19.3.2018 

Řím. Papež František trávil dnešní slavnost sv. Josefa, na níž připadá páté výročí jeho nástupu na Petrův stolec, s mladými delegáty předsynodního jednání, které v přípravě na říjnovou biskupskou synodu o mládeži zorganizoval její generální sekretariát. Do římské Papežské mezinárodní koleje Mater Ecclesiae se sjelo více než tři sta mladých lidí z celého světa, včetně České republiky, kterou zastupují Markéta Imlaufová z Pedagogické fakulty Karlovy univerzity a misionář oblát Oto Medvec. Dalších téměř patnáct tisíc lidí se do týdenní pre-synody, ze které vzejde závěrečný dokument jako jeden z podkladů synodních otců, zapojilo prostřednictvím sociálních sítí.

Jak vysvětlil generální sekretář biskupské synody, kard. Lorenzo Baldisseri, byli pozváni nejenom delegáti biskupských konferencí a synodů východní katolických církví spolu se zástupci církevních hnutí a sdružení, nýbrž také mladí představitelé umění, politiky, hospodářství, armády, sportu a solidárních organizací, včetně delegátů jiných křesťanských vyznání, nekřesťanských náboženství a nevěřících. Právě z toho důvodu papež František před úvodní modlitbou pronesl:

„Ať nyní každý ve své víře či pochybnostech, v tom, co má v duši, myslí na Boha, na potřebu Boha, na svou pochybnost, zda Bůh existuje, na své svědomí a prosí za požehnání a Boží dobrotu pro nás všechny. Amen“.

V obsáhlé promluvě, která předcházela spontánnímu rozhovoru s mladými lidmi, pak římský biskup nejprve vymezil zásady pracovního jednání – upřímný, odvážný a neostýchavý dialog, avšak zároveň pokorné naslouchání a právo na vyslovení různých názorů. Mínění mladých lidí je pro církev nepostradatelné, dodal, poněvadž v mnoha chvílích církevních dějin, stejně jako v četných biblických příbězích, Bůh promlouval právě hlasem nejmladší generace – kupříkladu v Samuelovi, Davidovi a Danielovi.

„Ve svízelných okamžicích posouvá Pán dějiny kupředu za pomoci mladých lidí, protože se nestydí a říkají pravdu. Tím nemyslím, že by byli drzí, ale směle říkají pravdu. (…) Nerodí se jako světci, spravedliví a vzory druhých lidí, nýbrž jsou to hřešící muži a ženy, kteří nicméně mají chuť udělat něco dobrého. Bůh je k tomu podnítil, a oni to vykonali, což je krásné. Nemusíme se tedy domnívat, že jsme tu na akci vyhrazené kněžím a sestrám, nikoli, je pro všechny. Pro vás mladé obzvláště, protože v sobě máte sílu k vyslovení věcí, k naslouchání, ke smíchu, ale také k pláči. My dospělí jsme častokrát už zapomněli na schopnost plakat…“

Papež podotkl, že o mladých lidech se příliš často mluví, aniž by se jim dala možnost klást otázky, a že také nejlepší analýzy o mládežnickém světě navzdory své užitečnosti nemohou nahradit přímé setkání.

„Dohledejte si pro zajímavost, v kolika článcích a na kolika konferencích se mluví o dnešní mládeži. Chtěl bych říci jediné – mládež neexistuje! Existují mladí lidé, jejich příběhy, tváře, pohledy, iluze. Je snadné mluvit o mládeži v abstraktech a procentech. Co ale říká tvůj výraz, tvé srdce? Proto je zapotřebí s mladými hovořit, naslouchat jim. Občas je sice zřejmé, že by mladí nedostali Nobelovu cenu za rozvahu, protože někdy svými výroky políčkují, ale takový už je život a je nutné jim naslouchat.“

Někdo si myslí, že je lepší udržovat si od mladých lidí bezpečností odstup, aby nás příliš neprovokovali, pokračoval římský biskup. Mladým lidem ale nestačí chatování nebo sdílení sympatických fotografií – chtějí, abychom je brali vážně.

„Mám pocit, že nás obklopuje kultura, která na jedné straně činí modlu z nikdy nepomíjejícího mládí, na druhé vyřazuje mladé lidi z protagonismu. Uplatňuje se filozofie make-upu – lidé stárnou a líčí se, aby vypadali mladší, ale mladým lidem růst nedopřávají.“

Mladý člověk bývá vyčleňován z řádného veřejného života a častokrát je nucen žebrat o zaměstnání, které mu nezaručuje budoucnost, popisoval dále papež František.

„Co se stane s mladým člověkem, který nenajde práci? Onemocní depresí, upadne do závislostí, zasebevraždí se – přičemž je zajímavé, že všechny statistiky o juvenilní sebevražednosti jsou zfalšované, opravdu všechny – anebo se z něj stane rebel, což je svým způsobem také sebevražda. Nastoupí do letadla a odletí do města, které nechci jmenovat, dá se naverbovat do Islámského státu anebo jiného guerrilového hnutí, aby měl smysl života a měsíční gáži. To je sociální hřích a společnost za něj nese odpovědnost.“

Církev naopak nesmí zavřít dveře a tvářit se, že neslyší, zdůraznil papež po této zevrubné analýze. Předsynodní zasedání proto vyjadřuje její vůli naslouchat všem mladým, nikoho nevyjímaje, a to nikoli z politických důvodů. „Potřebujeme totiž lépe pochopit, co od nás Bůh a dějiny vyžadují“, vysvětlil František a přešel k cíli příští biskupské synody, tedy vytvoření podmínek k citlivému a odbornému doprovázení mladých lidí při rozlišování životního povolání.

„Věřícím chci říci, že Bůh je věrný. Klade vám otázku, se kterou se obrátil na první učedníky: „Co byste chtěli? (Jan 1,38). Také já se v tuto chvíli každého z vás ptám: Co bys v životě chtěl? Řekni to, bude prospěšné, když si to poslechneme. Řekni to. Právě to potřebujeme – vnímat vaši životní cestu. Co bys chtěl?“

Příští biskupská synoda zároveň vyzývá církev, aby se vrátila k mladistvému dynamismu, řekl dále Svatý otec a zmínil se o reakcích na dotazních generálního sekretariátu biskupské synody, který mladí lidé mohli vyplnit. Z odpovědí vyplývá, že mnozí od dospělých požadují orientaci při důležitých životních rozhodnutích.

„Láska se vyjadřuje blízkostí – a tu dnes mladí lidé od církve vyžadují. Dobře víte, že existuje mnoho způsobů, jak se církvi vzdálit – když se třeba vychovává v bílých rukavičkách, ale zároveň se udržuje odstup, abychom se do ničeho nenamočili…Jeden mladý člověk označil za nejdůležitější při církevních mládežnických setkáních přítomnost řeholníků, kteří vyslechnou, pochopí, poradí. V tom spočívá blízkost zasvěcených mužů a žen – naslouchají, poznávají a dají radu tomu, kdo ji žádá…“

Církev se nicméně má odvážit k novým cestám doprovázení a blízkosti, byť by to pro ní obnášelo rizika. „Musíme něco riskovat, protože to už lásce přísluší. Bez rizika stárnou mladí lidé i církev“, poznamenal papež.

„Vyzýváte nás, abychom vyšli z logiky ustálených návyků, onoho „vždycky se to dělalo takhle“. Pěkně prosím, to je je jed, ale sladký, protože ti ukonejší duši a jako bys po něm zůstal v narkóze, nemůžeš chodit…Je třeba opustit tuto logiku a setrvat v brázdě autentické křesťanské tradice, ovšem kreativně.“

Mladí lidé vytvářejí vlastní kulturu, podotkl římský biskup v závěru, avšak mají dbát na to, aby neztratili kořeny. František v této souvislosti opětovně vyzdvihl mezigenerační vztah k nejstarší generaci pradědů, kteří, řečeno s prorokem Joelem, sní, zatímco mladí prorokují.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.