (...) Nezáleží na tom, zda je to přítel či někdo neznámý, krajan nebo cizince, protože je to bližní. Věřte mi, že tak se z vás stanou světci, mužové a ženy, kteří změní svět Kristovou láskou“.

zakončil papež František v úterý večer rozhovor s účastníky mezinárodní ministrantské pouti.

Jana Gruberová