Bůh se nepřizpůsobuje předsudkům

8.7.2018 

Papež před mariánskou modlitbou 8. července, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (srov. Mk 6,1-6) prezentuje Ježíše, jak se vrací do Nazareta a v sobotu jde do synagogy, aby tam učil. Od chvíle, kdy odtamtud odešel, aby kázal v okolních vesnicích, nikdy domů nevkročil. Nyní se vrací. Celé město proto přijde, aby si vyslechlo syna zdejšího lidu, jehož pověst duchovního učitele a mocného léčitele byla rozšířena již po celé Galileji a dále. Očekávatelný úspěch se však změnil ve zjevné odmítnutí, a to až do té míry, že tam Ježíš nemohl udělat žádný zázrak, jen několik uzdravení (srov. v.5). Dynamika tohoto dne se odráží v jedné podrobnosti, kterou uvádí Marek. Lidé z Nazareta nejprve naslouchají a žasnou; potom se s údivem ptají: »kde se to vněm vzalo?« a nakonec se pohorší, když si uvědomí, že jde o pouhého tesaře, Mariina syna, který vyrůstal mezi nimi (v. 2-3). Proto Ježíš dojde k závěru, který se stal příslovečným: »Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti« (v. 4).

Ptejme se: jak je možné, že Ježíšovi krajané přecházejí od úžasu k nevěře? Porovnávají skromný Ježíšův původ a jeho nynější schopnosti: je tesařem, nestudoval, ačkoli káže lépe než učitelé Zákona a koná zázraky. A místo aby se otevřeli realitě, pohorší se. Podle obyvatel Nazareta je Bůh příliš veliký, než aby se snížil k tomu mluvit skrze tak prostého člověka! Vtělení je tím, co pohoršuje. Událost Boha, který se stal člověkem, jí a spí jako jeden z nich, je zarážející. Syn Boží převrací každé lidské schéma: nejsou to učedníci, kteří myjí nohy Pánu, nýbrž Pán omývá nohy učedníkům  (srov. Jan 13,1-20). To je důvod pohoršení a nevíry nejenom tehdy, ale v každé době, i dnes.

Převrácení provedené Ježíšem nutí Jeho včerejší i dnešní učedníky k osobní a komunitní  prověrce. Také v naší době je totiž možné živit předsudky, které brání pochopit realitu. Pán nás však vybízí, abychom si osvojili pokorný postoj naslouchání a chápavého očekávání, protože Boží milost se nám často dává překvapivým způsobem, který neodpovídá našemu očekávání. Pomysleme společně na Matku Terezu z Kalkaty například. Drobná řeholní sestra, které nikdo nedal korunu, chodila po ulicích sbírat umírající, aby mohli důstojně zemřít. Tato drobná řeholnice modlitbou a skutky dokázala divy! Nepatrnost jedné ženy převrátila charitativní působení v církvi. Je to příklad naší doby. Bůh se nepřizpůsobuje předsudkům. Musíme se snažit otevřít srdce a mysl, abychom přijali  božskou realitu, která nám jde vystříc. Jde o to věřit: nedostatek víry je překážkou Boží milosti. Mnozí pokřtění žijí jako by Kristus neexistoval. Opakují gesta a znamení víry, ale neodpovídá jim skutečné přilnutí k Ježíšově osobě a Jeho evangeliu. Každý křesťan – my všichni, každý z nás – je povolán prohloubit tuto základní příslušnost a snažit se ji dosvědčovat důsledným životem, jehož vodítkem bude vždycky činorodá láska.

Prosme Pána, aby na přímluvu Panny Marie, rozmělnil tvrdost srdcí a sevřenost myšlení, abychom byli otevřeni Jeho milosti, Jeho pravdě a Jeho poslání dobroty a milosrdenství, určených všem, aniž by byl někdo vyloučen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2018 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.