Kéž vaši práci podněcuje láska k pravdě, řekl papež studentům astronomie

14.6.2018 

Vatikán. Rozdílnosti se mohou propojit, vedeny jediným studijním cílem, a ze spolupráce osob s různým vědeckým a kulturním zázemím tak může vzejít společné chápání kosmu. Těmito slovy dnes papež František přivítal šedesátku účastníků Letní astronomické školy, kterou každoročně pořádá Vatikánská observatoř. Letos se několikatýdenní setkání studentů a badatelů (4.-29.6.) věnuje tématu hvězdné variability ve světle nových významných astronomických objevů (Stellar Variability in the Era of Large Surveys). Římský biskup podotkl, že pouze týmová práce je schopna dodat smysl množství nových informací:

“Vesmír je nezměrný a jak postupně rosteme v jeho chápání, zvyšuje se rovněž nezbytnost učit se novým poznatkům a nakládat s informačním tokem z různých zdrojů. Možná by způsob, jakým spravujete takové množství dat, mohl dodat naději také lidem, kteří vnímají, že je zmáhá informační revoluce způsobená internetem a sociálními médii.”

Před nesmírností vesmíru a nových informací zakoušíme svou nepatrnost a mohla by nás pokoušet myšlenka, že jsme bezvýznamní, pokračoval Svatý otec. Tento strach nevypovídá o ničem novém, neboť již před více než dvěma tisíci lety dokázal žalmista vyslovit: “Když se zahledím na nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?” Navzdory tomu ale vzápětí dodává: “Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou” (Žl 8,4-6).

“Je důležité, abychom jako vědci i jako věřící vždy od počátku připustili, že toho příliš nevíme. Zároveň je však důležité nespokojit se s pohodlným agnosticismem. Stejně tak si nikdy nesmíme myslet, že už víme všechno, ale zároveň se nikdy nemáme obávat pokusů o hlubší poučení.”

Úlohou vědce je alespoň částečně poznat vesmír, uvědomit si, co víme a co nikoli, a jak máme postupovat, abychom se dozvěděli více, vysvětloval papež František. Pak je tu ovšem ještě jiný pohled – metafyzický – který poznává prvotní příčinu veškerenstva, skrytou měřícím přístrojům. Soulad těchto různých rovin poznávání nás vede k pochopení – a pochopení, jak doufáme, nás otevírá Moudrosti.

Také v tomto smyslu lze vnímat onu “čest a slávu”, o kterých žalmista mluví, radost z intelektuální práce jako je ta vaše, studium astronomie. Prostřednictvím nás, lidských tvorů, si tento vesmír může takříkajíc uvědomit sám sebe a Toho, který nás stvořil. To je dar, který jsme jako myslící a racionální kosmické bytosti obdrželi spolu s odpovědností, jež z něj vyplývá”.

Navíc nám byl darován smysl pro zvídavost, který nás nutí k dalšímu poznání, řekl dále František. Jsme tvorové, kteří pracují a sdílejí to, co se naučili, protože v tom nacházejí zalíbení. Jsme lidé, kteří milují to, co dělají, a v lásce k vesmíru okoušejí lásku Boha, který při pohledu na stvořené prohlásil, že bylo dobré.

“Jak známo, Dante napsal, že “z lásky pohyb slunce má i všecky hvězdy” (Ráj, XXXIII, 145). Kéž také vaší prací “hýbe” láska – láska k pravdě, k vesmíru, k druhému člověku, se kterým v různorodosti společně pracujete”,

loučil se Petrův nástupce s účastníky letní astronomické školy, kterou v Castel Gandolfu poblíž Říma pořádá Vatikánská observatoř.

 

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.