Hrozivá znamení moci ať ustoupí moci nadějných znamení

7.7.2018 

Papežova slova na závěr setkání s blízkovýchodními patriarchy, Bari

Jsem velice potěšen setkáním, kterého se nám dostalo. Napomohlo nám ke znovu objevení  naší křesťanské přítomnosti na Blízkém východě. Ta bude o to více prorocká, o co více bude dosvědčovat Ježíše, Knížete pokoje (srov. Iz 9,5), který se nechápe meče, nýbrž žádá od svých učedníků, aby jej zastrčili do pochvy (srov. Jan 18,11). Také naše církevní existence je pokoušena logikami světa, logikami moci a zisku, ukvapenými a výhodnými logikami. Je tu i náš hřích, nespojitost mezi vírou a životem, která zatemňuje svědectví. Cítíme povinnost znovu se obrátit k evangeliu, jež je zárukou autentické svobody, a učinit tak naléhavě nyní, v noci, kdy je Blízký východ v agónii. Jako v oné úzkostné noci v Getsemanech, nebude ani útěk (srov. Mt 26,56), ani meč (srov. Mt 26,52) předjímat zářivé jitro Paschy, nýbrž sebedarování napodobující Pána.

Dobrá zpráva, z lásky ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše, přišla z Blízkého východu a po staletí uchvacuje srdce člověka, protože se pojí nikoli se světskými mocnostmi, nýbrž s nezměrnou silou kříže. Evangelium nás zavazuje ke každodennímu obrácení k Božím plánům, abychom pouze v Bohu nalézali bezpečí a potěchu a hlásali Jej všem a navzdory všemu. Prostá víra, tolik zakořeněná na Blízkém východě, je zdrojem, z něhož třeba čerpat osvěžení a očistění, jako je tomu, když se vracíme k počátkům a jdeme na pouť do Jeruzaléma, do Svaté země či do svatyň v Egyptě, Jordánsku, Libanonu, Sýrii, Turecku a dalších posvátných míst oněch krajin.

Vzájemně jsme se povzbudili, bratrsky rozmlouvali. Bylo to znamení, že setkání a jednota mají být vždycky hledány, beze strachu z růzností. Stejně tak je třeba kultivovat pokoj i na půdě, která je vysoušena protiklady, protože dnes navzdory všemu nemá pokoj žádnou alternativu. Ani příměří zaručované zdmi, ani důkazy síly pokoj nepřinesou, nýbrž reálná ochota naslouchat a vést dialog. Zavazujeme se putovat, modlit a pracovat, a snažně prosíme, aby umění setkat se převážilo na strategiemi střetů a aby nápadnost hrozivých znamení moci ustoupila moci nadějných znamení: lidem dobré vůle a odlišného kréda, kteří nemají strach si promluvit, přijmout důvody druhých a starat se o sebe navzájem. Jedině takto, péčí o to, aby nikomu nechyběl chléb a práce, důstojnost a naděje, se promění válečný řev na zpěv pokoje.

K tomu je podstatně třeba, aby ten, kdo má moc, konečně a rozhodně začal opravdu sloužit pokoji a nikoli svým vlastním zájmům. Dost už bylo profitování nemnohých na úkor mnohých! Dost už bylo okupování území, které drásá národy! Dost už bylo převahy stranických pravd nad nadějemi lidí! Dost už bylo využívání Blízkého východu k ziskům, jež jsou Blízkému východu cizí!

Válka je metlou, která tragicky zachvacuje tento milovaný region. Obětí jsou především obyčejní lidé. Pomysleme na trýzněnou Sýrii, zejména na provincii Dara, kde se rozpoutaly ostré boje, které přiměly k útěku velký počet lidí vystavených strašnému utrpení. Válka je dcerou moci a chudoby a bude poražena odmítnutím uzurpační logiky a vykořeněním bídy. Mnohé konflikty byly podněcovány také formami fundamentalismu a fanatismu, jež byly oděny do náboženských požadavků, ale ve skutečnosti se rouhaly Božímu jménu, kterým je pokoj, a pronásledovaly bratra, který odedávna žije poblíž.  Násilí je však vždycky živeno zbraněmi. Nelze pozvedat hlas, mluvit o míru a přitom ve skrytu bezuzdně zbrojit. Velice závažná je odpovědnost, tížící svědomí národů, zejména těch nejmocnějších. Nezapomeňme na minulé století, neopomínejme lekce Hirošimy a Nagasaki, ať se země Východu, odkud vzešlo Slovo pokoje, nepromění na rozlehlé temnoty mlčení. Dost již bylo zavilých protikladů, dost žádosti po zisku, který se nedívá nikomu do tváře a zmocňuje se ložisek plynu a paliva bez ohledu na společný domov a bez skrupulí z toho, že trh s energií diktuje zákony soužití mezi národy!

Stezky pokoje otevírá pohled na toho, kdo úpěnlivě prosí o bratrské soužití s ostatními. Ať jsou chráněny všichni, nejenom většiny. Kéž se také na Blízkém východě otevře cesta práva na společné občanství, cesta k nové budoucnosti. Také křesťané jsou a mají být plnoprávnými občany se stejnými právy.

Silně znepokojeni, ale nikdy bez naděje, obracíme pohled k Jeruzalému, městu všech národů, jedinému a svatému městu pro křesťany, židy i muslimy celého světa. Jeho identitu a poslání je třeba uchránit před sváry a napětími a jeho status quo vyžaduje, aby byl respektován, jak rozhodlo mezinárodní společenství a opakovaně žádali křesťanské komunity Svaté země. Jedině dohoda mezi Izraelci a Palestinci, pevně chtěná a prosazovaná společenstvím národů může vést ke stabilnímu a stálému pokoji a zaručovat koexistenci mezi dvěma státy dvou národů.

Naděje má dětskou tvář. Na Blízkém východě již roky úděsný počet maličkých pláče nad mrtvými v rodině a vidí svůj ohrožovaný rodný kraj často z jediné perspektivy, totiž nutnosti odejít. To je umírání naděje. Příliš mnoho dětí strávilo větší část svého života pohledem na zříceniny místo na školy a slyšelo ohlušující hřmot bomb namísto oslavného povyku her. Prosím, kéž lidstvo vyslyší volání dětí, jejichž ústa provolávají Bohu slávu (srov. Žl 8,3). Osušením jejich slz nalezne svět znovu důstojnost.

S myšlenkou na děti za chvíli pustíme na svobodu několik holubic spolu s naším přáním pokoje. Přání pokoje vystoupá výš než každé temné mračno. Ať naše srdce zůstanou sjednocena a obrácena k Nebi v očekávání, že se jako v době potopy vrátí s ratolestí naděje (srov. Gen 8,11). Ať Blízký východ už není obloukem války klenoucím se mezi kontinenty, nýbrž obloukem pokoje  vlídným k národům a víře. Milovaný Blízký východe, ať se v tobě rozestoupí temnoty války, moci, násilí, fanatismu, hanebného zisku, vykořisťování, bídy, nerovnosti a chybějícího uznání práv. „Pokoj v tobě“ (Žl 122,8), spravedlnost tobě a Boží požehnání ať spočine na tobě.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.