Zveřejněny archivní dokumenty redakce encykliky Humanae vitae

11.7.2018 

Vatikán. Loňské papežovo rozhodnutí odtajnit a prostudovat vatikánské archivní dokumenty týkající se vzniku encykliky Pavla VI. Humanae vitae (O správném řádu předávání lidského života) bylo korunováno v těchto dnech vydáním knihy, kterou napsal don Gilfredo Marengo, profesor teologické antropologie na Institutu Jana Pavla II. a předseda zvláštní studijní komise, ustanovené v souvislosti s blížícím se 50. výročím vydání této ve své době značně kritizované encykliky. V knize nazvané La nascita di un´enciclica. Humanae vitae alla luce degli Archivi Vaticani (Libreria Editrice Vaticana, stran 286) jsou představena dosud nezveřejněná a často zkreslovaná fakta spojená se vznikem tohoto papežského textu, kolem něhož se strhla bouřlivá, nesmiřitelná a občas doutnající diskuse.

Nyní publikovaná fakta ukazují, že papež Pavel VI. v říjnu roku 1967 během prvního zasedání biskupské synody ve Vatikánu požádal prostřednictvím státního sekretáře 200 jejích účastníků, aby se vyjádřili k otázce antikoncepce. Pouze 26 biskupů tehdy odpovědělo písemně a většina z nich se vyslovila více méně kladně k používání antikoncepční pilulky. Proti se vyslovilo 7 z nich. Papež Pavel VI., který tento argument již dříve vyňal z témat diskutovaných na koncilu a vyslechnul mínění expertní komise (která se vyjádřila pro pilulku), neusoudil, že by bylo třeba měnit stanovisko svých předchůdců (včetně Jana XXIII.), a vydal o několik měsíců později zmíněnou encykliku (25. červenec 1968), ve které však zákaz umělé antikoncepce nepodal ve formě neomylného dogmatu.

Jména biskupů, kteří se ještě před vydáním encykliky vyjádřili proti tomuto zákazu, byla nyní poprvé oficiálně zveřejněna. Jsou to kardinálové Suenens (Belgie), Döpfner (Německo), Shehan, Krol, Dearden, Wright (USA), Renard (Francie) a biskup Martinj (Nouméa – Nová Kaledonie) jménem všech biskupů jížní Oceánie, kardinál Legér (Kanada), biskupové Hurley (Jihoafrická republika), Lorscheider (Brazílie), kardinál Darmojuwono (Semarang) jménem Indonézské biskupské konference, biskup Martensen (Kodaň), zástupce melchitského patriarchy Edelby, biskup Flahiff (Winnipeg), biskup Beck (Liverpool), biskup Dupuy (Francie).

Proti zrušení zákazu antikoncepce se vyslovili: biskup Fulton Sheen (USA), kardinál Santos (Manila), kardinál Tappouni (syrsko-katolický patriarcha), kardinál Siri (Itálie), biskup Attipetty (Indie), apoštolský vikář Hartl (Chile), krakovský arcibiskup Karol Wojtyła. Autor knihy publikoval v knize argumenty obou dvou skupin biskupů i jednotlivé pracovní verze papežského textu, včetně postupného zanášení korekcí různého druhu.

V závěru knihy don Marengo píše: „Kolem encykliky se točila veškerá napětí té doby. Aniž by byla odnímána objektivní hodnota jejího učení a důležitost pojednávaného tématu, je třeba si uvědomit, že onen dokument byl značně přeexponován nejenom ve veřejném mínění, ale také na církevním poli a v teologické reflexi.“ Stanovisko pro nebo proti Humanae vitae - podle autora knihy – často splývá s radikálními rozhodnutími na tomto poli a je chápáno jako předběžně nutné ověření zásadního ztotožnění se s církví. Neobezřetně tak byla favorizována dvě extrémní stanoviska: apriorní odmítnutí tohoto učení anebo jeho zavilá obrana, což mu dodalo neúměrnou  roli jakéhosi definitivního opevnění proti jakékoli krizi v církvi a ve světě.“ Lepší poznání pohnutého období redakce této encykliky a faktorů, které ji poznamenaly, „může pomoci přehodnotit přístup, který vyhrotil rozdělení vzniklé její recepcí.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2018 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.