31.7.2018 

Vatikán. Poznávací znamení – šátek, náramek a slaměný klobouk. Při poslední mezinárodní ministrantské pouti přijelo do Říma 90 tisíc dospívajících a papež František tehdy poprvé (a zatím pouze jedenkrát) kázal německy. Není divu, protože také letos naprostá většina účastníků pochází z Německa – 50 tisíc – a Rakouska – 4 tisíce. Z dalších šestnácti zastoupených zemí od Antiguy po Spojené státy americké vyslalo nejpočetnější delegaci Maďarsko (1650). Ministranti a ministrantky do Věčného města dorazili v pondělí 30. července autobusy či vlakem a leckdy až dvacetihodinovou cestu využili k duchovnímu a společenskému programu. V Římě přespávají v mládežnických ubytovnách, ale někteří také stanují. Ze sedmadvaceti německých biskupství se pouti účastní šestadvacet – nejvíce je zastoupena freiburská arcidiecéze s 8500 účastníky; nejméně služebníků oltáře naopak přijelo ze Zhořelce (114), který ovšem se svými necelými třiceti tisíci katolíků patří k nejmenším německým diecézím.

Kromě společných bodů programu v rámci XII. mezinárodní ministrantské pouti se němečtí náctiletí mohou těšit na setkání se svými diecézními biskupy – a to třeba na diecézní piknik s rozhovorem, na který tisícovku svých ministrantů zve bamberský arcibiskup Ludwig Schick, anebo na zmrzlinu, kterou jim nabídne mohučský biskup Peter Kohlgraf. Diecéze Erfurt v rámci římské pouti uspořádala vlastní svátek, který 350 mladým lidem umožní získat netradiční výhru – den s diecézním biskupem Neymeyrem. Mnichovsko-freisingské arcibiskupství zase mladým lidem uložilo za úkol fotografovat pokojné momenty, ve shodě s mottem celé pouti. Snímky pak budou zveřejněny při závěrečné diecézní bohoslužbě.

Ministrantská pouť prohlubuje identitu věřícího člověka, posiluje společenství a ukazuje mladým lidem světový rozměr jejich služby. Tím se stává znamením pro Evropu i celý svět, řekl Vatikánskému rozhlasu pasovský biskup Stefan Oster (foto), který při Německé biskupské konferenci vede Komisi pro mládež.

„Mladí lidé musí zakoušet společenství a společně prožívat něco tak obrovského a přesahujícího, jako je univerzální církev. Vnímají, že nejsou sami, jak to mnohdy pociťují doma a ve farnostech, a mohou se podílet na společném díle. V naší zemi se stalo už závaznou tradicí, že starší podněcují ty mladší k účasti na římské pouti, vyprávějí jim své zážitky a podobně. A přitom sami ministrují ještě o nějaký rok navíc, aby příště mohli jet znovu…Pro naše mladé lidi je to skutečně něco velmi důležitého a motivujícího…“

Německo spolu s Francií, Itálií a Polskem patří k nejkatoličtějším evropským zemím, přesto je ministrantská pouť výlučně v německé režii. Biskup Oster vysvětluje, proč tomu tak je:

„Myslím, že nejprve je třeba pochopit, proč je v Německu tak silná ministrantská tradice, což vůbec není nic automatického a od Německa by to možná leckdo neočekával. Jednou mi vyprávěl jeden historik, že v době nacismu byly zakázány katolické mládežnické spolky a mnozí faráři tehdy začali tajně pracovat s chlapci v kryptách a sklepních prostorech svých kostelů. Šlo tedy o práci s mládeží, z níž se vyvinula silná ministrantská tradice. Bohoslužby totiž nebyly zakázány, chlapci mohli ministrovat, a tak v jistém smyslu přežívali válku a zároveň si utvářeli velice silnou identitu. Naše ministrantská tradice se tak pojí ke skupinové práci s mládeží, což také není ve všech zemích běžné, protože tam třeba ministrují jednotliví chlapci nebo dívky. Tato tradice spolu s činností ministrantského svazu proto vede k velké účasti na pouti.“

Skutečné pouti, která nepředpokládá příliš rekreačních chvilek, podotýká pasovský biskup. Jak vzápětí dodává, mnoho mladých lidech dnes prahne po ryze duchovním programu:

„Řečeno velmi všeobecně – když se ptáme, kde dnes v církvi zaznamenáváme růst, pak s podivem konstatujeme, že jsou to skupiny požadující vyšší duchovní závazky, které vsadily na Písmo svaté, církevní nauku a věrnost tradici. Vloni jsem například byl v Salcburku na setkání Loretánského společenství, což je katolické hnutí mládeže. O Letnicích jsem tam přednášel a přede mnou sedělo osm, devět tisíc mladých lidí, kteří chtěli naslouchat evangeliu, a to v docela dlouhých, více než hodinových přednáškách. Chtěli slavit Boha, ale zároveň se angažují i sociálně, takže se k nim nehodí klišé, které jim přisuzuje pouze modlitbu. Je zajímavé, že růst nastává tam, kde se požaduje něco náročného. Nezávazné iniciativy mladé lidi možná chvilkově přitáhnout, ale nemusí automaticky vést ke Kristu.“ 

Biskup Oster doufá, že návštěva Říma nejenom přispěje k obohacení ministrantů z hlediska mezilidského setkávání, nýbrž bude také místem, kde potkají Boha.

„Vzpomínám si na svou první ministrantskou pouť, když mi bylo čtrnáct. Člověk často pochopí až později, co se s ním tehdy stalo. Prožil jsem najednou něco, co se zcela odlišovalo od všeho předchozího, a pocítil jsem, že to možná opravdu souvisí s Bohem, vírou, duchovním životem. Něco tu propuklo, dalo se do pohybu, zmocnila se mne touha a já chtěl víc. Věděl jsem, že se musím bezpodmínečně vrátit do Říma, ale nebyl jsem si jist, jestli to bylo pouze kvůli městu, jeho kráse a památkám. V průběhu dalšího života jsem pochopil, že to bylo setkání s Bohem. Bylo by nádherné, kdyby se něco takového stalo těmto mladým lidem, tedy kdyby objevili a prožili nadšení pro Krista a mohli je stále obnovovat.“

řekl německé redakci Vatikánského rozhlasu biskup německého Pasova.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.