2.6.2018
Vatikán. Papež František se tento víkend opět věnuje řešení krize vyvolané sexuálním zneužíváním, ale také „zneužíváním svědomí a moci“ v chilské církvi. Do Vatikánu tentokrát přijeli kněží, kteří se sami stali obětí tohoto zneužívání. Tiskové sdělení Svatého stolce vydalo prohlášení, ve kterém upřesňuje, že dnes v 16 hodin papež František sloužil eucharistii „se skupinou chilských kněží, kteří jsou od včerejška hosty v Domě sv. Marty, a zahájil tak plánovaná setkání. Cílem této schůzky svolané papežem Františkem je hlouběji prozkoumat situaci, s níž se setkala část chilských věřících a kléru. S pomocí těchto pěti kněží, papež usiluje o uzdravení vnitřní roztržky ve společenství. Tímto způsobem bude možné obnovit zdravý vztah mezi věřícími a jejich pastýři, poté co si všichni uvědomí své vlastní rány“ – tolik slova oficiálního prohlášení Svatého stolce.
V souvislosti se skandály, které hluboce zasáhly církev a společnost v Chile, se objevil v papežských a vatikánských textech nový výraz upřesňující povahu zneužívání. Vedle sexuálního zneužívání mluví totiž o zneužití „moci a svědomí“. Jak mu rozumět vysvětlil německý jezuita P. Hans Zollner z Gregoriánské univerzity pro portál Crux.
Je to zasahování do duchovní, lidské či profesionální cesty druhého člověka. Dochází k tomu tehdy, když kněz s přesvědčením, že myslí a jedná jakoby byl naplněn nadpřirozenou mocí, někoho nutí řídit se přesně jeho názory a jednat přesně, jak mu to předepisuje. Vychází tedy z přesvědčení: „Já jsem kněz, tedy já vím vše lépe – a to se týká také tebe!“ – vysvětluje německý jezuita. Jako prevenci před tímto manipulativním jednáním i jako školu v přístupu k vlastním problémům připomíná cestu rozlišování sv. Ignáce z Loyoly, ke které velmi často odkazuje také papež František.
Ignaciánské rozlišování vyžaduje velkou vnitřní angažovanost. Žádá po člověku, který stojí před rozhodnutím, aby nedůvěřoval svým sponánním sklonům. Proto se hledá poradce, ale ten, kdo doprovází, není od toho, aby cokoliv diktoval. Sv. Ignác říká, že tento průvodce má „vyvažovat“ tvé jednání: varovat, když scházíš z cesty, když jednáš nerozumě kvůli svým zálibám nebo fascinacím. Průvodce má připomínat aspekty, na které zapomínáš. Ignác nakonec zdůrazňuje, že tento průvodce není tím, kdo rozhoduje o tvém povolání. O tom rozhoduje člověk sám s Bohem, nikoliv ten, kdo doprovází.
Průvodce se také musí zdržet odsuzování a nucení, jinak by zasahoval do nejintimnějšího z lidských vztahů, totiž do vztahu s Pánem, který sám k člověku promlouvá. Podmínky ignaciánského rozlišování jsou tedy velmi náročné: předpokládají vědomí vlastní omezenosti a předpojatosti ve vnímání sebe sama a hranice v chápání druhých. Sv. Ignác ukazuje, že člověk si musí velmi dobře uvědomit, že jeho přirozené a nezpochybňované sklony nemusejí být nejlepším rádcem. Nejde tedy o snadné rozlišování, spíše o stále pokračující cestu. „Neznamená to jdu za svým nosem, jak si někteří lidé vykládají papežova slova, když odkazuje k rozlišování. Je to náročná cesta, která může otřásat osobními i teologickými jistotami nebo duchovní pohodlností a potřebou některých lidí žít si dobře,“ uzavírá P. Hans Zollner, který stojí v čele Centra pro ochranu nezletilých na Papežské gregoriánské univerzitě.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.