9.7.2018 

Vatikán. Do konce roku 2018 dokončí restaurátoři práce na galerii vytvořené pro velké římské sochy a obrácené do Nádvoří piniové šišky. „Vrátíme tomuto křídlu původní barevnost slonové kosti, která imitovala travertin,“ říká architekt Vitale Zanchettin.

Po zrestaurování monumentální exedry vatikánského Belvederu a villy papeže Inocence VIII., se má vrátit původní běl napodobující travertin také tzv. Novému křídlu muzeí, nazývanému Galerie Chiaramonti, podle příjímení papeže Pia VII, který ji v roce 1822 inauguroval. „Restaurujeme všechny fasády, které se obracejí k nádvoří,“ vysvětluje architekt Zanchettin, který stojí od roku 2015 v čele vatikánské památkové péče (Sovrintendenza ai beni architettonici della Città del Vaticano). „Práci si vyžádaly bezpečnostní ohledy, protože těmito místy prochází každoročně 6 milionů návštěvníků,“ dodává.

Nové křídlo galerie Chiaramonti navrhl architekt Raffaele Stern a jeho inaugurace proběhla 14. února 1822. „Jeho budova proměňuje rozvrh parku na Nádvoří piniové šišky, protože ho uzavírá na čtvrté straně. Také z toho důvodu zdědilo formy a barvy od starších budov,“ říká vatikánský architekt. Svědectví o jejich barevnosti najdeme již u slavného životopisce Giorgia Vasariho, který v polovině 16. století zaznamenal, že vypadají „jako by byly z travertinu“.

Volbě materiálů předcházelo důkladné zkoumání jejich vlastností. „Viděli jsme, jak stárnou barvy, které jsme tu našli, a chtěli jsme získat něco, co by stárlo přirozeným způsobem. Proto jsme omezili na minimum syntetické materiály, akrylové pryskyřice a užíváme nátěry složené z přírodních pigmentů, především hlíny, hašené vápno a odtučněné mléko z farmy v Castel Gandolfu.

„Dospěli jsme do závěrečné fáze prací“, vysvětluje restaurátorka Maria Rosaria Di Napoli. „Podklad, předem zpěvněný a naštukovaný, je nutné velkoryse namočit, aby se napomohlo prostoupení vápna do stěny. Povrchová úprava má sedm vrstev. Všechno záleží na citu restaurátora, který pracuje se střídáním teplých a studených barev, aby vytvořil vzhled co nejbližší travertinu.“

Restaurováním vlysů a dekorací na hlavicích sloupů se zabývá Giuseppe Savina. „Hlavice má železnou kostru, na níž se pak modelovalo ve štuku. Železo bohužel rezne, a proto se vytvářejí praskliny. Nejprve musíme zpevnit povrch a zastavit chátrání a potom zpevnímu také strukturu jednotlivých komponent hlavice. Musíme také sanovat kov. Nakonec příjdou na řadu štuky a rekonstrukce chybějících částí, které bohužel odpadly, kvůli chátrání železné struktury,“ vysvětluje vatikánský restaurátor.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.